Recenze: Film Manželé Stodolovi je velmi temné drama o toxickém vztahu

Autoři Petr Hátle a Tomáš Hrubý se zaměřují především na dění za zdmi domácnosti páru.

Celkem jasný název nám dává tušit, že se podíváme na zoubek nesmírně kruté manželské dvojici vrahů. Dana (Lucie Žáčková) a Jaroslav (Jan Hájek) Stodolovi vylepšovali svou finanční situaci okrádáním a vražděním osamělých seniorů a následným kamuflováním jejich činů coby nehod. “Temný milostný příběh” nám připomene, že skutečnost někdy píše mnohem neuvěřitelnější příběhy, než je kdejaký scenárista schopný vymyslet. Jejich toxický vztah nám zvládne párkrát obrátit žaludek, přesto šlo film zpracovat o něco stravitelněji.

Pro fanoušky true crime, kteří baští zločiny jako popcorn před spaním, ale tenhle snímek překvapivě možná nebude to pravé. Jde o tíživé psychologické vztahové drama, jehož ústřední pár má pozoruhodnou dynamiku. Sice nikdo z diváků neočekává lehkou podívanou, ale možná také ne to, že jeho sledování bude až tak náročné a vysilující. Policejnímu vyšetřování také není věnována pozornost.

Sledujeme bezútěšný život hrdinů, kteří jsou velmi jednoduší, a o to smutnější je, že jim jejich činy tak dlouho procházely.Sledujeme bezútěšný život hrdinů, kteří jsou velmi jednoduší, a o to smutnější je, že jim jejich činy tak dlouho procházely. Film poněkud démonizuje hlavní ženskou hrdinku, celkem jasně rozdává karty. Dana je manipulativní žena, které není nic dost dobré, k vraždění využívá především svého chotě, aby si sama neušpinila ruce, ale je mozkem všech “operací”. Škoda, že ji vidíme jen v pár módech, které jsou veskrze negativní: znuděná Dana, naštvaná Dana, pohrdající Dana. Jaroslav je proti ní skoro chudák, který přece jen touží po lásce a tak pro ni dělá vše, o co si řekne. Podřizuje se Daně ve všem, aby byla spokojená, ona se zase vyžívá ve své temné stránce a líbí se jí, že to partnerovi nevadí. Miluje ji přece až k smrti (nevadí, že někoho jiného). A není třeba dvakrát dumat nad motivací vražd, ta byla především finanční, i když tu film nadhazuje otázku, zda to nebyla také určitá “zábava” a závislost.

Snímek postavy naprosto odstřihává od jejich minulosti, i od začátku vztahu, a chybí nám tu tedy určitý vývoj, i když se dočkáme ještě značné eskalace. Natočit nepříjemný film o nepříjemném tématu není žádná věda, pracnější by bylo ho udělat podmanivý, aby se k němu divák chtěl vracet, ale na to je snímek příliš jednotvárně bezútěšný a jediné zajímavé jsou na něm vyčerpávající herecké výkony, kterých se Hájek se Žáčkové ujali bravurně, přestože měli k dispozici minimum textu a jejich role byly vlastně dost monotónní. Přesto z nich cítíme hloubku, kterou film jinak postrádá, navzdory závažnosti tématu. Herci vsadili na vlastní talent i vzájemnou spolupráci. Není jim absolutně co vytknout a rozhodně z nich jde mráz po zádech. Ani menší role seniorů nenarušují atmosféru a jsou velmi sympaticky (skoro se chce říct bohužel) obsazeny.

V druhé polovině ještě hlouběji zabředáme do deprese a pomalé tempo na nás padá. Ještě nás čeká pár velmi krutých scén, ze kterých skutečně zamrazí, a možná by nás víc zasáhly během snímku chronologicky, ne na konci, kdy už jsme opravdu vyčerpaní a sevření úzkostí.

Přestože snímek nezapře dokumentární nádech, detaily se s realitou často rozchází, film je osudy manželů Stodolových jen inspirovaný. Zaměřuje se tedy především na vztah hlavního páru a podrobnosti o zločinech jsou změněny už z úcty k pozůstalým obětí. Tvůrci chtěli mimo jiné upozornit na problém osamělosti seniorů a určitého nezájmu policie, který zapříčinil, že Stodolovi mohli řádit dost dlouhou dobu. Jenže film se zase tolik tomuto tématu nevěnuje, oběti sotva zahlédneme a postrádáme silné momenty, přestože celková atmosféra je velmi hutná.

Stodolovi nebyli nijak sofistikovaní, přesto jim zločiny dlouho procházely.