Premiéra v ČR: 1. 5. 2014 (CinemArt)
Synopse:
Dvacet jedna let po Sametovém rozvodu
Rozpad Československa proběhl na rozdíl od rozpadu Jugoslávie „sametově“ – podle toho mu také v zahraničí říkají Sametový rozvod. Slováci už nechtěli s Čechy sdílet společný dům, ani dvojdomek, chtěli bydlet ve vlastním domě. Kolik Slováků to doopravdy chtělo? A kolik Čechů? Jak se na rozpad manželského svazku dvou národů díváme dnes, když už rozvodové vášně vychladly? Režisér Martin Hanzlíček se probral rozsáhlým televizním archivem z let 1990-92 a našel řadu filmového materiálu ilustrujícího proces rozpadu Československa. Se sestřihem klíčových momentů tohoto dvouletého rozvodového období se vydal za občany Čech, Moravy a Slovenska – do Brna, Horní Blatné, Strání, Šonova, Ružomberoku a Závažné Poruby, aby s kamerou zachytil současné komentáře těchto dvacet let starých událostí. Zjišťoval, co o Československu vědí studenti středních škol v Pardubicích, Uherském Hradišti, Košicích a Žiaru nad Hronom, narození v roce 1995. Rozdal jim kamery, aby zachytili, co si o rozpadu Československa myslí jejich rodiče a prarodiče. Reakce diváka na film: Čo sa týka mňa, myslím si, že tento dokument je veľmi zásadný a podstatný, malo by ho vidieť čo najviac mladých ľudí. Tak mnoho vecí, o ktorých som netušila, sa tu dialo. Dokument má pre mňa veľkú hodnotu, ďakujem tvorcom za objasnenie toho, o čom dnešní mladí (myslím si ), nemajú ani potuchy…
Rozpad Československa proběhl na rozdíl od rozpadu Jugoslávie „sametově“ – podle toho mu také v zahraničí říkají Sametový rozvod. Slováci už nechtěli s Čechy sdílet společný dům, ani dvojdomek, chtěli bydlet ve vlastním domě. Kolik Slováků to doopravdy chtělo? A kolik Čechů? Jak se na rozpad manželského svazku dvou národů díváme dnes, když už rozvodové vášně vychladly? Režisér Martin Hanzlíček se probral rozsáhlým televizním archivem z let 1990-92 a našel řadu filmového materiálu ilustrujícího proces rozpadu Československa. Se sestřihem klíčových momentů tohoto dvouletého rozvodového období se vydal za občany Čech, Moravy a Slovenska – do Brna, Horní Blatné, Strání, Šonova, Ružomberoku a Závažné Poruby, aby s kamerou zachytil současné komentáře těchto dvacet let starých událostí. Zjišťoval, co o Československu vědí studenti středních škol v Pardubicích, Uherském Hradišti, Košicích a Žiaru nad Hronom, narození v roce 1995. Rozdal jim kamery, aby zachytili, co si o rozpadu Československa myslí jejich rodiče a prarodiče. Reakce diváka na film: Čo sa týka mňa, myslím si, že tento dokument je veľmi zásadný a podstatný, malo by ho vidieť čo najviac mladých ľudí. Tak mnoho vecí, o ktorých som netušila, sa tu dialo. Dokument má pre mňa veľkú hodnotu, ďakujem tvorcom za objasnenie toho, o čom dnešní mladí (myslím si ), nemajú ani potuchy…
Recenze:
Zpráva o „zločinu“ jednoznačně nasazuje psí hlavu tehdejším slovenským představitelům, ale zmiňuje se také o chybách v přístupu Čechů, každopádně v kontextu rozjitřených nálad, které byly patrně uměle přiživovány. Onu dobu zpětně hodnotí pamětníci z lidu, shodující se na tom, že celé dění svědčilo o dětských nemocech mladé demokracie, přičemž diskuze přátel nad hospodským stolem a názory rodičů mladé generace jsou mnohem rozumnější než výlevy jistých politiků z počátku 90. let… Možná slyšíme pouze malou část veřejnosti, ale bezpochyby reprezentativní. Utěšovat se můžeme pouze jedním zhodnocením, podle něhož jsme se alespoň vyhnuli krvavému konfliktu srovnatelnému se soudobou válkou v Jugoslávii.
(photo&video: Film&Sociologie)
Video
Galerie
