Recenze: Substance je krvavá, krásná i hrůzostrašná kritika posedlosti mládím a krásou

Jste připraveni zasmát se hrůze stárnutí?

Substance je jedním z filmů, které nás donutí položit si otázku, jak daleko bychom zašli, abychom se vyhnuli vráskám a pádu z výsluní společnosti. A vzápětí nám dá krvavou a šílenou odpověď, o které jsme netušili, že ji potřebujeme. V režii Coralie Fargeat se tento sci-fi thriller s hororovou tématikou těla rozprskne na plátno se špinavým, ale poutavým komentářem o standardech krásy, marnivosti a o tom, kam až jsme schopni zajít pro věčné mládí. A kvůli komu vlastně?

Nebudeme si nic nalhávat, z tohoto snímku se někomu může obrátit žaludek, hlavně v závěru. Substance nám dlouho servíruje působivé záběry na obdivuhodně krásnou Elisabeth Sparkles, které táhne na padesát (a bez problémů ji ztvárňuje o deset let starší Demi Moore), a potom ještě mnohem odvážnější a více sexy detaily na různé části bezchybného těla jejího mladšího alter ega Sue (Margaret Qualley). Dá se snad jen lehce zalitovat, že místo Moore nevzala roli jiná legendární hollywoodská kráska, Andie MacDowell, tedy máma Margaret Qualley. Tato lítost nemá ale dlouhého trvání, protože Demi je naprosto odzbrojující a jistě chtělo notnou odvahu vzít roli, která si střílí z (či pohrdá?) moderní honby za věčným mládím, a nebudeme si nic nalhávat, sama Demi nějakého toho plastického chirurga navštívila.

Sci-fi horory běžně neřeší krizi středního věku, a evidentně to byla chyba, protože tahle podívaná stojí za to.Ve filmu sledujeme Elisabeth Sparkles, která zasvětila kariéře vše. Nemá koníčky, rodinu, nic, na čem by jí záleželo. Doslova žila z přízně diváků a svých fanoušků, a ti ji měli rádi jen dokud vypadala fantasticky. A to vypadá stále, jenže jak už to tak na světě chodí, po světě pobíhá spousta dalších, o generaci mladších krásek, které by zabíjely pro Elisabethinu práci. Hlavní hrdinka tak přijde o práci a z milované ikony na televizních obrazovkách je rázem osamocená stárnoucí žena v luxusním, ale prázdném bytě. Sérií zvláštních událostí se zapojí do tajemného experimentu a po použití Substance najednou sdílí svůj život se svým mladším, krásnějším, energickým dvojníkem (Qualley). Sci-fi horory běžně neřeší krizi středního věku, a evidentně to byla chyba, protože tahle podívaná stojí za to.

Samotná zápletka je přímočará, ale vystupňuje v divokou jízdu. Elisabethin mladistvý protějšek je chodícím ztělesněním reklam proti stárnutí a vlastně tím, co Elisabeth nenávidí. A Substance má svou temnou cenu, která je velmi vysoká.

Pokud pamatujete černou komedii Smrt jí sluší, tohle je její verze na steroidech (nebo kokainu). A s mnohem větším počtem useknutých hlav. Elisabeth a Sue si musí každých sedm dní vyměnit tělo, ale Sue, opojená slávou a krásou, začne pravidla porušovat. Elisabeth mezitím sedí a hnije a každou minutou vypadá méně jako bývalá hollywoodská hvězda a více jako halloweenská dekorace. A právě zde se projevuje kousavý humor a ostrá kritika kosmetického průmyslu. Nemusíme chodit daleko, abychom v tom všem viděli satiru, Elizabethin boj se Sue je přehnanou (ale děsivě skutečnou) metaforou toho, jak se ženy kvůli společenskému očekávání urputně drží svého mládí.

Výkon Demi Moore je jedním z vrcholů filmu. Její ztvárnění zoufalství stárnoucí krásky je stejnou měrou srdcervoucí i zábavné. Když ji sledujeme, jak naštvaná, smutná a lehce šílená proplouvá absurdním scénářem, připomene nám, proč její jméno znají lidé už několik desetiletí. Qualley je zase mladicky drzá, má rošťácký šarm a pokračuje v nepřerušené sérii výrazných a úspěšných rolí. A pak je tu sympaťák Dennis Quaid v roli odpudivě slizkého šovinistického manažera, a tento netradiční kousek ve své filmografii si vychutnává stejně jako krevety.

Režie umocňuje groteskní krásu toho všeho. Film je stylový, protkaný různorodými záběry, někdy to vše působí jako jeden dlouhý videoklip, jindy budí dojem, že se nám zdá nějaký velmi živý a bizarní sen. Zběsilý střih a pulzující hudba nás udrží v napětí, než to vše vyvrcholí velmi nechutným finále.

Třetí dějství nabere divoký spád, který může některé diváky, uchlácholené množstvím sex-appealu a krásy v předcházejících desítkách minut, zaskočit. Je to odvážné, přehnané, dokonce i na poměry hororu. Všechna krása filmu je v tu chvíli ubodána, rozcupována a pak pro jistotu zapálena. Ale upřímně, tohle je film s doslovným rozštěpením těla a osobnosti, tak nečekejme sladký happy end, ale spíše něco, o čem se nejspíš zdává Tarantinovi. Škoda, že chybí trošku větší vyváženost v příběhu, který mohl fungovat o něco důmyslněji a zanechat v nás ještě hlubší dojem (či trauma).

Substance je zatraceně dobrá zábava, ale určitě ne pro slabé povahy nebo žaludek. Zároveň to není jen krvavá oddychovka, kde někdo vraždí partu puberťáků v lese. Je to trefná kritika moderní posedlosti mládím, jejíž kouzlo spočívá v nestydaté odvaze. Díky hvězdným hereckým výkonům a dostatečnému vizuálnímu vkusu, aby se vám zatočila hlava, je tento film chaotickou, temně zábavnou jízdou, které porozumí především ženy. A určitě si na Substanci občas vzpomenou při nákupu krému proti vráskám.

Nikdo nemládne…