Tak určitě, zápletka je na první pohled naprosto jednoduchá, ale přesto jí tvůrci dokázali udělat neobyčejnou.
Neexistuje zase tolik filmů, které by se odehrávaly v Pittsburghu a byly přímo natáčené v Pittsburghu. Jak udělat banku mezi ně patří a už jenom tím prostředím si vlastně získává plusové body, protože ho dokáže slušně využít. Stejně tak Ryan se svým týmem využívá momentu překvapení a nedostatky v zabezpečení bank, které vykrádá a videa neváhá dávat na sociální sítě, které pak mají žně. Followerů je celá řada, která se dál rozrůstá, přičemž se do ní řadí taky agent FBI John West, který rekrutuje hackerku Reagan, aby mu pomohla dopadnout celou tuhle zlodějskou bandu, kterou dál tvoří řidička a Ryanova partnerka Emi, technik Hugo a válečný veterán Vince, který má rovněž přítelkyni a s ní malé dítě. A jednou z otázek, kterou si film klade, je, jestli lze odpustit zločin někomu, který ho spáchal pro dobrou věc.
Samozřejmě, že to nelze, ale je hezké se alespoň na chvíli zkusit zamyslet nad tím, jaké by to bylo, kdyby to šlo. Nicméně Jak udělat banku nutí k zamyšlení i z jiných důvodů. Například z toho, jak je možné, že v případě předchozí tvorby Davida Leitche se prakticky bez výjimky vůbec nedařilo zapojit do hry divácké emoce? Bavíme-li se o samostatných režijních počinech (Johna Wicka spolurežíroval a stejně pro něj byl klíčový především Keanu Reeves), Atomic Blonde: Bez lítosti z diváků dělal nezávislé pozorovatele, Deadpool 2 měl tu výhodu, že šlo o sequel, Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw byla víceméně typická hollywoodská komedie, Bullet Train bavil, ale ani účast velkých hereckých jmen nepomohla si k postavám vytvořit bližší vztah, a Kaskadér svůj slibný námět též nedokázal plnohodnotně prodat.
V případě Jak udělat banku se to daří, ale musíme si to vyčekat.V případě Jak udělat banku se to daří, ale musíme si to vyčekat. Zhruba v polovině dvouhodinové stopáže totiž dojde na naprosto radikální změnu, která změní v podstatě úplně všechno, co se změnit dá. I z toho úhlu pohledu, že do té doby se tenhle biják prezentuje jako mírně pofiderní či lépe řečeno poněkud infantilní záležitost, která nejen extrémně dynamickou střihovou skladbou (po vzoru online videí) cílí především na starší teenagery, potažmo vysokoškoláky. Leckdo z dospělých si kvůli tomu radši dobrovolně zvolí právě pozici nezávislého pozorovatele, který si od postav sice drží určitý distanc. Ale to neznamená, že by ho nezajímalo, jak celé jejich snažení dopadne. Tím spíše, když jim je v patách John C. Reilly, kterému v další velmi zábavné úloze (po loňském Životě v hajzlu) vydatně pomáhá Zoë Kravitz.
Není divu, že tenhle scénář v „Továrně na sny“ okamžitě vzbudil pozornost, protože takových tam rozhodně mnoho nekoluje. Jednak tedy v tom smyslu, jak trefně, ba snad až příliš trefně reflektuje současnost – především její nedostatky a trendy (akorát partnerské vztahy, tj. jak ten mezi Ryanem a Emi, tak mezi Vincem a Skyler, jsou de facto ukázkové), včetně děr v systému a nenasytnosti velkých institucí. Na druhou stranu to, že tým dává videa na internet, je zajímavé i z hlediska heist žánru, kde se zloději po vykradení banky obvykle nechtějí nikde ukazovat, a to ani v maskách. Tady nutno dodat, že Ryan zvolil vlčí, což má svůj význam – nejen v souvislosti s videoklipem, který v karaoke verzi doprovází závěrečné titulky, čemuž se složitě odolává. Jeho představitel Nicholas Hoult je výborný herec, nicméně nemá dostatečné vůdčí kvality jako například Patrick Swayze v Bodu zlomu či Clive Owen ve Spojenci.
Jak udělat banku je podívaná, která své druhé polovině nedovolí odtrhnout oči od plátna. V některých momentech sice sklouzne na hranici typického hollywoodského patosu, ale nikdy ji nepřekročí, takže téměř úplně všechny scény vyznívají tak, jak měly. Ačkoli, pravda, bez posledního záběru poslední scény, zrovna jako bez těch automobilových honiček bychom se bývali v pohodě obešli. To může působit trochu zvláštně, vezmeme-li v potaz fakt, že režisér spoluzaložil společnost 87Eleven a že byl, což tedy nepřekvapí, jedním z nejhlasitějších zastánců toho, aby kaskadéři měli na Oscarech vlastní kategorii, což od roku 2028 mít skutečně budou. Každopádně svým letošním filmem zároveň rozhodně navnadil na ten, který půjde do kin příští rok a který ponese famózní název Jason Statham Stole My Bike, neboli Jason Statham ukradl moje kolo (nebo motorku).
I zvířátka můžou mít dobrý důvod k vykrádání bank.

Poctivá příprava někde u stolu je samozřejmě důležitá i před plánovaným vykradením banky.

Snad se Pittsburgh kvůli tomuto filmu nestane novou destinací pro skutečné vykradače bank.

Jak udělat banku / How to Rob a Bank
Jak udělat banku je podívaná, která své druhé polovině nedovolí odtrhnout oči od plátna. V některých momentech sice sklouzne na hranici typického hollywoodského patosu, ale nikdy ji nepřekročí, takže téměř úplně všechny scény vyznívají tak, jak měly. Ačkoli, pravda, bez posledního záběru poslední scény, zrovna jako bez těch automobilových honiček bychom se bývali v pohodě obešli. To může působit trochu zvláštně, vezmeme-li v potaz fakt, že režisér spoluzaložil společnost 87Eleven a že byl, což tedy nepřekvapí, jedním z nejhlasitějších zastánců toho, aby kaskadéři měli na Oscarech vlastní kategorii, což od roku 2028 mít skutečně budou. Každopádně svým letošním filmem zároveň rozhodně navnadil na ten, který půjde do kin příští rok a který ponese famózní název Jason Statham Stole My Bike, neboli Jason Statham ukradl moje kolo (nebo motorku).
- Hodnocení






