Recenze filmu French Lover: Toužíte po romantické komedii? Tak si hlavně nepouštějte tohle!

Úvodní reklama na deodorant je bohužel tou nejzábavnější částí filmu.

Romantická komedie je žánr, který by měl divákovi nabídnout únik z reality, trochu cukrkandlu zabaleného do francouzského šarmu a pár dobře mířených vtípků, co vás donutí zapomenout na to, že vám doma kape kohoutek. Jenže French Lover místo slaďoučkých makronek podává včerejší oschlou bagetu, tvrdou jako životní krize hlavních postav. Netflix se zdá se rozhodl, že nám zkusí naservírovat romantickou komedii, ve které nebude ani romantika, ani humor, a teď čeká, jestli si toho někdo všimne. 

Na papíře to ale jistě znělo pohádkově.Na papíře to ale jistě znělo pohádkově. Obyčejná servírka Marion (Sara Giraudeau) potká hvězdného herce Abela (Omar Sy), jehož tvář visí na každém billboardu a jeho ego by zastínilo i Eiffelovku. On touží po vážných rolích a hereckých cenách, zatímco točí reklamní spoty. Ona se rozvádí a její život se hroutí rychleji než váš pokus o suflé. Když se jejich cesty protnou, mělo by to jiskřit, ale film místo bouřlivé romance připomíná pracovní poradu o rozpočtu. 

V jednu chvíli snímek naznačí, že by mohl být satirou o povrchním světě celebrit a bulvárních honičkách, vzápětí se snaží být moderní pohádkou o Popelce, která najde prince v reklamě na deodorant. Jenže ani jedno pořádně nerozvine, a tak nakonec zůstane někde mezi. První půlhodinu nás Omar Sy ještě dokáže oblbnout svým přirozeným charismatem, jenže charisma má omezenou trvanlivost, a tady vyprchá rychleji než šampaňské, co jste koupili v akci v supermarketu. Scénář se tváří, že objevuje velká témata: slávu, mediální tlak, rozdílné světy dvou lidí, které svede dohromady láska. Postavy se ale brzy začnou chovat spíš jako figurky v absurdním experimentu, než jako lidé, na kterých by nám mělo záležet. Snímek se nám kupříkladu snaží dokázat, že Abel žije v úplně jiném světě než Marion, a prezentuje to tak, že hlavní hrdina nepozná rozdíl mezi cuketou a okurkou. Spadli jste smíchy pod stůl? Ne? Tak to je tedy opravdu zvláštní…

Největší problém je tedy už v samotných postavách, ale bohužel nefunguje ani to, co má být mezi nimi. Osudová přitažlivost by měla být motorem celého příběhu, srdcem, které bije i přes všechna klišé. Místo aby nás film přesvědčil, že tihle dva spolu musí být za každou cenu, díváme se na jejich vztah s pocitem: „Marion, proboha, uteč.“ A když rom-com dosáhne bodu, kdy divák nefandí lásce, ale rozchodu, pak je něco vážně špatně. Stopáž natažená na více než dvě hodiny je další hřebík do rakve: chvíle, které měly být dojemné, se vlečou jako rozvod, a ty, které měly být vtipné, jsou tak akorát k pousmání, tedy pokud máte slabost pro trapné ticho. Možná největší ironií je, že Omar Sy hraje herce, který touží po pořádné roli, a možná hraje sám sebe, když skončil v tomhle filmu.

Chcete-li romantiku, která vám rozbuší srdce a vykouzlí úsměv, hledejte jinde. Ale pokud vás zajímá, jak může být i francouzská romance nudná, pohádka bez magie a hvězdný herec otravný, pak už klikejte Přehrát na Netflixu. Jen buďte připraveni, že se možná přistihnete, že u filmu nadšeně skládáte nádobí do myčky, protože potřebujete alespoň nějak zabavit.

„Tak co, podlehneš mému smutnému pohledu?“

Někdy je ženě lépe samotné, nebo alespoň se psem.

„Už nevím, jak diváky přesvědčit, že to mezi námi jiskří…“