Recenze: Dovolená v Českém ráji není reklama na Český ráj

A není to ani typická současná komedie.

Svobodovi čeká parádní letní dovolená. Milan rozhodnul, že se pojede do Českého ráje, protože je tam hezky. Manželka Týna jeho nadšení nesdílí. Svoje děti berou pochopitelně s sebou, ale o jejich názor vlastně ani nejde, jelikož jsou děti a tím pádem musí dělat, co se jim řekne. Úplně nevnímají, že manželství rodičů prochází krizí, která do určité míry vyvrcholí Milanovým návrhem nocovat pod širákem místo ve stanu (s chatkou to předtím nějak nevyšlo). Týnou, která jen smutně sleduje sociální sítě svých kamarádek, které vyrazily do zahraničí k moři, je tedy exkomunikován a po posezení s trampy a jednom zběsilém výbuchu se jaksi ztratí v lese. A najít tu správnou cestu – jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu – nebude až tak jednoduché, jak to na první dobrou může vypadat.

Ačkoli během expozice vlastně opravdu sledujeme film od Čechů pro Čechy, ve kterém se kdekdo může poznat, přestože/protože se režisér soustředí především na negativní vlastnosti typu neochota, přehnaná důvěřivost ve lživé sdělovací prostředky, senzacechtivost či radost z cizího neúspěchu.Trochu se spekulovalo o tom, že by Dovolená v Českém ráji měla být komedií ve stylu Homolkových, nicméně skutečnost je poněkud jiná. Ačkoli během expozice vlastně opravdu sledujeme film od Čechů pro Čechy, ve kterém se kdekdo může poznat, přestože/protože se režisér soustředí především na negativní vlastnosti typu neochota, přehnaná důvěřivost ve lživé sdělovací prostředky, senzacechtivost či radost z cizího neúspěchu. Postavy taky uvidíme v klasických situacích – v hospodě při sledování fotbalu, při hádce kvůli malichernostem, při komentování nepřiměřeně vysoké ceny. Čecháčkovství se odkrývá v plné parádě, až si můžeme vzpomenout na filmy Miloše Formana z 60. let. Ostatně režisér Adam Koloman Rybanský už v roce 2022 prohlásil, že je mu původní tvorba světově nejuznávanějšího českého filmaře hodně blízká.

Tehdy měl premiéru jeho celovečerní debut Kdyby radši hořelo, který si v podstatě pro svoje „nakoukání do české kultůry“ vysloužil uvedení na slavném Berlinale. Zabýval se mimo jiné tím, jak je důležité si ověřovat fakta a jak dokážou manipulátoři využít/zneužít důvěřivosti a neinformovanosti ostatních. Stejně jako tehdy, taky teď sledujeme hrstku okamžiků, kdy se na plátně dějí věci, které nedávají úplně nejlepší smysl. Dočkáme se jich ve druhém i třetím dějství, ale často se nelze zbavit dojmu, že se tak děje pouze proto, že se k postavám připojíme až krátce poté, co udělaly nebo si řekly něco zásadního. Jindy zase překvapí nepřirozené reakce přítomných na nějakou zlomovou událost, jakou představuje kupříkladu fatální pád turisty či právě onen zmiňovaný zběsilý výbuch. O televizní reportáži z kempu Komár se raději bavit vůbec nebudeme. Cesta zpátky do civilizace v podání Milana zase sem tam může připomínat bizarně horečnatý sen, tj. nejen ve scéně, kdy najednou potká důchodce a důchodkyni, svítícího Ježíše, potažmo rybáře, kterému se při chytání poněkud změnily priority.

Vedle bizarních momentů naštěstí i později dojde na několik vtipných, přičemž je až fascinující, jak dobře může v tomto směru fungovat obyčejná pasáž, ve které jenom někdo přechází z bodu A do bodu B (a míjí při tom rytíře z hradu Trosky), případně když se někdo s obtížemi dere do příkré stráně. Jednoznačně největší předností Dovolené v Českém ráji jsou herci. Především Tomáš Jeřábek a Magdalena Borová, kteří spolu skvěle fungují a samostatně mají cit jak pro dramatické, tak tedy i pro komediální momenty. Svým postavám zjevně přidali hloubku, kterou na papíře téměř jistě neměly. Za zmínku stojí také Petr Čtvrtníček, jehož sledujeme v pro něj typické poloze. Dále Anita Krausová, která svou úžasnou přirozeností dokáže z výrazně vedlejší figury udělat figuru nezapomenutelnou, a uvést koneckonců můžeme taky výrazně upřímného Sašu Rašilova.

Dovolená v Českém ráji nás zavádí do naprosto unikátní oblasti v naší krásné zemi, které se přitom filmaři pohříchu hojně vyhýbají. Snad s výjimkou titulů Máj a Jak dostat tatínka do polepšovny. Z těch skvělých míst, která Český ráj nabízí, se ve filmu nakonec objeví jenom hrstka. To na jednu stranu hodně zamrzí, na tu druhou nemá smysl se zabývat tím, jaký film mohl nebo dokonce měl být, ale tím, jaký je. Psát o něm jako o promarněné příležitosti není na místě, protože i v této svojí podobě má svoje kvality. A kdo ví, jednou třeba může dozrát v divácky hojně vyhledávaný. Aktuálně ovšem beze zbytku platí, že se jedná o podívanou, která je maximálně vhodná pro uvedení v letních kinech, a to kdekoli po republice.

„Ale je tady krásně.“

Kemp Komár byli všichni čerti dlužní (ostatně ve skutečnosti se tohle místo jmenuje Čertoryje).

Český les je přece lepší než chorvatská pláž.