Recenze Toy Story 5: Příběh hraček si uvědomuje, že technologie jsou součástí naší reality

Tvůrci artikulují strach starší generace z toho, jak technologie proměňují dětskou psychiku.

Před více jak třiceti lety jsme sledovali střet kovboje Woodyho s Buzzem Rakeťákem a jejich boj o hledání místa na slunci v neustále se měnícím světě dětského pokoje. Od té doby jsme s partou plastových hrdinů prožili dospívání jejich majitelů, loučení, ztráty i zdánlivě definitivní uzavření kruhu ve čtvrtém díle. Ohlášení dalšího pokračování proto u nejednoho diváka vyvolalo spíše skeptické povzdechnutí nad hollywoodskou mašinérií na peníze, která odmítá nechat nejúspěšnější značky v klidu odpočívat. Jenže režisér Andrew Stanton dokazuje, že v tomto příběhu stále zbyla kapka narativní mízy a že i zdánlivě zbytečný film může mít co říct.

Kouzlo studia Pixar bylo vždy ukryto v samotném zpracování a přístupu k vyprávění. Všichni víme, kam děj směřuje, protože jsme stejný koncept viděli v mnoha obměnách, a přesto se znovu necháváme unést tou neobyčejnou schopností přenést na plátno empatii, humor a idealistický pohled na lidskost, to vše srozumitelné všem věkovým skupinám diváků. Tentokrát se tvůrci vrací ke svým kořenům, kdy hračky poprvé od prvního dílu nečelí pouze ztrátě dítěte, ale zcela novému nepříteli, který ohrožuje samotnou podstatu dětské fantazie. Tímto sokem je všudypřítomná moderní technologie, konkrétně tablety a chytrá zařízení, která z dětí dělají pouhé pasivní konzumenty.

Osmiletá Bonnie sice stále miluje své hračky, ale ocitá se v prostředí, kde se vrstevníci na sociálních sítích posmívají každému, kdo ještě neodrostl tradičnímu hraní. Když její rodiče vidí, jak těžko si dívka hledá přátele v reálném světě, pořídí jí nového interaktivního společníka, žabí tablet. Tato technologická novinka okamžitě nabízí Bonnie snadné řešení v podobě online přátelství, čímž eliminuje potřebu čelit úzkostem z reálného sociálního kontaktu. V tu chvíli hlavní břímě příběhu nese kovbojka Jessie, v níž se probouzí stará traumata z opuštění. Jessie vyhlašuje modernímu přístroji válku, což ji zavede na dobrodružnou cestu mimo domov.

Příběh se dotýká i temnějších témat, jako je kyberšikana, což jsou oblasti, do kterých se animovaná tvorba pro nejmenší dříve bála vkročit.Film velmi přesně odráží současné společenské obavy, kdy rodiče stále skeptičtěji pohlížejí na to, jak digitální zařízení nahrazují skutečné lidské vazby a jak neúprosně nutí děti dospívat příliš rychle. Příběh se dotýká i temnějších témat, jako je kyberšikana, což jsou oblasti, do kterých se animovaná tvorba pro nejmenší dříve bála vkročit. Tvůrci artikulují strach starší generace z toho, jak technologie proměňují dětskou psychiku a tlumí přirozenou schopnost prožívat věci na vlastní kůži. Přesto však snímek nesklouzává k lacinému mentorování nebo cynickému odmítání pokroku. Uvědomuje si, že technologie jsou součástí naší reality a že nové trendy budou neustále nahrazovány ještě novějšími. Důležité je naučit se s nimi žít vědomě a nezapomínat při tom na hodnoty, které nás přesahují. Snímek Toy Story 5: Příběh hraček sice už nedosahuje tak zdrcující emocionální intenzity jako jeho předchůdci a nepřichází s revoluční vizuální kreativitou, ale přesto bezpečně a se ctí protne cílovou pásku. Je to zkrátka film dobrý tím starým známým způsobem, sice nepřepisuje pravidla hry, ale přináší dostatek upřímnosti na to, aby obhájil svou existenci.

Toy Story 5 je ve svém jádru krásnou ódou na sílu hry a připomínkou toho, že laskavost, empatie a schopnost navazovat opravdová přátelství zůstávají neměnné bez ohledu na to, jaké zařízení zrovna držíme v ruce. Pixar sice nezná stoprocentní recept na to, jak vyřešit digitální krizi dnešní doby, ale bezpečně ví, co v životě stojí za to chránit. I když se éra klasických hraček může zdát ohrožená, éra Příběhu hraček si udržuje svou relevanci.

Hračky musí čelit novému nepříteli.