O tom, jak slavného zbojníka v pokročilejším věku (na středověk) dohání jeho minulost.
Lady Marian, šerif z Nottinghamu, braní bohatým a dávání chudým … Nic z toho se nikdy nestalo. Tedy, alespoň to tvrdí sám Robin Hood, kterého však v době, kdy se s ním setkáváme, nemůžeme považovat za důvěryhodného vypravěče. Je poněkud unavený životem, protože dříve býval řezníkem, který se neštítil prakticky ničeho. Potomci lidí, které zabil, ho nadále vyhledávají, aby se pomstili. Nakonec mu bude ku prospěchu, že se potká s někdejším kamarádem Malým Johnem, který má dceru, na kterou bude muset někdo časem pravděpodobně dávat pozor. V brutální řežbě (vpravdě středověké) je Robin zraněn a převezen na vzdálený ostrov, kde mají klášter, jehož převorce jsou připisovány kouzelné schopnosti, neboť se úspěšně stará o choré a ubohé. Spřátelí se a lze tvrdit, že s ní zažívá šťastné období. Jenže když vykonáte tolik špatností, není prostě možné se před nimi schovat.
Na plátně asi nejpamátněji Robina Hooda ztvárnili Errol Flynn ve filmu z roku 1938, potom Patrick Bergin v roce 1991, kdy měl premiéru také Král zbojníků s Kevinem Costnerem, který je de facto dokonalou ukázkou toho, jak má vypadat akčně-historicko-dobrodružný biják. Trochu jinak na to šel Ridley Scott, když si před šestnácti lety zopakoval spolupráci s Russellem Crowem, nicméně ani tenhle Robin Hood se tomu letošnímu nepřibližuje. V tom smyslu, že tentokrát sledujeme prakticky komorní příběh, který nespoléhá na akci, nýbrž na dialogy. Takže velkolepé bitvy nebyly zapotřebí. Postav se tady vyskytuje málo a potvrdíme si, že v roce 1247 to byla fakt drsná středověká dřina. Tak to vidí režisér Michael Sarnoski, jenž naposledy paradoxně režíroval sci-fi Tiché místo: První den, přičemž s touto jeho vizí nelze nesouhlasit.
Na začátku všeho přitom jako hlavní zdroj inspirace posloužila jistá balada ze 17. století od neznámého autora.Určité podobnosti s tvorbou Roberta Eggerse, zvláště pak tedy se Seveřanem, tady skutečně nacházíme, nicméně oba filmy se skutečně nedají příliš srovnávat, protože zmíněný režisér, který nás točil svoji (otřesnou) verzi Nosferata, nabízí vesměs stylizované podívané, zatímco Sarnoski sází na realističnost, naturalismus a melancholickou atmosféru, k čemuž mu dopomáhá nejen sugestivní hudba. Zvláště během expozice se dočkáme několika brutálních momentů, včetně třeba šípem prostřelené hlavy a oka. Díky tomu se může stát, že si vzpomeneme na Statečné srdce nebo českého Jana Žižku. Ovšem druhá polovina Smrti Robina Hooda připomíná spíše divadelní představení. Na začátku všeho přitom jako hlavní zdroj inspirace posloužila jistá balada ze 17. století od neznámého autora.
To Hugh Jackman je zatraceně dobře známý herec, proslavený x-menovskou franšízou. Na rozdíl třeba od Vina Diesela (Rychle a zběsile) si však umí vybírat i role mimo ni. Tomuto projektu věřil natolik, že se stal taky jedním z producentů, ačkoli to možná může souviset s tím, že jako světová hvězda nebere nízké honoráře. A za touto podívanou nestojí žádné hollywoodské studio. Každopádně zahrát si tuhle postavu v době, kdy je ztrápená výčitkami nad svými skutky a uvědomuje si, kolik způsobila na světě bolesti, by si nepochybně chtěla celá řada herců. S Jodie Comer (jejíž kariéru nastartovalo středověké drama Poslední souboj), o jejíž převorce bychom se rádi bývali dozvěděli více než jen to, že chodí do jeskyně si dělat dobře, spolu před kamerou fungují výborně. Až zamrzí, že dostávají prostor další postavy, především tedy malá Margaret a obvázaný malomocný, který sice svými názory a postřehy není nepozoruhodný, avšak k tomu nejzásadnějšímu, co řekne, by si býval klidně mohl Robin dojít i sám.
Smrt Robina Hooda je film, který by svým názvem neměl odradit od zhlédnutí. Možná to na první pohled nevypadá, ale rozhodně patří na velké plátno! Vždycky představuje příjemné oživení, když vidíme slavnou figuru v jiné době, než v jaké jsme ji měli možnost vidět už v několika předchozích zpracováních. Doslova vidět, protože na rozdíl od Odyssey nikdy nejsou tmavé scény tak tmavé, že bychom těm, které sledujeme před kamerou, neviděli ani do očí. Tohle je přitom naprostý základ, jehož porušení je u Christophera Nolana z nějakého záhadného důvodu považováno za ukázku mistrovské filmařiny. Nicméně, Smrt Robina Hooda plyne v pomalém tempu, které umožňuje všechno lépe vstřebávat, ačkoli v některých pasážích by nebyla od věci větší přímočarost. I tak se jedná o počin, jaký dokáže přinutit k zamyšlení, třebaže závěrečná scéna asi nedojímá tolik, jak se předpokládalo.
Robin Hood si pod dohledem převorky Brigid bude muset projít odbornou rehabilitací.
Středověk byla věru drsná doba.
Robin Hood bude osvícen doslova … a možná i obrazně.
Smrt Robina Hooda / The Death of Robin Hood
Smrt Robina Hooda je film, který by svým názvem neměl odradit od zhlédnutí. Možná to na první pohled nevypadá, ale rozhodně patří na velké plátno! Vždycky představuje příjemné oživení, když vidíme slavnou figuru v jiné době, než v jaké jsme ji měli možnost vidět už v několika předchozích zpracováních. Doslova vidět, protože na rozdíl od Odyssey nikdy nejsou tmavé scény tak tmavé, že bychom těm, které sledujeme před kamerou, neviděli ani do očí. Tohle je přitom naprostý základ, jehož porušení je u Christophera Nolana z nějakého záhadného důvodu považováno za ukázku mistrovské filmařiny. Nicméně, Smrt Robina Hooda plyne v pomalém tempu, které umožňuje všechno lépe vstřebávat, ačkoli v některých pasážích by nebyla od věci větší přímočarost. I tak se jedná o počin, jaký dokáže přinutit k zamyšlení, třebaže závěrečná scéna asi nedojímá tolik, jak se předpokládalo.
- Hodnocení
