Recenze: Mortal Kombat II to bere za nesprávný konec

O záchranu světa se zase musí postarat nejlepší bojovníci a bojovnice!

Nejgeniálnější z bojových videoher v devadesátkách nebyla ta s názvem Body Blows. Nebyl to ani Street Fighter (jehož nejnovější filmové adaptace se letos taky dočkáme), nýbrž Mortal Kombat s postavami, které právem pronikly do popkultury, protože – a to je vždycky dobré připomenout – se jejich tvůrci John Tobias a Ed Boon (v cameo úloze ztvárňuje v letošním počinu barmana) nechali do určité míry inspirovat Velkými nesnázemi v Malé Číně od Johna Carpentera. Není divu, že už v polovině devadesátek vzniknul první film, který režíroval Paul W. S. Anderson. Od některých fanoušků si sice vysloužil hejty, ovšem i letošní biják potvrzuje, že manžel Milly Jovovich odvedl hned z několika úhlů pohledu vynikající práci. Sonya, Kano, Johnny Cage, Liu Kang, Scorpion, Sub-Zero, Lord Raiden, Kitana a Shang Tsung mají jasně daný charakter a ani na okamžik nepochybujeme o tom, jestli stojí na straně zla nebo dobra.

Uvedené postavy v Mortal Kombatu mají prakticky stejné kvality jako komiksoví superhrdinové a komiksové superhrdinky od Marvelu a DC. To znamená, že každou můžeme vzít a dát ji do samostatného filmu. Ve vzpomínané třicet roků staré adaptaci je prostor mezi ně rovnoměrně rozdělený. Všechny dostanou příležitost předvést, co umí. A to v zápase s atraktivní a přitom stále přehlednou choreografií, navíc mezi opravdu stylovými kulisami. O nějaké propracovanosti se v případě letošní verze příliš mluvit nedá. Zatímco Mortal Kombat z roku 2021 se od Andersonova snažil do značné míry spíše distancovat, tentokrát můžeme mít při sledování pocit, že sledujeme něco mezi jeho remakem a sequelem. Pochopitelně, že opět uslyšíme ten výborný song, který v originále doprovázel závěrečné titulky.

Znova začínáme v minulosti.Znova začínáme v minulosti. Nikoli ovšem v Japonsku, nýbrž v Edenii, odkud pochází princezna Kitana. Protože na základě jejich předchozí práce tušíme, že režisér Simon McQuoid a scenárista Jeremy Slater rozhodně nejsou z těch, kteří by se chtěli vyvarovat klišé, bude nám jasné, že záporák souboj s princezniným otcem vyhraje. Z expozice, ve které dál není nouze o klišé (viz např. počáteční neochota Johnnyho Cage se zapojit do rozhodujícího turnaje, přestože víme, že nakonec bude muset), vyčnívá pouze ukázka z filmu Uncaged Fury, který vcelku trefně satiricky nahlíží na osmdesátkové a devadesátkové béčkové až céčkové akčňáky s hrdiny, které ztvárňovali Michael Dudikoff či Mark Dacascos. Mortal Kombat II si také ve své bezradnosti sem tam vypomáhá popkulturními odkazy na Hru na oliheň, Pána prstenů či zmiňovanou kultovní fantasy Velké nesnáze v Malé Číně.

Takže si to shrňme: mytologie postrádá hloubku, snahy o filozofická moudra se vesměs míjí účinkem, souboje často působí uměle, což tvůrci občas kompenzují brutálnějšími usmrceními, která ovšem za fatalitami z videoherní předlohy stejně zaostávají. Každá z postav měla původně navíc svoje specifické dovednosti, které by bylo díky značné pokročilosti vizuálních efektů v současnosti mnohem snadnější na plátně realizovat. Přesto se na ně jaksi ve značné míře pozapomnělo. Mortal Kombat z roku 1995 byl natolik zábavný, že stačilo mít v obsazení dvě skutečně známá jména, totiž vnímavého Christophera Lamberta a charismatického Cary-Hiroyukiho Tagawu, jehož Shang Tsunga už nikdo nikdy nepřekoná. V letošní verzi sice máme dvě asijské superstar Hiroyukiho Sanadu a Tadanobua Asana, nicméně ani oni svou účastí nedokážou napravit nedobrý dojem z toho plytce servírovaného příběhu.

Mortal Kombat II je film, jehož tvůrci si vzpomněli také na Karla Urbana. Ten měl svého času díky titulům jako Star Trek, Pán Prstenů, Riddick, Doom a Dredd kariéru výborně rozjetou, avšak ve třetí dekádě 21. století zažívá spíše ústup ze slávy, podobně jako ho zažíval jím představovaný Johnny Cage. Pokud je něco, co se na tomto bijáku povedlo, jsou to scény, ve kterých se vyskytuje vůdce Takartanů Baraka, třebaže je doprovází tuctovější humor – tak jako ty, ve kterých figuruje Kano. Velkým plusem je také obsazení sympatické Adeline Rudolph do role Kitany. Nebýt jí, skončila by tahle novinka s podprůměrným hodnocením, tj. někde na úrovni Mortal Kombatu: Vyhlazení. A to už by údajně měla být ve vývoji třetí část od stejného scenáristy, což nevěstí nic příslibného.

Baraka vypadá nebezpečně, ale nenechme se zmást.

Johnny Cage se nepřekvapivě pokusí oprášit své někdejší dovednosti.

Kitana bez vějířů by byla stejně neobvyklá jako Leonardo DiCaprio bez mladé modelky. :-)