Asi nikomu nebude vadit, když se při těch současných vedrech na 90 minut přesune do zimních měsíců.
Na lyžařském výcviku byly u dětí nalezeny drogy. Čtyři otcové nejvíce podezřelých žáků jsou proto svědomitou, leč zároveň taky malinko vypočítavou paní ředitelkou (Lenka Vlasáková), protože její místečko je možná v ohrožení, povoláni do školy, aby se všechno řádně prošetřilo. Nesetkají se ani ve sborovně, ani v žádné třídě, nýbrž v tělocvičně, kde se dále nachází hlavně fotbalová brána (která se dá použít jako vězení) a švédská bedna (do které se klidně může vejít člověk). Každý je jiný – jak profesně, neboť nechybí pojišťovák či policajt, resp. měšťák, tak povahově, což může být teprve problém. Později se navíc přidá nevlastní dcera jednoho z nich. A všichni se musí nějak domluvit. Ideálně tak, aby nedošlo k žádným ztrátám na životech, ke kterým občas dochází i v rámci daného žánru.
Tenhle biják si ovšem po celou dobu (až na drobné výjimky) ponechává sympatickou černohumornou nadsázku, která klidně mohla být ještě viditelnější a slyšitelnější, protože představuje oblast, ve které si je režisér Miroslav Ondruš evidentně velmi jistý. K režii celovečerního filmu se vrací po dlouhých patnácti letech! Tenkrát se podepsal pod thriller Vendeta, kde si rovněž zahrál Ondřej Vetchý, který svým skvělým hereckým výkonem v 6 gramech nechává vzpomenout na Ženy v běhu, kde se představil v úloze podobného prosťáčka, který všechno myslí v dobrém, což se mu ale někdy může vymstít. Nicméně díky tomu se právě on postará o nejvíc humorných situací. Společnost mu dělají David Novotný a Martin Pechlát, přičemž v kombinaci s faktem, že producentem byl opět Miloslav Šmídmajer, si místy můžeme vzpomenout na komedii Případ mrtvého nebožtíka, třebaže ta v mnohem větší míře sází v podstatě na absurdní oldschoolový humor, který ovšem funguje velmi spolehlivě.
Čtvrtým velkým jménem je Jirka Mádl, kterému však jeho role neumožňuje předvést svůj veliký komediální talent. Jeho nevlastní dceru ztvárňuje Leona (Skleničková), a její nezapomenutelná postava promlouvá do příběhu více, než některé z těch výše uvedených. V jejich případě totiž opakovaně platí, že sice mluví, ale nic (zásadního) neřeknou. S výjimkou hrstky hlášek, které jsou povětšinou naštěstí opravdu vtipné. Větší mrzutost nás tedy čeká v závěrečné třetině filmu, kdy opustíme uzavřené prostory tělocvičny/školy a vydáme se ven do zimy, kde se nám události jaksi posunou z roviny reálné a docela reálné do roviny poněkud nereálné a z kontextu vytržené, takže do té doby celkem silná a stabilní příběhová linie se tím de facto ztenčí na minimum. A znova se musíme ptát, proč většina českých komedií udrží velice slušnou kvalitu jenom během expozice nebo maximálně do poloviny stopáže?
6 gramů je film, který v sobě určitě má něco z Vlastníků a i trochu z Quentina Tarantina, resp. možná spíše z Martina McDonagha.Také 6 gramů trochu doplácí na absenci dramaturga nebo v současnosti lépe řečeno konzultanta, který by byl schopný autorovi vysvětlit, že scénář se stále nachází v podobě ne snad polotovaru, ale určitě v takové, ve které by se ještě dalo ledacos vylepšit. Protože proč se jako ostatní spokojit s tím, aby něco bylo dobré, když to může být výborné? Výslednou podobu 6 gramů do značné míry jistě ovlivnila herecká improvizace (z těch čtyř herců na plakátu se do ní podle všeho nechtěl pouštět jenom Jirka Mádl, který se rád drží scénáře). Vlastně se už nikdy nedozvíme, jestli pokaždé k lepšímu … Tedy pokud si nepřečteme scénář. Jasné je pouze to, že vzniknul další český film pro Čechy a Češky, který prakticky nemá šanci oslovit zahraniční publikum, třebaže ji vzhledem ke stručnému, jasnému a výstižnému námětu rozhodně měl.
6 gramů je film, který v sobě určitě má něco z Vlastníků a i trochu z Quentina Tarantina, resp. možná spíše z Martina McDonagha. Tedy z jeho ranějších projektů. Každopádně letní měsíce v kinech lepší komedii asi opravdu nenabízejí. A je fakt, že zrovna tenhle počin si velké plátno (ať už v sále, nebo někde venku) zaslouží. I když příběhová linka není odvyprávěna nejčistějším možným způsobem, u té vizuální se opět potvrzuje, že kameraman Aleš Hart patří k těm úplně nejlepším, jaké u nás máme. Navíc, podívané spadající do onoho specifického subžánru zvaného „česká filmová komedie 21. století“ obvykle nabízejí asi tolik (záměrných) příležitostí k zasmání, že se dají spočítat na prstech jedné ruky. V tomto směru se 6 gramů rozhodně řadí do nadprůměru. A i vzhledem k výbornému obsazení si nepochybně najde svoje věrné diváky a divačky.
I toho roku přišla zima v zimních měsících.
Někdo číhá v bedně!
Kde není výtah, tam se musí po schodech.
6 gramů
6 gramů je film, který v sobě určitě má něco z Vlastníků a i trochu z Quentina Tarantina, resp. možná spíše z Martina McDonagha. Tedy z jeho ranějších projektů. Každopádně letní měsíce v kinech lepší komedii asi opravdu nenabízejí. A je fakt, že zrovna tenhle počin si velké plátno (ať už v sále, nebo někde venku) zaslouží. I když příběhová linka není odvyprávěna nejčistějším možným způsobem, u té vizuální se opět potvrzuje, že kameraman Aleš Hart patří k těm úplně nejlepším, jaké u nás máme. Navíc, podívané spadající do onoho specifického subžánru zvaného „česká filmová komedie 21. století“ obvykle nabízejí asi tolik (záměrných) příležitostí k zasmání, že se dají spočítat na prstech jedné ruky. V tomto směru se 6 gramů rozhodně řadí do nadprůměru. A i vzhledem k výbornému obsazení si nepochybně najde svoje věrné diváky a divačky.
- Hodnocení
