Jako první, ze série rozhovorů s osobnostmi filmu Bony a klid 2, vám přinášíme interview s mužem, bez kterého by snímek nemohl vzniknout, s režisérem Vítem Olmerem.
Červený koberec: Původní film Bony a klid se odehrával v tehdejším totalitním Československu. Jaký máte na tento režim, který vlastně vygeneroval bony, názor?
Vít Olmer: Ten režim byl samozřejmě hrozný, protože nám zničil život. Mně konkrétně, když jsem začínal jako herec, posléze jako režisér. V roce 68 jsem byl v největším rozpuku, hrál v amerických filmech, točil jsem si filmy a pak přišli ti šikmoocí intelektuálové na tancích a bylo po legraci. Já jsem se pak živil 10 let v dabingu a tak dále. Člověk nabíral dech, a když už jsme ho v osmdesátých letech nabrali, tak sem přišel kapitalismus. Jak jsem se někde dočetl, „Vekslácký kapitalismus“. To se mi líbí. Vlastně ti veksláci, co byli ve filmu, to bylo natočeno podle skutečných veksláků. Radek John udělal velkou sbírku postav; já jsem se s nimi taky samozřejmě seznamoval. Nás teď vlastně zajímalo, co v této době dělají. Zjistili jsme, že to jsou kmotři, politici, a že se mají fantasticky a zpozadí ovládají další řadu věcí v této zemi. Takže jsem se rozhodl, že napíši dvojku. Radek už neměl čas, protože dělal politiku, tak jsem to psal sám. Ale nebude to temné jako Příběh Kmotra, bude to spíš napůl se sarkastickým humorem a napůl krimi.
Červený koberec: Bylo spravedlivé, že měli k zahraničnímu zboží přístup jenom někteří?
Vít Olmer: To bylo samozřejmě součástí zločinného systému, že jo, ale protože když jsme byli mladí, tak každý chtěl mít jeansy. Já jsem třeba kouřil tabák. Tak jsem si to samozřejmě chtěl taky kupovat. Každý mladý chtěl mít třeba lepší auto. To byla samozřejmá věc. Jediná možnost byla prostě přes Tuzex. Veksláků byla spousta a všichni kupovali bony.
Červený koberec: Když vezmeme dnešní snadný přístup ke zboží a skoro nemožný přístup v minulosti. Jak si myslíte, že to ovlivňuje člověka? Jeho morálku?
Vít Olmer: Já si myslím, že především je tato společnost příšerně spotřební. Příšerně. A myslím si, že na to zajde. Koneckonců byli již jiné civilizace, které na to zašly. Teď jsem si listoval starým Římem, dějinami a to bylo úplně to samé.
Červený koberec: Když se zaměříme přímo na film Bony a klid 2, co Vás přimělo natočit pokračování?
Vít Olmer: Mě zajímalo, co po těch letech dělají ti hoši. Zjistil jsem zajímavou věc, že se všichni vážně chytli. Dělají podnikatele, podvodníky, někteří jsou kmotry. Jeden například ovládá Západočeský kraj. Kmotr Jurečko, proč to neříct. No a někteří jsou dokonce v parlamentu, nějací poslanci atd. Překabátili se a pokračují ve své činnosti dál a mají se dobře, ne-li líp než dřív. Takže o tom jsme udělali film. Zajímavé ale je, že třeba jejich slovník, humor, sprostota a pohodlnost zůstala úplně stejná. Takže když jsem se s nimi po těch letech setkal znovu, měl jsem pocit, jako by to čtvrt století vůbec neuplynulo. A obsadil jsem zase tu partu, co už to hrála. Akorát přibyli mladí, jako je Jakub Prachař a Česká Miss 2013 Gabriela Kratochvílová.
Červený koberec: Mohl byste nám film v krátkosti představit?
Vít Olmer: Je to v podstatě na stejném půdorysu, jako byla jednička. Do Prahy přijíždí mladý kluk z Mladé Boleslavi, knihovník, který přišel o práci a zase se dostane do podsvětí pomocí Bínyho (Roman Skamene). Ten ho zatáhne trošku do podsvětí, potom prchají před zločinem a zažívají spoustu příhod. Je to vlastně taková road movie. Ale nebudu vyprávět celý obsah, jenom ještě zmíním, že je tam i milostná zápletka. Snažil jsem se, aby se diváci i zasmáli. Ve filmu se střídá sarkastický humor s vážnou rovinou.
Červený koberec: Bylo náročné přesvědčit původní herce k návratu po 27 letech?
Vít Olmer: Vůbec nebylo. Všichni byli nadšení, když jsme se sešli v kavárně. Byli dojatí. Přeci jenom, čtvrt století je čtvrt století. Takže všichni byli rádi. Akorát Josef Nedorost trochu zlobil, protože měl dlouhé bílé vlasy a ty jako starosta mít nemohl. Tak jsme trochu zápolili, aby si je ostříhal. Ale poslechl a roli zahrál výborně.
Červený koberec: Jaká byla nejtěžší překážka, se kterou jste se při natáčení musel vypořádat?
Vít Olmer: To víte, dneska je problém v tom, že nejsou peníze, malá návštěvnost kin, která neustále klesá. Dokonce jsem teď někde viděl rozhovor Jirky Mádla s Krausem, kde Mádl říká docela smutnou věc, že vidí perspektivu českého filmu tak na rok, rok a půl a potom skončí. Prostě skončí. Stát nepodporuje kinematografii, na rozdíl třeba od Francie. Lístky do kina jsou drahé, lidé si to potom stahují a do kin nechodí. Takže co s tím? Prakticky není řešení. Takže já to vidím pesimisticky. Jedině potom točit nějaké hodně nízkorozpočtové filmy, ale i ty něco stojí.
Červený koberec: Takže největší překážka peníze?
Vít Olmer: Peníze, peníze, peníze a nechuť, na rozdíl třeba od západu, kde se najdou lidé a sponzoři, přestože je tam také krize. Přeci jenom jsou to také větší trhy. My máme malý trh. Když tu přijdou do kina čtyři lidé, tak je to potom těžké. Já jsem film Bony a klid 2 musel natočit za 23 dní, což je snad pomalu světový rekord. Snímek má tolik prostředí a náročných prostředí, že kdybych to vyprávěl někde v zahraničí, tak mi to nebudou věřit.
Červený koberec: A poslední otázka, co jste si Vy osobně koupil za bony, tuzexové poukázky?
Vít Olmer: Koupil jsem si samozřejmě jeansy, jako každý kluk. A tabák jsem si kupoval. Někdy flašku whisky, protože to také tady nebylo. Auto ne, na to jsem neměl. Já jsem byl na Škodovkách a Trabantech. Nic velkého, spíše taková drobná potěšení.
