True Crime projekty lákají diváky a divačky všude na světě a tentokrát přišla řada na skutky Teda Kaczynskiho.
Sledujeme ho ve dvou časových rovinách. V roce 1958 se jako student Harvardské univerzity chtěl účastnit speciálních debatních kroužků, které však neprobíhají stejným způsobem jako v dramatu The Great Debaters v režii Denzela Washingtona. Od začátku nám na rozdíl od Kaczynskiho bude divné, proč musí mít na sobě ty dráty. Všechno probíhá pod dohledem profesora Henryho Murrayho, který se totiž spolu s kolegyní-psychoanalytičkou Christianou Morgan stal strůjcem testu, který má na zakázku od CIA vysvětlit změnu chování jedinců, což mělo svůj původ během korejské války, kdy se zajatí Američané najednou zhlédli v bolševické ideologii. Murray a Morgan se tváří být hodní, ale může se stát, že jsou spíše jako sovy, protože – jak se slavně praví v seriálu Městečko Twin Peaks – ty také nejsou, čím se zdají být.
Druhá rovina se odehrává v polovině 90. let. FBI už opravdu potřebuje v případu Unabombera, jenž čerstvě znova zabíjel výbušninou, kterou oběti poslal v balíčku poštou, významně pokročit. Ostatně na skok zamíříme i do San Francisca, kde kdysi řádil nikdy nedopadený Zodiac. Velký zájem na vyřešení celé záležitosti má hlavně agentka Joanne Millerová (postava bez přímého reálného předobrazu), která se neváhá vydat sama do odlehlých lesů státu Montana, kde v chatrči jako z předminulého století zřejmě přebývá sám pachatel, jehož ukázněnost necelých čtyřicet roků předtím vzala za své, de facto stejně jako touha stát se váženým filozofem, který svými ušlechtilými, nadčasovými myšlenkami změní svět k lepšímu.
Z filmů Januse Metze běžel v našich kinech jeho celovečerní debut Borg/McEnroe, ve kterém skvěle zachytil sportovní zápolení, na čemž měla kromě hereckých výkonů Shiy LaBeoufa a Sverrira Gudnasona veliký podíl střihová skladba. Úplně stejné dvě největší přednosti sledujeme v případě Unabombera, který rychle vtáhne do příběhu a nepustí, přestože v něm nesledujeme žádné spektakulární akční scény. V závěrečné patnáctiminutovce by se napětí dalo krájet, jelikož si snadno dokážeme spočítat, že mimo společnost a civilizaci žijící Kaczynski může být schopný doopravdy čehokoli, tj. nejen posílání balíčků s výbušninami, nýbrž i absolutního neuznávání autorit. V jeho případě se nejedná o touhu po absolutní svobodě, ale spíše o nenávist vůči světu, který ho prostě nechce poslouchat.
Z psychologického úhlu pohledu se dalo jít ještě víc do hloubky, nicméně i tak jsme v nejlepším slova smyslu nuceni přemýšlet nad tím, co postavy říkají, a to jak přímo při daných scénách, tak poté, co doběhnou závěrečné titulky.Antihrdina tohoto filmu rozhodně sdílí podobnosti jak s Robertem Mathewsem, o kterém vypráví počin Řád, o kterém jsme si taky napsali, tak se samotným Adolfem Hitlerem, který napsal Mein Kampf, zatímco Kaczynski má svůj manifest, ze kterého čerpal v červenci 2011 Anders Breivik. Naštěstí byl Kaczynski nerd a samotář, který nikdy neměl potřebu získávat stoupence pro svoje myšlenky. Pravděpodobně by se mu to přitom povedlo, protože se nejednalo o žádného hlupáka, který by byl pohlcený svojí vlastní záští. Z psychologického úhlu pohledu se dalo jít ještě víc do hloubky, nicméně i tak jsme v nejlepším slova smyslu nuceni přemýšlet nad tím, co postavy říkají, a to jak přímo při daných scénách, tak poté, co doběhnou závěrečné titulky. Taky proto, že ač je sledujeme v době před bezmála sedmdesáti roky, jejich názory a postřehy mají relevanci pro současnost.
Unabomber je titul s výborným scénářem, takže nejen díky vypočítavému Russellu Croweovi, přesvědčivé Annabelle Wallis, odhodlané/spořádané Shailene Woodley a uvěřitelnému Jacobovi Trambleymu (ten malý chlapec z oscarového dramatu Room, ve kterém mu hrála matku Brie Larson) rozhodně stojí za zhlédnutí. Je skvělé, že se i v době streamingové, kdy audiovizuálních děl vzniká velká spousta, dá stále natrefit na takové, jaké dokáže takhle nadchnout a předčit očekávání. A zároveň celkem spolehlivě naláká na čtyřdílnou dokumentární minisérii o Unabomberovi, která je rovněž k dispozici na Netflixu.
S vysvětlením důležitého pomáhala v 50. letech promítačka.
Se sdílením důležitého pomáhal v 90. letech telefon.
Kolik z vás by jí bezmezně důvěřovalo?
Unabomber
Unabomber je titul s výborným scénářem, takže nejen díky vypočítavému Russellu Croweovi, přesvědčivé Annabelle Wallis, odhodlané/spořádané Shailene Woodley a uvěřitelnému Jacobovi Trambleymu (ten malý chlapec z oscarového dramatu Room, ve kterém mu hrála matku Brie Larson) rozhodně stojí za zhlédnutí. Je skvělé, že se i v době streamingové, kdy audiovizuálních děl vzniká velká spousta, dá stále natrefit na takové, jaké dokáže takhle nadchnout a předčit očekávání. A zároveň celkem spolehlivě naláká na čtyřdílnou dokumentární minisérii o Unabomberovi, která je rovněž k dispozici na Netflixu.
- Hodnocení
