Recenze Tajemství Křišťálové planety: Téma ničení přírody mohlo mít hlubší dopad

Křišťálová planeta není ani trochu tak krásná a rozmanitá jako naše Země.

Když tvůrci pošlou hrdiny nového animovaného snímku Tajemství Křišťálové planety na nově osídlený svět, divák by tak nějak automaticky čekal velkolepou přehlídku fantazie. Vznášedla, podivné fyzikální zákony, rozmanitou přírodu, jinou barvu mraků i deště, nebo alespoň gravitaci, která hrdinům dovolí vyskočit o metr výš. Bohužel na Křišťálové planetě se žije až neuvěřitelně pozemsky.

Jedenáctiletá Rea se sem stěhuje s otcem po rodinné tragédii. Táta nastupuje do továrny, kam lidé jezdí na šichty do práce po asfaltu v obyčejných (byť lehce zmodernizovaných) autech, prší tu úplně stejně jako v Pardubicích a o skafandrech tu nikdo ani neuvažoval. Jedinou skutečnou sci-fi odchylkou od naší každodenní reality je tak tajemný podzemní svět plný neobvyklých bytostí. Právě na mládě jedné z nich narazí Rea a její nový kamarád Andy. V dospělé moc důvěry nemají, takže se snaží tvora přivést zpět domů na vlastní pěst.

Děti, které na sebe vezmou velký zodpovědný úkol, a daří se jim ho úspěšně řešit díky jejich nezkaženým charakterům, je zkrátka klasika, která nestárne, ale tady z ní tvůrci nedokázali vykřesat vůbec nic nového.Děti, které na sebe vezmou velký zodpovědný úkol, a daří se jim ho úspěšně řešit díky jejich nezkaženým charakterům, je zkrátka klasika, která nestárne, ale tady z ní tvůrci nedokázali vykřesat vůbec nic nového. Postupem času začne být absence jakékoliv scenáristické originality až příliš nápadná. Schovávání roztomilého vetřelce, zlí dospělí s komerčními zájmy, znečištění přírody toxickým odpadem, to všechno jsou motivy, které film odškrtává jako položky na nákupním seznamu. Určitě nejde o jemně zapracované poselství, které by vás zasáhlo u srdce. Na druhou stranu, dětský divák to nejspíš řešit nebude a dospělý si nad tím jen povzdychne. Je to škoda, protože téma bezohledného zacházení s přírodou mohlo mít daleko hlubší dopad.

Vizuální stránka filmu vůbec není špatná, ale je potřeba k ní přistupovat s velkou dávkou shovívavosti. Světová animovaná studia typu Pixar či DreamWorks jsou stále napřed. Technicky je film zvládnutý solidně, zejména temné podzemí má své kouzlo, ovšem když se postavy či zvířata dostanou do pohybu, působí poněkud těžkopádně. Tvůrci se navíc snažili své hrdiny za každou cenu výtvarně odlišit a vtisknout jim unikátnost. Protože však chyběl skutečně originální nápad, rozhodli se jít cestou do očí bijících disproporcí. Postavy tak mají obří výrazné uši, hodně nepřirozené nosy, nepoměrně dlouhé nohy a ve tvářích udržují permanentně smutný výraz. Andyho maminka pak se svými proporcemi a dominantním pozadím působí spíše jako smutná karikatura než jako sympatická animovaná postava.

Co se týče humorné složky, ta míří bezpečně pouze na ty nejmenší. Dospělý doprovod si při sledování zmatkujících postav, které dělají blbiny a plácají nesmysly, pravděpodobně moc neužije. Většinu vtipů obstarávají poruchoví robotičtí mazlíčci nebo potrhlí fialoví pterodaktylové. Děti v sále se zasmějí, ale o jakoukoliv druhou vrstvu humoru pro rodiče se tu nikdo ani nepokoušel.

Tajemství Křišťálové planety tak zůstává filmem, který neurazí, ale ani nenadchne. Jako mezinárodní koprodukce (ČR, Chorvatsko, Slovensko) snese snímek po řemeslné stránce srovnání s běžnou evropskou produkcí, chybí mu však autorský rukopis. Vzhledem k tomu, že příběh nenabízí nic nového pod sluncem a s přibývajícími minutami mu dochází dech, starším dětem a teenagerům ho rozhodně doporučit nelze. Pokud ale hledáte nenáročnou pohádku pro mladší školáky na deštivé odpoledne, své si v ní pravděpodobně najdou, i když ona Křišťálová planeta není ani trochu tak krásná a rozmanitá jako naše Země.

Mimozemšťan vypadá normálněji, než lidé…