Recenze Frankenstein: Guillermo del Toro si plní sny, jeho monstru nechybí srdce a duše

Nestvůrně působivá příšera.

I tak by se dal popsat Frankenstein Guillerma del Tora, jeho vysněný projekt, na který se chystal už nějakou dobu. A je to znát. Je vidět, že del Torovi je příběh Frankensteina velmi blízký a dává jeho zpracování veškerou svou péči – od působivých vizuálů, přes výraznou adaptaci původní novely až po detailně vykreslené a osobitě pojaté protagonisty. Del Toro navíc své verzi dodává pár nových inovativních prvků, které po většinou fungují a tvoří podívanou, která není jen nudnou kopií knižní předlohy a zanechává v ní svůj ikonický podpis.

Samotný děj není potřeba moc přibližovat, přeci jen, kdo by ho neznal? Šílený vědátor Victor Frankenstein stvoří monstrum z různých částí těla několika nebožtíků, které pod jeho rukama ožívá. Monstrum si zpočátku pokouší ochočit, ale jeho metody nejsou, řekněme, úplně úspěšné a postupně se mu vše vymyká z rukou. A tak začíná honička na život a na smrt, ve které zjišťujeme, kdo je skutečné monstrum a kdo pouze nepochopený tvor.

Do děje ještě navíc přidává motiv krutého otce, a tak trochu oidipovský komplex.Del Torův scénář si s tímhle tématem silně a dost okatě hraje, což nevadí, přeci jen je to ústřední motiv celého původního románu. Do děje ještě navíc přidává motiv krutého otce, a tak trochu oidipovský komplex (to podtrhává fakt, že Viktorovu matku i jeho střed milostných zájmů Elizabeth hraje stejná herečka, Mia Goth). Poselství snímku je tak úplně jasné a přímočaré, ale přesto velmi působivé, právě díky svému zpracování.

Příběh je navíc rozdělen do dvou částí (stejně jako v knižní předloze): První je vyprávěna z pohledu Victora Frankensteina, ta druhá z pohledu nestvůry, kterou stvořil. I když první půlka trochu pokulhává a není tolik zajímavá a záživná (nejvíce zaujme montáž, kdy vzniká a ožívá monstrum, jinak jde o trochu unylejší vyprávění), tak druhá část to plně nahrazuje. Vyprávění Frankensteinova monstra je půvabné, dojemné a dokazuje, že i tahle nestvůra má něco, co jeho strůjce postrádá, a to je zkrátka srdce, což je v zásadě motivem celého příběhu.

Del Toro do svého opus dei také přidává špetku své osobitosti a charakteristické atmosféry za pomocí působivých vizuálů a celkové stylizace, a to jak monstra, tak i lokací a všeho okolo. Výrazné je prostředí, ve kterém se podívaná odehrává, které je takové autenticky deltorovské – tak trochu gotické, temné a prostě výrazné.

Podobně se dají popsat i kostýmy, které jsou občas extravagantní, a přitom skvěle zapadají do celkového příběhu. Ovšem nejvýraznější je bezesporu vizuál samotného monstra, je vidět, že za maskou a celkovou protetikou stojí hodiny dřiny a pečlivého odhodlání. Výsledek je příjemně šílený, a především velmi dobře zapamatovatelný.

Snímek také dost stojí na hereckém obsazení. Největším tahounem (skoro doslova) je Jacob Elordi jako nestvůra či monstrum, jakkoliv už chceme Frankensteinův oživlý výtvor nazývat. Elordi podává velmi přesvědčivý a dojemný výkon, ve kterém mu do jisté míry pomáhá skvělá maska i jeho impozantní výška (196 cm), díky čemuž tvoří vizuálně opravdu výrazné monstrum. Tenhle australský rodák, který se proslavil především v pubertálních komediích tipu Stánek s polibky nebo v pořadu Euforie, ukazuje že má herecky navíc a mohl by mít ještě dosti zářnou budoucnost.

Na druhé straně je pak Oscar Isaac jako roztěkaný, nervózní, nerozvážný, trochu šílený a zároveň geniální Victor Frankenstein. Isaac zase jednou ukazuje, že se dokáže do každé své role úplně vtělit a proměnit se v ní. Jeho verze slavného vědátora je naprosto osobitá a Isaac zkrátka podává skvělý a velmi silný výkon, který v nás dokáže vyvolat řadu emocí.

U Isaaca i Elordiho se navíc tak trochu nabízí srovnání s předchozími verzemi (kterých není pomálu, mírně řečeno). Ale to vlastně ani není potřeba a nejde to. Jejich zpracování je originální a snaží se v divákovi zanechat původní stopu, což se jim daří, neboť na tyhle verze Frankensteina a jeho monstra budeme ještě chvíli myslet.

Výborná je herecky i Mia Goth jako Elizabeth (a nakrátko také Victorova matka). Goth je velmi charismatická a její postava výrazná nejen díky extravagantním kostýmům, takže nás baví ji na plátně sledovat.

A do čtveřice stojí za zmínku i Christoph Waltz. Ten sice odvádí kvalitní práci, ale nejde o nic objevného. V podobné roli (excentrického podivína) jsme ho už viděli tolikrát (naposledy zrovna celkem nedávno v Draculovi Luca Bessona), takže působí, že už tak trochu začíná spadat do určitého stereotypu, což je škoda, protože herecky má rozhodně na víc. Nepomáhá ani fakt, že jeho postava není dostatečně využita a měla větší potenciál.

Opomenout by se neměl také hudební doprovod, za kterým stojí Alexandre Desplat (Jurský svět: Znovuzrození, Black Widow apod.). Desplatovy výrazné a vtíravé skladby jemně doplňují příběh a vytváří působivě magickou a děsivou atmosféru.

V závěru je Frankenstein Guillerma del Tora skvělou a záživnou podívanou, která vás prostě chytne. Je znát, že del Toro tvořil snímek s láskou a s pokorou k původnímu dílu. Jeho adaptace je do jisté míry věrná předloze, ale nepostrádá osobitost a typický deltorovský podpis. Ten je znát především v gotických vizuálech, výrazném hudebním doprovodu a celkovému pojetí monstra i jeho tvůrce. Maska příšery i její impozantně vysoký představitel jsou hlavními tahouny filmy. Elordi je beze sporu hvězdou celého filmu s potenciálem na oscarovou nominaci a Isaac je mu skvělou hereckou podporou. A i když se budete o něco více bavit u druhé části filmu, ve které chytne vyprávění monstra za srdce, tak celý snímek rozhodně stojí za to.

A teď vám předvedu kouzlo!

Být či nebýt?

Vy jste ale slušně vychované monstrum!