R.I.P.D. – URNA: Útvar rozhodně neživých agentů / R.I.P.D. – recenze

Fízl nemá tu slušnost zůstat v záhrobí.

Od chvíle, kdy se objevil první trailer na komiksový snímek URNA (nechtějte po mně opakovat celý český název), ozvali se nespokojenci srovnávající použitý styl se zavedenou franšízou Muži v černém. Nemá ale cenu se zaplétat do úvah, jak moc to režisér Robert Schwentke přehnal s nápodobou bojovníků se “šmejdem z vesmíru” a jak moc oproti tomu vycházel z předlohy URNY od Petera M. Lenkova. Kdyby byla i realizace na úrovni toho lepšího z MIB (tedy čehokoliv kromě dvojky), nešlo by nic namítat. Kdyby…

Na to, že jsme pozváni do prostředí posmrtného života, je svět příběhu neobvykle bezduchý. Hned krátká ukázka z pozdějšího zásahu hlavní dvojice nás ubezpečí, že se můžeme těšit na zběsilé dovádění ve stylu hraného animáku, ale předvede nám také ne moc propracované efekty a nízkou imaginací při vytváření monster. Skutečný úvod pak navazuje na události, jež jsou svým způsobem již v plném proudu a toporně je nám aktéři dovysvětlují. Nebude to ode mne zas až takový spoiler, když zmíním, že předělem v kariéře policisty Nicka Walkera (Ryan Reynolds) je jeho smrt. Ač není tak definitivní, člověk by si myslel, že ji bude doprovázet odpovídající emocionální investice, jíž se režie rozpačitě vyhne.

Rozpočet byl patrně rychle vyčerpán…

Bohužel nám nezprostředkuje ani očekávatelný stavební kámen podobných filmů – zážitek úžasu, který má zažít postava, jakmile poprvé vstoupí do sci-fi/fantasy prostředí. Reynolds se jenom lehce zaražený prochází po skoro všední policejní stanici výrazné zatím jenom extrémně ošklivými nadpřirozenými zločinci stvořenými z make-upu a CGI. Rozpočet byl patrně rychle vyčerpán…  O nic víc než Ryan se neosvědčuje ani Mary-Louise Parker jako místní velitelka. I chlad a jistou nepřístupnosti je přece možno předvést tak, aby vás publikum milovalo…

Naštěstí se brzy ukáže spasitel a jeho jméno jest Jeff Bridges! Jakožto Nickův nový parťák Roy Pulsipher vnese do filmu smysl pro humor a každým slovem vyšperkovává svého vtipného a roztomile samotářského strážce zákona z devatenáctého století.

Mrtví se vydají do světa živých, kde je Roy i nadále mnohem snesitelnější polovičkou týmu. Pokud si odpustíme fantazírování a hledání hromady nevyužitých příležitostí vyplývajících z autorova původního námětu, můžeme skoro bez námitek zkouknout pohodové policejní dobrodružství – hodící se, pravda, spíš do pilotního dílu pro televizní cyklus. Slabšímu scénáři se občas povede vytěžit dobrý vtip z hádek nezkušeného člena sboru s jeho učitelem a skutečné podoby jich obou jsou střídány s pozemskými maskami – Royovou sexy blondýnou (Marisa Miller) a Nickovým starým Číňanem (James Hong).

Rychleji, než si toho stačíme všimnout, se situace změní v záchranu světa a několikanásobné ohrožení Nicka i Roye. Nejde jen o to, jak je onen posun nenadálý. URNA se nedokáže porvat s výjevem apokalypsy kvůli svému jakoby divadelnímu formátu. Skutečně, nejbližší analogií filmu pro mne je Cimrmanova hra Blaník sdílející záhrobní policií i systém potrubní pošty…

O mrtvých jen v dobrém, říká se. Tak za sbor URNY zapalme pár svící a vzpomínejme, že jeden z nich je docela super chlap.

“Doufej v hezkej pohřeb, bažante. Na ten můj přišli jenom kojoti a supi.”

“Smrtelníci nás už nevidí takový, jaký jsme.”

“Podívejme se na vás. Marty Hopkirk a jeho věrný ocásek Manny Calavera. Hele, jsem mrtvá. Můžu si dovolit obskurní reference.”

0%

O mrtvých jen v dobrém, říká se. Tak za sbor URNY zapalme pár svící a vzpomínejme, že jeden z nich je docela super chlap.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací