V době probíhajícího mistrovství světa ve fotbale se můžeme zaměřit na třídílnou minisérii, která je k dispozici na Netflixu a která dává vzpomenout na umění populárního míčového kouzelníka.
Hráče jako Ronaldinho nejoblíbenější sport na světě, minimálně tedy v těch nejsledovanějších ligách, aktuálně v podstatě nenabízí. Nejblíže k němu asi má Lionel Messi, ačkoli jeho styl se přeci jen liší. Jejich cesty se protnuly během společného působení v FC Barcelona, kde brazilský génius tomu argentinskému po příchodu do prvního týmu pomáhal. Oba se stali mistry světa, oba dosáhli na Zlatý míč – Ronaldinho jednou, Messi osmkrát, což představuje absolutní rekord. Zároveň to jednoznačně dokazuje, že ač měli oba skvěle našlápnuto, jejich kariéry se ubíraly docela jiným směrem. Leo vydržel na vrcholu dvacet roků, zatímco Ronaldinhovi se doopravdy klaněl svět asi tak čtvrtinu tohoto období.
Zásadní rozdíl je v tom, že superstar z Rosaria, která stejně jako Ronaldinho vlastně neprošla jen Barcelonou, ale taky PSG (současně, jak známo, patří Interu Miami), nepostrádá tolik potřebnou disciplínu. A přestože ve fotbale vyhrála už všechno, co se vyhrát dalo, hájí v létě 2026 barvy Argentiny na rekordním šestém mundialu. Fotbal Messiho prostě v bezmála čtyřiceti letech pořád baví. Ronaldo de Assis Moreira si chtěl užívat i jinak, než jenom svými triky na hřišti. S tím ale nesouvisí skutečnost, že to „dotáhnul“ až do paraguayského vězení, čemuž se tahle minisérie taky věnuje. Tady bylo jednoznačné pochybení na straně jeho bratra Roberta, který mu dělal agenta, což u příbuzných fakticky nemusí vždycky dělat dobrotu. Tím spíše, když si do určité míry chtěl prostřednictvím mladšího sourozence plnit svoje cíle, na které během aktivní hráčské kariéry nedosáhnul. Nutno dodat, že Ronaldinhovi pomáhala i ségra Deisi.
(Foto: Netflix)
Tak jako minisérie o Arnoldovi, je i tato vskutku příhodně rozdělena do tří částí. První končí světovým šampionátem v roce 2002, ve kterém Brazílie vlastně naposledy nechala vzpomenout na Pelého výrok „o jogo bonito“. V tom smyslu, že krásnou hru jak hrála, tak se jí prezentovala. Aby ne, když ji za celkově pátým triumfem dovedla tři nedostižná „erka“: Ronaldinho, Ronaldo, Rivaldo. K nim se přidali neúnavní krajní obránci Cafú a Roberto Carlos. Na stoperu hlídal bezchybný Lúcio a i hráči, kteří třeba nebyli tolik známí (např. Kléberson), se potkali s životní formou. Ronaldinho byl ponejvíce vidět ve čtvrtfinále s Anglií, kde stihnul nevídanou trojkombinaci spočívající v jedné asistenci, jednom famózním gólu z přímého kopu a v netaktickém vyloučení. Pochopitelně, že i tenhle zápas bude rozebrán. A dokonce se o něm dozvíme nějakou tu dosud neznámou informaci.
Režisér Luis Ara se věnuje prakticky výhradně dokumentům, nejen těm ze sportovního prostředí. A tím, že se rozhodnul natáčet o Ronaldinhovi, nebyl problém dostat před kameru vedle členů a členek jeho rodiny kupříkladu klubové šéfy a někdejší spoluhráče, včetně toho nejvěhlasnějšího. Zabrousí se nepřekvapivě i do osobního života, avšak fanoušky a fanynky budou asi ponejvíce stejně zajímat ukázky z důležitých zápasů a vyjádření samotného protagonisty, který se zjevně pořád rád usmívá. Nejvíce důvodů ke smíchu měl během angažmá na Camp Nou, ačkoli po MS 2006 už to kvůli kritice, kterou těžce snášel, jaksi přestalo z jeho strany být ono. Jak uvidíme, zajímavé nebyly ani tak následující roky v AC Milán, kde byl jihoamerický šikula spoluhráčem Marka Jankulovskiho, nýbrž pozdější návrat do rodné země, kde hrál za Flamengo a Atlético Mineiro, protože o tom se v Evropě příliš nemluvilo. Nesešel sice z mysli, ale sešel z očí. Takže připomenutí jeho méně známých úspěchů mnozí jistě uvítají.
Ronaldinho: Naprostý unikát si fakticky nebere za cíl významně rozšiřovat známé skutečnosti, spíše tedy rekapituluje, což při takovýchto sportovních medailoncích vlastně diváci a divačky očekávají především. Zamrzí, že tvůrci dobrou štaci v mexickém Querétaru přiblíží víceméně jenom v jednom ze závěrečných dovětků. Ronaldinho teď bydlí v pěkné oblasti nedaleko města Porto Alegre, kde se v roce 1980 narodil. Dodnes se účastní exhibicí a prestižních akcí po celé planetě. Nicméně po zhlédnutí této minisérie se nelze nevrátit k tomu, že mohl být vnímán ještě úplně jinak, kdyby si místo pohodlnosti dokázal za všech okolností zachovat profesionalitu. I světových šampionátů mohl klidně mít na kontě pět, nikoli pouze dva. Takové fotbalisty, pokud mají formu, chce mít přece v kádru každý trenér, protože na sebe poutají pozornost nejen zaplněných tribun, ale také protihráčů, kteří pak v soubojích jeden na jednoho často prohrávají, což při ofenzivních akcích otevírá další příležitosti ke vstřelení branky. Každopádně vysmátý Ronaldinho, který někdy bývá logicky uváděn s přízviskem Gaúcho, ničeho ze svého profesního příběhu patrně nelituje.
(Foto: Netflix)
