Recenze: Sok je spíše vztahové drama než typické sci-fi

Zvrat na konci není pro film vždy výhrou.

Ocitáme se v nedaleké budoucnosti. Na odlehlé farmě v nehostinné krajině naší zpustošené planety žije Henrietta (Saoirse Ronan) s manželem Juniorem (Paul Mescal), který tu tvrdošíjně obhospodařuje půdu, která živila mnoho předešlých generací jeho rodiny. Tihle dva mají pouze jeden druhého a bohužel už jim to moc neklape. V jejich životě ani není mnoho věcí, které by jim mohly přinášet radost. Dynamika hlavního páru je pro nás těžko pochopitelná a občas ji naruší svou návštěvou záhadný zaměstnanec vlády (Aaron Pierre), který nám nepomůže situaci příliš osvětlit.

Něco nám tu nesedí a některé věci asi nejsou takové, jak se zdají být.Něco nám tu nesedí a některé věci asi nejsou takové, jak se zdají být. Stále ale není jasné, co je špatně. Když se konečně dopracujeme na konec snímku, zjistíme, že tu byl zajímavý námět, se kterým se dalo pracovat, ale nebylo třeba kolem něj celou dobu tajnůstkařit, protože to nám znemožnilo plně prožít s hrdiny jejich složité emoce, a jelikož jde v jádru o vztahové drama, vlastně tenhle přístup úplně zničil potenciál silné podívané. Od závěrečného zvratu také nemá cenu slibovat si příliš mnoho.

Ve filmu není k vidění nic jiného, než vztah mezi postavami, a protože do něj nejsme schopni nahlédnout, je to frustrující a monotónní podívaná, která nás nenaplňuje. Přitom tu jsou tak zajímavá témata: rozklad partnerského vztahu a jak žít poté, co se zamilovanost vytratí, otázka umělé inteligence a jaké to je zůstávat na umírající planetě, když se nabízí jiné možnosti. A k tomu charismatická ústřední dvojice, která se může rozkrájet, aby nás zaujala! Místo toho je děj repetitivní a nemůžeme se dočkat konce.

Navzdory obsazení je tento snímek úmorně nudný, prokládaný občasnými Juniorovými výbuchy, a jeho intenzivní emoce jsou pro nás pouze matoucí, protože stále nevíme, o co jde. Příběh se od určitého momentu nerozvíjí a neposouvá, víme že je něco špatně, ale nevíme proč, a film si šetří rozuzlení až na konec, jenže to do té doby není nijak uspokojivá, ani zajímavá podívaná. Scénář tu úplně selhal ve vytváření napínavé atmosféry, je zmatená, nepříjemná a znepokojující, ale to nevypadá jako účel. 

Sok neoslňuje zajímavým vizuálem, atmosféra je velmi komorní, soustředěná na pocity hlavních hrdinů. Role Juniora sestává z častých záchvatů vzteku, frustrovaný manžel je zmatený z chování své ženy, které porozumíme až na konci, a to je bohužel dost dlouhá doba naplněná zmatenými otazníky v naší hlavě. Svým vývojem film zabránil divákům porozumět emocím postav a tím i našemu hlubšímu prožitku. Země umírá, stejně jako láska hlavních hrdinů a náš zájem o jejich osud.

Na Zemi už je málo vody, jídla i lásky.

Ústředním postavám je těžké porozumět.

„Je tu vedro, že, zlato?“