Když se zármutek změní v touhu po pomstě, která je obvykle vyhrazena jen pro Liama Neesona.
Ve filmu Amatér vymění Rami Malek lámání kódů za lámání kostí, ale příliš se netěšte. Tohle není Bourne s notebookem. Je to spíš Hamlet s přístupem ke špionážnímu softwaru a špatnou kondicí. Tento thriller o pomstě v režii Jamese Hawese chce říct něco hlubokého o ztrátě a spravedlnosti. Místo toho většinou říká: „Jejda, pardon, já jen s dovolením projdu.”
Charlie Heller (Rami Malek) je technický nerd, muž, který pravděpodobně vlastní troje různá sluchátka s potlačením hluku. Když je jeho žena zabita při teroristickém útoku v Londýně, dožaduje se spravedlnosti. Nebo alespoň něčeho, co se podobá spravedlnosti, ideálně s dramatickou hudbou v pozadí. CIA mu řekne, aby zůstal ve své kódovací jeskyni a nechal to na profesionálech. Charlie se s tím nehodlá smířit a stane se z něj vlastním úsilím kutil-zabiják, jehož výhodou nejsou svaly Jasona Stathama, neohroženost Ethana Hunta či šarm Jamese Bonda, nýbrž vysoká inteligence.
Malek se stane amatérským mstitelem a jednou provždy dokazuje, že pokud jste dostatečně tichý, nešikovný a máte dost velké trauma, Hollywood vám dá zbraň a nazve to vývojem postavy.Průměrné truchlení vdovce se tak dočkává upgradu: nyní obsahuje dešifrovací software, taktický výcvik a letenky do Evropy. Malek se stane amatérským mstitelem a jednou provždy dokazuje, že pokud jste dostatečně tichý, nešikovný a máte dost velké trauma, Hollywood vám dá zbraň a nazve to vývojem postavy. Je to jako vysokoškolská přednáška o morálce, kterou unesl sraz cosplayerů Jasona Bournea.
V prvním dějství se vše zdá být slibné. Sledovat Charlieho, jak si pouští návod na páčení zámků na YouTube a snaží se držet zbraň s vyšší než nulovou přesvědčivostí, má jisté geekovské kouzlo. Kamera plná drsných stínů a nejasně evropské architektury se nám ze všech sil snaží připomenout, že jsme na Důležitých místech a děláme Důležité věci. Film putuje z Londýna do Istanbulu a na místa, na kterých by se klidně mohl zjevit George Clooney propagující šálek kávy. To vše s elegantními přechody a dramatickými titulky o zeměpisné délce a šířce, jako by to snad mělo šanci diváka vtáhnout do děje.
Ale pak… se něco stane. Nebo spíš nestane. To, co začíná jako mise pomsty, se začne nafukovat konspiračními podzápletkami, zradami CIA, ruskými pletkami a filozofickými odbočkami, které nikam konkrétně nevedou. Dialogy začínají klást Velké otázky: Co je to spravedlnost? Může pomsta léčit? Jsme my těmi monstry, která se snažíme zničit? Ale místo odpovědi na některou z nich film jen něco zamumlá a přejde k další scéně. Postavy, které se teď množí jako střevní chřipka, nenabízejí nic než neurčité pohledy a generická drsňácká moudra. Polovinu herců by šlo nahradit figurínami a možná by se tempo filmu zlepšilo.
Než dojde k vyvrcholení, očekáváme něco… velkolepého. Morální zúčtování. Konfrontaci, která otřese duší. Ale ne. Dočkáme se závěrečného aktu tak utahaného a netečného, že to vypadá, jako by scénář prodělal mrtvici. Ukáže se, že pomsta Charlieho nepromění – jen ho mírně znepokojí a zanechá v něm rozpačité úvahy. Film se odvažuje naznačit, že pomsta není uspokojivá. Což by bylo v pořádku, kdyby zároveň nenaznačoval, že zármutek je prostě hustý důvod k cestování.
Malek při všem svém talentu hraje Charlieho s emocionálním rozsahem nefunkční aplikace na předpověď počasí. Evidentně se snaží, ale jeho chladný, introspektivní styl koliduje s rolí, která zoufale potřebovala více vzteku nebo křehkosti. Je příliš mazaný na to, aby byl trapný, příliš cool na to, aby byl ňouma. Tenhle chlapík má být neschopná programátorská opice, přesto se nějak pohybuje po Evropě s lehkostí instagramového travel bloggera. Jeho přerod nás ovšem donutí přemýšlet, zda bychom dokázali zvládnout vražednou misi vybaveni jen svou tvrdohlavostí, Googlem a labilním morálním kompasem.
Charlieho cestou do světa tajných operací provází plukovník Henderson v podání Laurence Fishburnea, který jako by byl placen od minuty. Nedostatečně využitý, omezuje se na motivační citáty jako ze svíček v ezoterickém obchodě. Jsou tu momenty napětí a intrik, ale jsou roztroušené jako zbytky popcornu na podlaze kinosálu. Rachel Brosnahan se objeví jen na tak dlouho, aby tragicky zemřela a motivovala děj, což je přesně ten typ popisu práce, který ženy v thrillerech dostávají neúnavně.
Pomsta prý chutná nejlépe za studena, tady je ale pouze vlažná. Vyhněte se Amatérovi, pokud toužíte po napětí, emocionálním zážitku, přehlednosti vyprávění nebo čemkoli, co by připomínalo katarzi. Podívejte se, pokud chcete vidět… cestopis provázený zarmouceným Malekem, mžourajícím po nepřátelích? Amatér slibuje jinakost, ale nakonec přináší něco, co daleko více odpovídá jeho názvu.
„Víte, kdo zabil mou ženu? Trochu v tom plavu…“
„Jaké může být heslo?“ „Zkus Heslo1234…“
Bez slunečních brýlí si ničí respekt nezískáte.
Amatér / The Amateur
Pomsta prý chutná nejlépe za studena, tady je ale pouze vlažná. Vyhněte se Amatérovi, pokud toužíte po napětí, emocionálním zážitku, přehlednosti vyprávění nebo čemkoli, co by připomínalo katarzi. Podívejte se, pokud chcete vidět… cestopis provázený zarmouceným Malekem, mžourajícím po nepřátelích? Amatér slibuje jinakost, ale nakonec přináší něco, co daleko více odpovídá jeho názvu.
- Hodnocení
