Recenze Bára Basiková: Tragikomická paralela mezi úspěchem na pódiích a přehmaty v soukromí

Největší síla filmu tkví v ochotě jít s kůží na trh.

Hudební dokumenty o velkých osobnostech mívají až příliš často tendenci sklouzávat k patetickému, naleštěnému promo videu o nedotknutelné ikoně. Helena Třeštíková na to jde naštěstí úplně jinak. Přistoupila k jedné z nejvýraznějších zpěvaček naší scény se svou typickou metodou: s mnohaletým pozorováním, v němž kamera slouží jako tichý a bezprostřední svědek plynutí času. Snímek tak neotravuje strojeným dramatem, ale staví na odzbrojující otevřenosti.

Hned od úvodních minut je přitom jasné, že největší síla filmu tkví právě v ochotě “hlavní hrdinky” jít s kůží na trh. Sledujeme holku s neuvěřitelným hlasem a křehkou vizáží, která začínala s dravou energií v kapelách Precedens a Stromboli, aby později ovládla pódia v legendárním Jesus Christ Superstar, jak se před námi proměňuje nejen jako zpěvačka, ale především jako člověk. Nostalgický duch starých časů na nás dýchne hlavně ze začátku, například u úsměvných archivních záběrů z normalizační soutěže Zpívá celá rodina. Třeštíková se vyhýbá otravnému schématu „mluvících hlav“ a učesaných vzpomínkových rozhovorů s kolegy z branže. Místo toho dává dohromady neuhlazený portrét jednoho lidského života s jeho oslnivými vrcholy, ale i nekompromisními pády. Basiková ze sebe před kamerou nedělá žádnou nedostupnou divu: bez obalu odkrývá své slabosti, psychické propady, vztahovou naivitu i finanční průšvihy.

Právě v téhle civilní rovině je dokument neskutečně trefný.Právě v téhle civilní rovině je dokument neskutečně trefný. Snímek bez pardonu cupuje na kousky nablýskanou image z obálek časopisů a ukazuje, že i hvězda, které tleskaly tisíce lidí ve vyprodaných halách, má taky sevřený žaludek, když ve schránce objeví nedoplatek za elektřinu. Zásadní kostru filmu tvoří Bářin osobní život, přesněji rekapitulace vztahových katastrof. Divák s mírným kroucením hlavy sleduje až tragikomickou paralelu mezi obrovským úspěchem na pódiích a totálními přehmaty v soukromí. Bára se s dojemnou naivitou vrhá po hlavě do nových vztahů, skáče do manželství bez předchozího testování vztahu v reálném provozu. Rozvody na plátně fungují jako výstražný vykřičník, jak pekelně těžké je skloubit umělecký život s rolí matky a partnerky. Na druhou stranu to značí i jistou neschopnost mužů žít po boku úspěšné ženy. Snímek ale naštěstí nezůstává jen u konstatování marnosti a lítosti. Nejcennější je sledovat Bářinu pomalou, věkem vykoupenou sebereflexi. Zatímco u prvních rozchodů má člověk tendenci vídat jen nešťastnou oběť osudu a špatných mužů, později přichází klíčový moment vystřízlivění. Zpěvačka dokáže s pokorou i nadhledem přiznat vlastní chyby a limity.

Sluší se dodat, že se film nevyhnul ani několika zásadním karambolům, které celkový zážitek docela zbytečně srážejí. Tím nejsmutnějším je naprosto promarněný potenciál v práci s hudbou. U dokumentu o jedné z nejlepších zpěvaček v historii naší popmusic trestuhodně chybí pořádný prostor pro samotné písničky. Hudba je pouhá kulisa k debatám o nezaplacených účtech a nepovedených vztazích. Zároveň na nás poměrně rychle padne pocit zmatku a udýchané zkratkovitosti. Narvat materiály zachycující skoro půl století do devadesátiminutové stopáže byl očividně úkol pro kaskadéry a výsledné tempo je tak urputné, až to celému vyprávění škodí. Filmu zkrátka chybí nadechnutí, abychom v sobě sem tam zpracovali i nějakou emoci (k tomu mohly pomoct právě písně). Místo toho letíme vpřed takovým fofrem, až má člověk pocit, že mu půlka podstatného kontextu utekla někde mezi střihy. Škoda je i toho, že se režie v určitých tématech drží až příliš při zdi. 

Helena Třeštíková opět stvořila poctivý kus filmařiny, který z hlavní hrdinky nedělá nedotknutelný svatý obrázek a ani se nesnaží diváka vydírat levným dojákem. Pro skalní příznivce je to skvělá vzpomínková jízda.

Dokument sleduje Báru Basikovou od jejích prvních úspěchů.

Hrdinka poznala hned několik „princů“…

Štěstí jí přinesly hlavně děti.