Recenze: Mlátička nám dovolí nahlédnout, čím hrdina prochází, ale nikdy nás nepustí do jeho nitra

Když tvrdé rány nestačí…

Mlátička nás přesvědčí, že sledovat někoho, kdo se bije s ostatními i sám se sebou, může být… nudné. Režisér Benny Safdie se rozhodl vzít život skutečného MMA průkopníka Marka Kerra a ukázat jeho vzestupy, pády, závislost, vztahy… Film se tváří jako syrové drama o člověku na kraji propasti, ale vy při tom všem budete přemýšlet, proč vlastně nejste doma u Netflixu.

Příběh sleduje Kerrův život od závislosti přes domácí hádky až po návrat do klece. Má tu být drama, má tu být adrenalinový souboj emocí. Jenže film vás k sobě nepřipoutá ani náhodou. Nenabízí žádný důvod, proč byste měli investovat do Kerrova života, vztahu nebo sportu. Sledujeme třeba protagonistu, kterak odchází na odvykačku a pak z ní zase vychází, co se dělo celé týdny za zdmi zařízení, to netušíme. Možná se tam naučil pěstovat bonsaje, možná vyšívat, podle filmu to nepoznáme. Snímek nám trošku dovolí nahlédnout, čím hrdina prochází, ale že by nás pustil přímo do jeho nitra? To nikdy. Maximálně nám otevře dveře do jeho ledničky.

Dwayne Johnson, tentokrát bez akčních frajeřinek, se snaží být křehký a zranitelný.Dwayne Johnson, tentokrát bez akčních frajeřinek, se snaží být křehký a zranitelný. Občas to funguje, i když má na sobě protetickou masku, takže vypadá buď unaveně nebo vyjukaně, jakoby si právě uvědomil, že nechal odemčené auto na parkovišti nákupáku. Jeho výkon je možná nejlepší věc na celém filmu, ale to o Mlátičce bohužel nevypovídá nic lichotivého. Úchvatná Emily Blunt dostává roli „trpící přítelkyně“. Je tam, vyčítá, trápí se, občas něco zapálí, občas něco zhasne. Její postava se tváří důležitě, ale ve výsledku je to jen dekorace pro maskulinní drama, a to, bohužel, platí pro většinu filmu. Je to, jako by Safdie potřeboval ženskou energii, aby film nepůsobil úplně monotónně, ale nevěděl, co si s ní vlastně počít.

Safdie se snaží být vizuálně intenzivní: kamera se lepí na tělo, stéká po něm jako pot. Chce být autentický a intenzivní, ale příběh stagnuje a vy se modlíte, aby přišla scéna, která vás aspoň trochu zaujme. Jenže většinou nepřijde. Technická brilance tu je, ale srdce nikoli, je to jako solidně natočený dokument o tom, jak prší. Respektujete odvedenou práci, ale nechcete ji sledovat dvakrát. A vnímat Mlátičku jako sportovní film? Ani tady nečekejte zázraky. Ano, vidíte rány, pot, krev, zpomalené pády, ale napětí, pocit vítězství nebo tragédie? To na nás sotva dýchne.

Komu se dá Mlátička doporučit? Možná fanouškům Johnsona, kteří chtějí vidět, že umí být „vážný“, a těm, kteří se nebojí sedět dvě hodiny v kině a pozorovat pot a rány, zatímco hledají emoce mezi řádky. Pro všechny ostatní je tu málo příběhu, skutečnosti i sportu. Jakoby nám snímek ukázal hrdinu, co se hrne do záhuby a okamžitě čekal, že omdlíme dojetím a budeme podepisovat petice za nominaci filmu na Oscary. Je to mix potu, ambiciózního uměleckého záměru a příběhu, který se pořád snaží být hlubší, než ve skutečnosti je. A pokud má být největší emocionální knockout to, že Dwayne Johnson umí být křehký, pak je celý tenhle film ve váhové kategorii „neškodná lehká nuda“.

„Kluci, kde mám věci z čistírny? Běhám tu ve spoďárech jako blbec!“