Óda na zapomenuté kouzlo okamžiku.
John Travolta nám svým režijním debutem chce ukázat svět, který už neexistuje, a tak se rozhodl adaptovat svou vlastní „dětskou knížku“ z roku 1997. I když výsledek možná není filmařským veledílem a v lecčems působí spíše průměrně, má v sobě tolik roztomilosti a čistého nadšení, že mu ty drobné přešlapy jsme ochotni odpustit. Je to zkrátka stylový, konejšivý, nenáročný výlet do minulosti, který máte za hodinu za sebou.
Dnešní cestování letadlem je často jen logistický stres. Mačkáte se v úzké sedačce, nohy musíte dát na klín sousedovi, a snažíte se let prostě nějak přežít. Travoltův snímek nás ale přenáší do roku 1962, do zlaté éry letectví, kdy byl každý let společenskou událostí, trochu posvátným rituálem. Všude vládne luxus, stevardky vypadají jako z přehlídkového mola a ten bájný prostor na nohy? Ten je tak velkorysý, že byste tam mohli tancovat twist. Tehdy létat znamenalo nechat se hýčkat s cigaretou v jedné a koktejlem ve druhé ruce.
Sledujeme osmiletého Jeffa (Clark Shotwell), který je letectvím nadšený tak, jak umí dítě nadchnout už jen popelářství, jak se svou maminkou Helen (Kelly B. Eviston) putuje několika lety z východního pobřeží do Los Angeles. Pro Jeffa to není jen cesta za matčinou hereckou kariérou, jsou to nejlepší dva dny jeho života. Film dokáže velmi jemně a přesně brnknout na strunu, na kterou v dospělosti už málokdy hrajeme: na schopnost prožívat svět s absolutním dětským úžasem. Připomíná nám, jaké to bylo, když pro nás věci byly obrovské, fascinující a poprvé. Obyčejný vzlet vrtulového letadla nebo stoupání nad mraky je tu vykresleno jako největší zázrak na světě. Setkat se na palubě s milým člověkem a jen tak si povídat, dát si poprvé v životě neznámé jídlo nebo sledovat krajinu pod sebou, to všechno má ve filmu váhu velkého dobrodružství. V těchto chvílích je film nejsilnější. Ukazuje nám, jak moc v našich uspěchaných životech zapomínáme na čistou magii bytí a na to, jak krásné je prostě jen pozorovat svět kolem sebe.
Nechává je plynout tak, jak je tehdy vnímal malý kluk, jako sice záhadné, ale přirozené kulisy velkého světa, které nedokážou zlomit jeho nadšení.Film doprovází nepřetržitý komentář Johna Travolty, který mluví jako dospělý Jeff vzpomínající na své dětství. A právě tady film získává svůj lehce svérázný, někdy až úsměvně neobratný tón. Travolta se snaží dívat na svět dospělých čistýma očima dítěte, což občas vede k situacím, nad kterými se dnes spíše pousmějeme. Malý Jeff se tak během své cesty stává svědkem věcí, kterým ještě nemůže rozumět. Když nahlédne do kokpitu, piloti zrovna otevřeně rozebírají své milostné životy. Jeho maminka Helen ho nechá večer na hotelu samotného, protože má schůzku s charismatickým mužem. Z pohledu moderního rodiče by Jeff po takovém výletu možná potřeboval pár sezení u terapeuta. Film ale tyto dospělé, občas syrové střípky reality nijak nedramatizuje. Nechává je plynout tak, jak je tehdy vnímal malý kluk, jako sice záhadné, ale přirozené kulisy velkého světa, které nedokážou zlomit jeho nadšení. Tato bezelstnost dává filmu sice trochu zvláštní, ale ve výsledku vlastně nesmírně milou a upřímnou atmosféru. A taky jsme prostě rádi, že se tu vůbec něco děje. Ještě stojí za zmínku, že okouzlující stevardku Doris, do které se Jeff platonicky zamiluje, hraje Travoltova skutečná dcera Ella Bleu.
Čarovný noční let do Hollywoodu nemá klasickou dramatickou strukturu. Nemá hlavního padoucha, velkou zápletku ani gradující finále. Je to zkrátka sled drobných příhod malého, byť bystrého kluka. Režijně film občas působí trochu kostrbatě, dialogy jsou prosté a Travoltův hlas v pozadí občas popisuje i to, co divák sám dobře vidí. Ale je vzácné vidět projekt, který vznikl z čisté lásky k tématu, ne jako chladný kalkul studií. Pokud vás láká relativně průměrný, ale množstvím nadšení poměrně nedostižný snímek, co vám připomene dětské sny, je tento Čarovný let přesně tou správnou volbou. Nastupte na palubu, odložte starosti a nechte se na chvíli unášet na vlnách čisté nostalgie.
Sci-fi příběh o tom, že létání bylo pohodlné.
Nadšení hlavního hrdiny je něčím okouzlující.
Jeho sympatiím k Travoltově dceři se nedivíme.
Čarovný noční let do Hollywoodu / Propeller One-Way Night Coach
Čarovný noční let do Hollywoodu nemá klasickou dramatickou strukturu. Nemá hlavního padoucha, velkou zápletku ani gradující finále. Je to zkrátka sled drobných příhod malého, byť bystrého kluka. Režijně film občas působí trochu kostrbatě, dialogy jsou prosté a Travoltův hlas v pozadí občas popisuje i to, co divák sám dobře vidí. Ale je vzácné vidět projekt, který vznikl z čisté lásky k tématu, ne jako chladný kalkul studií. Pokud vás láká relativně průměrný, ale množstvím nadšení poměrně nedostižný snímek, co vám připomene dětské sny, je tento Čarovný let přesně tou správnou volbou. Nastupte na palubu, odložte starosti a nechte se na chvíli unášet na vlnách čisté nostalgie.
- Hodnocení
