Recenze: Club Zero šetří s jídlem i vysvětlením

Jsme to, co (ne)jíme?

Nikomu z nás se v dnešní době nevyhýbají otázky spojené s naší stravou. Mám vysadit lepek nebo cukr? Jím moc nebo málo? Stravuji se dostatečně zdravě? Neměl(a) bych tenhle měsíc vyzkoušet nepít alkohol či kávu? A co přejít k vegetariánství nebo veganství? I když Club Zero žene tohle téma do extrému, dokážeme si představit, na čem staví. Zvláště u mladých lidí, kteří se teprve hledají, zápolí se svým sebevědomím a vnímáním vlastního těla. 

Na elitní soukromé škole nastupuje nová vyučující, slečna Novaková (Mia Wasikowska). Vybrané studenty zasvětí do “uvědomělého stravování”. Úkoly, které dává svým dospívajícím svěřencům, dávají zprvu smysl: soustřeďte se na to, co jíte, žvýkejte pomalu a sousta si vychutnávejte, abyste se dříve cítili plní, a necpěte do sebe náhodné svačiny z automatu. Jelikož tato změna u nich přináší (ať už z jakéhokoli důvodu) psychické i fyzické změny k lepšímu, začínají být studenti ochotni jít do extrému a přistoupit na cokoli, s čím jejich vyučující přijde, a to bez zapojení kritického myšlení. Horliví žáci, kteří chtějí zachránit planetu, a také zoufale touží někam patřit, zjišťují pravdu o světě: jídlo ve skutečnosti nepotřebujeme, jde jen o kapitalistický konstrukt. Ze skupinky se stává téměř náboženský kult a z učitelky guru, kterého budou děti ochotny následovat… kam až vlastně?

Zatímco snímek vizuálně lahodí oku, odehrává se v něm něco naprosto nechutného.Zatímco snímek vizuálně lahodí oku, odehrává se v něm něco naprosto nechutného, stejně jako v domovech hlavních hrdinů, nádherných vilách s naleštěnými okny, žijí nefunkční rodiny se vztahy na bodu mrazu. Režisérka a spoluscenáristka Jessica Hausnerová ve snímku řeší také třídní rozdíly. Bohatí rodiče mají k různým výstřelkům větší toleranci, zatímco matka z chudších poměrů, která si je se svým dítětem mnohem bližší, vycítí problém a jeho původ mnohem rychleji. 

O myšlení, pocitech a motivacích hrdinů se toho vlastně moc nedozvíme, je tu pro nás tedy prostor k vlastnímu zamyšlení. Film tím ale nejde do hloubky a víceméně se opakuje. Stále dokola sledujeme postupující vliv slečny Novakové na studenty a reakce jejich okolí. Postavy reagují velmi chladně a afektovaně, snímek je značně stylizovaný. Není ani jasné, co se nám snaží říct, ať už v průběhu, nebo v závěru. Po téměř dvouhodinové podívané bychom ocenili propracovanější pointu, zvláště když si pro ni Hausnerová připravila skvělou půdu a dala si dost práce s tím, aby nás tento lehce bizarní svět pohltil. Snímek by ještě lépe fungoval jako satirická komedie, ale humoru je tu bohužel minimum a ve druhé polovině se vytrácí úplně. Tempo ale negraduje, a tak už se ke konci trošku znaveně nudíme, z letargie nás vytrhne jen jedna dost diskutovaná, žaludek obracející scéna. Když se spustí závěrečné titulky, zůstane nám v hlavě spousta otazníků, ale asi to nutně nebyl umělecký záměr.

Club Zero přináší zajímavé nápady, ale dávkuje jich postupně čím dál méně, až skončíme úplně vyhladovělí a máme chuť na pořádnou pointu, která bohužel není na menu. Snímek působí jako by ho točil Wes Anderson v depresi, vizuálně je tedy rozhodně zajímavý, i když všudypřítomná stylizace není úplně opodstatněná. Wasikowska se svým týmem mladých studentů odvádí působivé výkony, ale ke konci už toho není moc co hrát a snímek nás nedokáže uspokojivě zasytit.

Jídlo je věda!

Když chcete zachránit svět, musíte si toho hodně odepřít…

Pravda je jen jedna, a máme ji vždycky právě my.