[singlepic id=7836 w=200 h=200 float=left]Gabriela Kratochvílová miluje filmy a italskou kuchyni.
Druhý ze série rozhovorů s osobnostmi filmu Bony a klid 2 je plný krásy. Povídali jsme si totiž s Českou Miss 2013, s Gabrielou Kratochvílovou. Štíhlá dívka na první pohled zaujme nejen krátkým sestřihem, ale i vřelým úsměvem. Pokud se chcete dozvědět, jak se cítila při natáčení a zda by raději sáhla po profesi modelky či herečky, začtěte se do následujícího interview.
Červený koberec: Původní film Bony a klid se odehrával v tehdejším totalitním Československu. Jaký máte na tento režim, který vlastně vygeneroval bony, názor?
[singlepic id=7837 w=250 h=250 float=right]Gabriela Kratochvílová: Ono se o tom strašně těžko mluví, když jsem to nezažila. Já to znám jenom z pohledu rodičů. A není to doba, na kterou by vzpomínali vyloženě rádi. Co si budeme namlouvat, oni jsou teď šťastní za nás, že můžeme studovat v zahraničí, že můžeme cestovat. Vlastně cokoliv. A máme přístup naprosto ke všemu. Já si nedovedu představit, že bych se teď měla vrátit do doby, kdy jsem nic takového nemohla. Když mi mamka říkala, že teď můžeme jet do Francie na prodloužený víkend a tehdy to nehrozilo, že i do Jugoslávie byl hrozný problém se dostat. Já si samozřejmě vážím toho, co teď mám a mám respekt k tomu, čím si moji rodiče prošli.
Červený koberec: Bylo spravedlivé, že měli k zahraničnímu zboží přístup jenom někteří?
Gabriela Kratochvílová: To víte, že ne. Že k tomu měl přístup jenom někdo, je vždycky velká nespravedlnost.
Červený koberec: Když vezmeme dnešní snadný přístup ke zboží a skoro nemožný přístup ke zboží v minulosti. Jak si myslíte, že to ovlivňuje člověka? Jeho morálku?
Gabriela Kratochvílová: Já si myslím, že vždycky si člověk víc váží věcí, když si něco zaslouží, když si může k něčemu vyloženě vybudovat cestu. Samozřejmě je také strašný problém úplatkářství v dnešní době. Každý máme přístup k něčemu jinému i touto cestou, takže ono víceméně i v tomto směru to stále existuje a samotný film to znovu připomíná, ale já jsem vždycky byla ten dříč, který si všechno zasloužil svojí prací a studiem. Takže já si vždycky víc vážím to, co si získám hlavně tím, co si vybuduji sama.
Červený koberec: Když se zaměříme přímo na film Bony a klid 2, co Vás přimělo přijmout roli v pokračování?
Gabriela Kratochvílová: Zcela upřímně fakt, že miluji film. Vždycky jsem si chtěla zahrát ve filmu. To je takové to, co vás možná napadne, když jste malé dítě a pokud nemáte sebevědomí na to, chci být herečka, tak vás to životem neprovází. Ale když jsem vyhrála Českou Miss (rok 2013 pozn. redakce), tak jsem si vlastně začala říkat, to je vlastně dobře, protože přístup k těmto věcem vlastně teď je. A přišla ta nabídka, proto nebylo co rozmýšlet. Jediné, co jsem váhala, tak jestli to zvládnu. Přeci jenom, není to malý film. Je to pokračování velkolepého filmu. Je to o velké zodpovědnosti si v takovém filmu zahrát, takže já jsem to brala strašně vážně. A přiznám se, že jsem se strašně bála toho, jak to zvládnu. Ale od prvních kamerovek mi pan režisér Vít Olmer strašně věřil. Řekl, že tam chtějí mě. Ať už to bylo proto, že jsem byla aktuálně známá, že bych to mohla trochu povznést, tak jsem byla samozřejmě ráda. Tak jsem si prostě řekla, že to zvládnu. Příprava byla, ale na place to bylo ještě úplně o něčem jiném. Člověk byl součástí toho všeho, takže tam už se to zvládalo mnohem lépe, a já doufám, že to nevypadá tak špatně. (smích)
Červený koberec: Co jsem slyšela, tak všichni říkají, že jste byla moc šikovná.
[singlepic id=7838 w=250 h=250 float=left]Gabriela Kratochvílová: (smích) Mám strašnou radost, že alespoň od nich takové jakoby ovace jsou, protože jsem jim to mohla neuvěřitelně (s prominutím) zvorat a pokazit. Známe to, nechci být předpojatá, nemám to ráda, ale říká se, když misska nebo modelka hraje, tak je to většinou… No, ne vždycky si to říká o herecký výkon. Takže jsem doufala, že to zvládnu alespoň tak, aby to nedělalo špatnou reklamu.
Červený koberec: Velká část herců, která hrála před 27 lety v prvním díle, hraje i teď v pokračování. Jak jste se mezi nimi cítila? Jak jste mezi ně zapadla?
