Recenze: Útěk z Utopie je fascinující dokument, pokud na něj máte odvahu

Autentické záběry z útěku ze Severní Koreje jsou nervy drásající.

Pokud divák hledá dokument, který v něm zanechá dojem, a jeho sledování bude často až bolestivě nepříjemné, Útek z Utopie je sázkou na jistotu. Film o lidech, kteří se snaží uniknout nebo (bohudík) již úspěšně uprchli z jedné z nejutlačovanějších a nejnebezpečnějších zemí, Severní Koreje, je plný autentických záběrů od samotných aktérů či členů podzemního hnutí. Jsou doplněny rozhovory od dokumentaristů a film se pyšní tím, že neobsahuje žádné dohrávané záběry.

Sledujeme zejména osudy rodiny, která je právě na útěku, a jejich napínavá cesta je o to více srdcervoucí, že je tu i osmdesátiletá babička a dvě malé holčičky, které si navzdory svému věku uvědomují, že jsou ve smrtelném nebezpečí. Překročit hranice s Čínou však k bezpečí nestačí. Musí bez chycení překonat nejen její velkou část, ale také Laos a Vietnam, než se dostanou na politicky přátelské území Thajska a poté do Jižní Koreje. Převaděčům jde jen o peníze a nedá se jim příliš věřit. V dokumentu vystupuje i zoufalá matka, která uprchla už před lety, a snaží se dostat přes hranice svého syna, kterého neviděla přes dekádu. Na kameru ukazuje zásoby oblečení, které mu pořídila, aniž by tušila jeho velikost. Naslepo posílá převaděčům peníze a dovídá se jen kusé, nedůvěryhodné informace o jeho dalším osudu. Rozuzlení tohoto příběhu láme srdce a doufáme, že se dočkáme happy endu alespoň u dalších “hrdinů”. 

Veškeré scény jsou skutečné.Veškeré scény jsou skutečné. Ne vždy jasně vidíme, co se děje, ale to nám nebrání být zcela vtaženi do situace. Roztřepané záběry z mobilů zachycující skutečné utrpení lidí by nejspíš přimělo kdejakého tvůrce hororů, kteří využívají tento styl, stydět se. I když neteče krev, napětí by se dalo krájet a naše obavy o osud rodiny se stupňují. Už jen to, že se takový materiál podařilo natočit, je neuvěřitelné. Rozhovory a momenty z útěku jsou prokládány záběry severokorejské propagandy, která je až šokující. 

Snímek není zcela bezútěšný, neboť našel zcela odzbrojujícího “hrdinu”. Pastor Sung-eun Kim, který pomocí sítě svých kontaktů pomáhá uprchlíkům dostat se do bezpečí, je lidský a skromný, zasvětil svůj život pomoci uprchlíkům a svým jednáním také riskuje vlastní krk. Je ztělesněným superhrdinou, přestože s vizáží spíše baculatého Clarka Kenta. Jeho sebeobětování a odhodlání, stejně jako lidský přístup, humor a neutuchající naděje, jsou naprosto odzbrojující. Po zhlédnutí bychom měli chuť mu okamžitě dát Nobelovu cenu míru.

Dokument se snaží přiblížit nám myšlení, ke kterému jsou tamní obyvatelé vychováváni. Chudoba, hlad a utrpení obyvatel jsou bezbřehé. Navzdory strašným podmínkám jsou občané vychováváni k víře, že žijí v ráji. Pozornost se soustředí na vyobrazení osudů hrdinů, nijak zvlášť se nesnaží o historickou přednášku. Běžný divák se stále dozví něco nového a snímek funguje na informativní i emoční rovině. Je zajímavé, kolik se toho o celém procesu útěku dovíme, protože všichni účinkující evidentně riskují své životy a identita jen některých z nich zůstane skryta.  

I když poslední minuty přináší trošku úlevy nad dobrým koncem alespoň pár lidí, rozhodně se nedá říct, že bychom závěrečné titulky sledovali s úsměvem. Snímek nám nenápadně připomene, že většina obyvatel Severní Koreje právě trpí, zatímco my v pohodlí sledovali tento film. Oni za svůj osud nijak nemohou, jak praví jedna z postav: “Prostě jsme se narodili ve špatné zemi.”

Tento dokument nemusí nic dramatizovat a přikrášlovat, zachycená realita obyvatel Severní Koreje je nepříjemná a nervy drásající. Až na pár výjimek snímek nezobrazuje násilí a je tak stravitelný i pro ty se slabším žaludkem. Přesto je tíživé a bolestivé ho sledovat. Takovéto filmy je však potřeba točit – a dívat se na ně.

Atmosféru situace dokument přibližuje i bez dokonalých záběrů.

Detailně nám přiblíží dlouhý proces útěku. 

Dočkáme se také autentických záběrů ze země, včetně propagandy.