Recenze: Železní bratři je drama nabité emocemi, bolestí a strhujícími výkony

Wrestling není nic pro vás? Tenhle film ale možná je.

V 80. letech se bratři Von Erichovi zapsali do dějin wrestlingu. Pravděpodobně málokomu z nás tohle jméno ovšem něco řekne. A vůbec to nevadí, naopak to může být výhoda a mít na diváky emotivnější dopad, protože ty nejzajímavější věci ve filmu se dějí mimo ring. Samozřejmě že se dostaneme i k zápasům a herci museli extrémně zapracovat na svých svalech. Železní bratři však vypráví jiný příběh. Diváci, kteří očekávají jednoduše sportovní drama, mohou být překvapeni, jak temným se snímek stane.  

Poznáme Fritze (Holt McCallany) a Doris (Maura Tierney) Von Erichovy, rodiče, kteří své čtyři syny sice milují, ale neumí to projevit. Bratři si tak projevují city a podporu navzájem, protože pro ně není žádný med vyrůstat pod vedením tvrdého otce, který plánuje ze všech vychovat wrestlingové šampiony, přestože po tom oni třeba netouží. Fritz po svých chlapcích totiž chtěl úspěch tak moc, až je to zničilo. Rány, které hrdinové musí přijímat v ringu, se nemohou rovnat s těmi, které jim uděluje život. Zdánlivě hlavní hrdina snímku, Kevin (Zac Efron), se nakonec nesnaží využít legendární “železný spár” k porážení soupeřů, ale k tomu, aby udržel svou rodinu pohromadě.

Film má nejen příjemnou osmdesátkovou atmosféru, také nás opravdu vtáhne do příběhu rodiny i do zápasů, přitom se ale nevyžívá v krvi.Scenárista a režisér Sean Durkin měl dosud větší úspěch u kritiků než diváků, s tímto vypilovaným snímkem snad tentokrát zaujme na obou frontách. Film má nejen příjemnou osmdesátkovou atmosféru, také nás opravdu vtáhne do příběhu rodiny i do zápasů, přitom se ale nevyžívá v krvi, což běžní diváci asi ocení. Také explicitnímu zobrazení tragických událostí se snímek elegantně vyhýbá a přitom nás dokáže pořádně zasáhnout, možná o to víc. Durkin má po celou dobu obdivuhodnou kontrolu nad atmosférou i tempem snímku. Bravurně a citlivě si také poradil se závěrem, který nás v jiném zpracování mohl zanechat prostě zdrcené. Zajímavým faktem je, že film zcela vyškrtl ze scénáře jednoho bratra, ve skutečnosti jich totiž bylo šest. Pátý je pouze zmíněn, z pochopitelných důvodů, ale šestý ani to ne. Také tohoto Von Ericha, Chrise, čekal smutný osud. Durkin se vyjádřil, že snímek už neunesl další tragický příběh, kromě toho už tak trvá víc jak dvě hodiny. Je to však velmi zajímavé rozhodnutí.

Ke kvalitě snímku bezpochyby přispěly herecké výkony. Efron je ve své roli mimořádně přesvědčivý, také k ní přistoupil tak, že může být možná v jeho kariéře zlomová. Rozhodně nezastíní taktéž famózně ztvárněného Kerryho (Jeremy Allen White), který se svým melancholickým výrazem přináší na plátno zcela jinou energii než Efron. Velký talent Harrise Dickinsona (jako David) si bohužel tolik neužijeme a je zde téměř k nepoznání, osmdesátkové účesy dělají svoje. Stanley Simons coby Mike také zapadne do party a všem věříme silná rodinná pouta. Vybrat čtyři herce s fungující chemií pro Železné bratry bylo samozřejmě zásadní. Holt McCallany jako jejich otec přináší na plátno spoustu přehnaně maskulinní energie, tak jak si jeho role žádala, a nesmlouvavý chladný přístup k dětem nás občas skutečně zasáhne.

Jde o velmi emotivní příběh podle skutečných událostí, mapující osudy rodiny, která se zapsala do dějin wrestlingu. I kdyby diváky tento sport nezajímal, je škoda si nechat ujít silné a přesvědčivé herecké výkony v tomto tragickém dramatu. Celkově jde o film nejen zasvěcený sportu, ale především vyzdvihující lásku k rodině, přestože – stejně jako wrestling – někdy opravdu bolí.

V rodině je síla!

Lily James přináší na plátno alespoň trochu ženské energie.

Doufejme, že osmdesátkové účesy se do módy nevrátí…