K rozcvičce připravit, na scénu přichází tělocvikář Kalina.
Komedie Dvojníci nám představí nejen mafiánské podsvětí, ale i celou plejádu učitelů. Do řad pedagogického sboru patří i Miroslav Etzler jako tělocvikář Kalina. Jste zvědaví, co vlastně takový učitel tělocviku nosí v civilu a zda sympatický herec předvede výmyk na hrazdě či jiný fyzicky náročný kousek? Nejen o tom si s námi přátelsky popovídal.
Červený koberec: Ve filmu Dvojníci hrajete tělocvikáře Kalinu, mohl byste nám ho trochu přiblížit?
Miroslav Etzler: Tak Kalina je tělocvikář. Je to člověk, který nemá příliš velký intelektuální rozměr. Je to spíše takový chlap, který se chce bavit, a taky se baví.
Červený koberec: Co Vás zaujalo při četbě scénáře?
Miroslav Etzler: Rozhodně mě zaujalo to, že v České republice se netočí velké množství chytrých komedií, a tato komedie mi přišla velmi chytrá. Zápletka s dvojníkem, kterého hraje Ondra Sokol, mě při čtení donutila k opravdu hlasitému smíchu, takže jsem si říkal, že bych se velmi rád na tomto projektu podílel.
Červený koberec: Jak se Vám hrálo s Ondřejem Sokolem?
Miroslav Etzler: Já Ondru znám hrozně dlouhou dobu, ale nikdy jsme spolu nehráli v divadle, ve filmu a ani v televizi. Musím říct, že mě to moc potěšilo, protože on je člověk zkušený třeba v improvizaci a já mám rád herce, kteří přemýšlí, jsou neustále ve věci a nepřekvapí je vůbec nic, a proto to bylo pro mě velkým potěšením.
Červený koberec: Hrálo se Vám lépe s Ondrou jako usedlým Richardem Prospalem nebo podvodníčkem Honzou Rambouskem?
Miroslav Etzler: Já mám radši ostřejší lidi, nemám úplně rád pasivní lidi… Takže pokud se to tak vůbec dá říct, tak asi rozhodně s tím Honzou, který je zlejší. To je inspirativnější pro mě.
Červený koberec: Hrajete tělocvikáře, máte ve filmu i fyzicky náročnější scény?
Miroslav Etzler: Zaplať Pán Bůh, že ne. (smích) Měl jsem v jedné scéně asi třicet metrů běžet a už i to pro mě bylo náročné, že jsem málem zkolaboval. (smích)
Červený koberec: Známe Vás z komediálních i vážných rolí, co Vás baví víc?
Miroslav Etzler: Já mám pocit, že záleží na kvalitě scénáře. Říká se, že ty tragické role se hrají lépe… Já si to úplně nemyslím. Záleží, kdo sedí za režijním pultem, v tomto případě je to Jiří Chlumský, se kterým jsem už jednou pracoval a dělá se mi s ním velmi dobře, protože on vytváří velmi dobrou atmosféru na place, je vtipný, neviděl jsem tu žádnou stresovou situaci… Takže scénář dobrý, režisér dobrý, pak to jde úplně samo.
Červený koberec: Objevila se scéna, která pro Vás byla z nějakého hlediska problematická?
Miroslav Etzler: Já mám problém s každou scénou. Jednak mi pan režisér a zvukař říkají, že mi není rozumět, což je po třicetileté praxi dost blbý, ale pravdou je, že já mluvím opravdu špatně a ne úplně vždy je mi dobře rozumět. Takže tak. Občas mě ponižují, takže já říkám, že každá scéna je pro mě peklo. (smích)
Červený koberec: Když si vzpomenete na natáčení Dvojníků, co se Vám vybaví jako první?
Miroslav Etzler: To byla určitě kostýmní zkouška, kde mě uvedli do situace, že vlastně celou postavu hraji v bílém oblečení. To byl takový děs, protože já jsem opravdu celý bílý v tomto kuse, a to je pro mě velmi drastický zážitek. Potom to bylo jenom příjemné.
Červený koberec: Takže bílá barva není Vaše oblíbená?
Miroslav Etzler: To určitě ne. Bílou barvu zrovna nemusím, ale myslím, že ke Kalinovi se hodí náramně.
Červený koberec: Mají Miroslav Etzler a Kalina něco společného?
Miroslav Etzler: Vůbec nic. Já mám pocit, že s žádnou postavou, kterou hraji, nemám moc společného. Možná že jsem kluk, že mluvím a chodím, hýbu rukama… Herectví je pro mě zajímavé v tom, že se snažím být v každé postavě úplně jiný. A to je na tom to krásné, co mě na tom baví.
Červený koberec: Chtěl jste být vždy hercem?
Miroslav Etzler: Já jsem měl zcela určitě jiné zájmy, hodně jsem četl, zajímala mě filosofie… Potom na gymnáziu jsem měl touhu být lékařem. Chtěl jsem studovat medicínu, ale protože jsem byl špatný student, vlastně jsem nedostal doporučení na jakýkoliv typ vysoké školy (smích), tak jsem se nějak potloukal, až jsem skončil u divadla.
Červený koberec: Takže učitelem byste být nechtěl?
Miroslav Etzler: Učitelem bych asi být nechtěl, a to z jednoho prostého důvodu, protože by mě strašně zlobili žáci, kteří by nepracovali, tak jak jsem kdysi nepracoval já. Já být učitelem a mít takového Etzlera ve třídě, tak bych ho asi přizabil. Nemám trpělivost být tolerantní k flákačům, dneska už vůbec ne.
Červený koberec: Když si vzpomenete na natáčení, utkvěla Vám v paměti nějaká vtipná scéna?
Miroslav Etzler: Já mám pocit, že když je dobré natáčení, tak vtipné scény jsou úplně všechny. Pamatuji si na pana Nárožného, který je pro mě jeden z nejlepších českých herců, jenž pojal tu roli takovým neuvěřitelným způsobem, že když jsme se první den potkali u cataringu a on seděl naproti mně v paruce a jedl, tak jsem ho vůbec nepoznal. Což je docela komické, protože se známe docela dlouho a dlouho jsme spolu pracovali. Divák se může na pana Nárožného opravdu těšit, protože to bude něco báječného.
Červený koberec: Co byste řekl o filmu Dvojníci, čím je výjimečný?
Miroslav Etzler: Svět kolem nás je tak těžký a bolavý, že je dobré si najít čas na dobrou komedii a nepochybuji, že Dvojníci budou stát za to.
