“Traktor máte? A mohl bych ho vidět?”
Pokud máte náladu na dokument, který je tichý a zádumčivý jako buddhistický chrám v horách, ale s jemnou příchutí ironie, pak doporučujeme cestu do Bhútánu, tedy alespoň s režisérským duem Arun Bhattarai a Dorottya Zurbó. Putujeme s nimi po zemi, kde je hrubé národní štěstí (ano, to je skutečná věc) upřednostňováno před hrubým domácím produktem. Je to zčásti sociální experiment, zčásti filozofické zamyšlení a jeden z těch snímků, které v nás po zhlédnutí zanechají pocit: „Co jsem to právě viděl a proč najednou přehodnocuji svůj život?“. A i pro ty méně hloubavé může být zajímavá už jen myšlenka, jakým způsobem by se dalo štěstí vyčíslit.
Plynulost snímku je zajištěna sledováním práce dvou “agentů štěstí”, kteří mají za úkol cestovat po zemi a vyplňovat dotazníky, na základě kterých se měří štěstí občanů Bhútánu. Vyzbrojeni schránkou a 148 otázkami prochází úchvatnými venkovskými vesnicemi, které se válí v horské mlze. Otázky se pohybují od hlubokomyslných („Kdy jste naposledy plakal?“) až po absurdní („Vlastníte traktor?“) a odpovědi jsou všelijaké, jen ne předvídatelné. Jak ubíhají minuty zprvu zábavné podívané, dostáváme se hlouběji k velmi zásadním otázkám a je zřejmé, že v průzkumu nejde ani tak o čísla, jako spíše o lidi – o jejich příběhy, boje a sny. Jsme vtaženi do nenápadně silného zkoumání toho, co znamená být šťastný.
a papíře jsou Agenti štěstí o vládních pracovnících, kteří sbírají data. Ve skutečnosti je to meditace o lidském údělu.Na papíře jsou Agenti štěstí o vládních pracovnících, kteří sbírají data. Ve skutečnosti je to meditace o lidském údělu. Setkáváme se s celou řadou barvitých postav, od nabubřelého farmáře se třemi manželkami, které marně skrývají slzy, až po srdceryvnou zpověď dospívající dívky, která se potýká s alkoholismem své matky. Další z výrazných postav je transsexuální žena, jejíž skóre štěstí je 3 – nejnižší ve filmu -, ale její pouto s nemocnou matkou nabízí hloubku lásky, kterou žádná otázka v průzkumu nedokáže zachytit. Stejně jako míru jejího zoufalství a bezbřehou beznaděj. Lidé, se kterými se letmo setkáváme, by mohli naplnit učebnici scenáristiky o vývoji postav. Třeba ony tři manželky jednoho arogantního muže by si zasloužily spin-off sitcomu. Upřímnost každého subjektu je tak syrová a lidská, že budete mít pocit, že nahlížíte do životů, které jsou obvykle skryté zrakům diváků.
A v centru všeho dění je samotný “agent” Amber. Se svým jemným chováním a sebeironickým humorem je to člověk, který hledá štěstí, nejen pro své spoluobčany, ale i pro sebe. Jeho život zrovna nepřekypuje radostí. Je svobodný, stále žije se svou matkou a kvůli svému nepálskému původu uvízl v byrokratické nejistotě ohledně svého občanství. Zatímco šplhá po horách a brodí se řekami, aby sčítal skóre štěstí, nemůžete si pomoct a fandíte mu, aby našel to své.
Struktura filmu sice sleduje lineární cestu, ale střihová volba si zaslouží potlesk. Režiséři nechávají momenty dýchat – dlouhý záběr na plačící dívku, trapná pauza po manželově vychvalování – a nechávají mluvit ticho. Je to nenápadné, ale mistrovské. Bhútánská krajina je téměř nadpozemská, hory zahalené v mlze, klidné vesnice rámované kopci, sem tam kráva vleze do záběru cestou na pastvu. Klidné tempo vybízí k tomu, abyste se do příběhů ponořili.
Koncept hrubého národního štěstí je bohatý na filozofické implikace, ale film se jimi hlouběji nezabývá. Kritici poznamenávají, že bhútánský program „štěstí“ je také způsobem, jak zamlčet porušování lidských práv. I Amber a jeho příběh se této problematiky dotýká, ale film se vyhýbá jejímu důkladnému prozkoumání.
Tento film nekřičí, ale šeptá, a budeme jeho jemnosti rádi naslouchat. Je to příležitost nahlédnout do životů lidí, kteří jsou vzdálení půl světa, ale jsou bolestně povědomé v hledání radosti. Pokud patříte k těm, kteří mají rádi nenápadné, filozofické vyprávění s trochou humoru i smutku, budete se u sledování cítit jako doma. Ačkoli nejde o převratný dokument, je to dojemná připomínka toho, že štěstí, podobně jako život, je chaotické, nepředvídatelné a často se nachází na těch nejneočekávanějších místech.
Zavítáme i na nesmělá rande muže, který moc štěstí v lásce nemá.
Těžko se při zkoumání štěstí dá nezamyslet nad tím svým.
Tahle práce nepřináší nutně moc úsměvů.
Agenti štěstí
Tento film nekřičí, ale šeptá, a budeme jeho jemnosti rádi naslouchat. Je to příležitost nahlédnout do životů lidí, kteří jsou vzdálení půl světa, ale jsou bolestně povědomé v hledání radosti. Pokud patříte k těm, kteří mají rádi nenápadné, filozofické vyprávění s trochou humoru i smutku, budete se u sledování cítit jako doma. Ačkoli nejde o převratný dokument, je to dojemná připomínka toho, že štěstí, podobně jako život, je chaotické, nepředvídatelné a často se nachází na těch nejneočekávanějších místech.
- Hodnocení