Gabriela Kratochvílová: Hlavně, to jsou velcí herci a já jsem si říkala: ‚Ježišmarja, co já tady mezi nimi dělám?‘ Já mám pořád takový ten respekt k těm, kdo to dělá celý život. Většina z nich to studovala, věnují se tomu a já jsem k tomu najednou přišla. Takže jsem tam přišla opravdu s pokorou a říkala jsem si, abych je nezradila, a zároveň jsem se trošku bála. Ale když se vám potom představili, to jsou tak zlatí lidé, kteří se pořád ptali: ‚A slečno, nechcete nějak poradit? Třeba s tím textem?‘ Byli jedna velká rada, hlavně jedna velká pozitivní atmosféra. A to tam potřebujete. Zvláště když se toho bojíte a jste nervózní.
Červený koberec: Mohla byste nám Vaši postavu přiblížit? Samozřejmě, co můžete prozradit.
Gabriela Kratochvílová: Já hraji Lindu. Ta je svým způsobem trochu rebelka, která má největší problém s tím, že její otec, bývalý vekslák, je nyní, řekněme tzv. mafiánem. Svým způsobem vekslákem dnešní doby. Je to starosta, který nekalou cestou získává spoustu peněz pro velmi nekalé účely. A to se jí strašně nelíbí, obzvlášť když se do toho zamotá hlavní postava, do které se ona zamiluje. Takže tam už pak prostě musí trošku něco udělat. A samozřejmě jako rebelka i vypadá – byla jsem tam ve fialové paruce. Ona tak trochu zápasí. Na jednu stranu je to její táta, ale nesmí se ani překračovat určité hranice.
[singlepic id=7839 w=250 h=250 float=right]Červený koberec: Jak se Vám hrálo s Jakubem Prachařem?
Gabriela Kratochvílová: Dobře. Já jsem se zase trošku bála, jsou to herci. Ale oni mě opravdu pomáhali, když jsem si nebyla jistá, jak nějakou větu říct. Přeci jen to nejsou moje slova, takže si na to člověk musí přijít. Tak mi třeba radili, ať si to upravím tak, jak bych to říkala já. Nebo jsme i něco vynechávali, pokud to neznělo dobře. Tak to si pomyslíte: ‚Má pochopení! Uf. Dobrý.‘ Takže mi vždycky spadl kámen ze srdce. Byli trpěliví. Co si pamatuji, tak jednu větu jsem říkala snad osmkrát. Nemohla jsem jí přijít na kloub. On mě ale utěšil: ‚Buď v klidu, tu větu já bych taky normálně neřekl a támhle kluci texty zapomínají, tak se s tím netrap.‘
Červený koberec: Vzpomenete si na nějakou scénu, která je Vaše úplně nejoblíbenější?
Gabriela Kratochvílová: Nejoblíbenější? Těžko říct. Mě hrozně bavila jedna, která je v parku. Je taková malinká, něžňounká a rozčiluji se tam – rozčilování mi jde, takže člověk se v tom tak trochu najde. Kdybych mohla naopak zmínit nepříjemnou scénu, tak to byla ta, když jsem řídila a to proto, že jsem se po pěti letech teprve vracela k řízení. Takže to bylo takové… Noční natáčení, unavená, vynervovaná, ještě řídit a u toho hrát. Ale ve finále mě bavila každá scéna, protože každá tam měla tu klapku. Všude se tam tvořil film. Takže jsem tam spíš stála jak fanoušek. Šťastná, že jsem tady, na filmovém place. Takže mě bavilo všechno.
Červený koberec: Kdybyste si měla vybrat modeling nebo herectví? Co byste zvolila?
Gabriela Kratochvílová: Herectví. (smích) Baví mě oboje. Já vyloženě nejsem modelka, to přišlo s Českou Miss a samozřejmě to k tomu patří. Ale vím, že kariéra modelky už pro mě dávno nebyla. Já jsem si zkusila někdy ve čtrnácti letech nároky světového modelingu a ty jsou pro mě nepřijatelné. Já například strašně ráda vařím. Takže jsem si řekla, co přijde v Čechách v modelingu, to přijde. Co přijde v herectví v Čechách, to přijde. Ani v jednom si zatím nehledám kariéru, ale ani jednomu se nebráním. A herectví mě hodně láká. (široký úsměv)
Červený koberec: Takže se na vás můžeme těšit v dalších filmech?
Gabriela Kratochvílová: Uvidíme. Nějaké malé domlouvání již proběhlo, ale je to teprve v začátcích, takže bych nerada předbíhala něco, co by se třeba nemuselo uskutečnit.
Červený koberec: Jak jste nakousla to vaření, jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo?
Gabriela Kratochvílová: Já strašně ráda jím. Ale velkou, velkou slabost mám pro italskou kuchyni. Takže špagety, jakékoliv těstoviny s velmi jednoduchou kombinací. Jak já říkám: ‚Olivový olej, parmezán, bazalka, česnek.‘ (mlasknutí a smích)
[singlepic id=7840 w=600 h=600 float=center]
