Jafar Panahi je z více úhlů pohledu výjimečný režisér, což potvrzuje i tato jeho oceňovaná novinka.
Na přelomu února a března 2026 se hodně mluví o situaci v Íránu. A shodou okolností jde zrovna do našich kin tenhle počin. V něm v noci jede autem po silnici pan Ekbál se svou těhotnou paní. Záhy se na zadním sedadle objeví jejich malá dcerka (který do příběhu později ještě promluví). Všechno je OK, dokud nepřejedou psa. Z toho budou jistě všichni tři smutní. Přece se jedná o slušné lidi. A pro takové představuje zabít tímto způsobem zvíře vždycky velikou mrzutost. Ale co když to s tou slušností nebude v jeho případě až tak čisté? Potíž nespočívá v tom, že by se je vydal pronásledovat rozzuřený majitel mrtvého čtyřnohého tvorečka. Skutečný problém pro řidiče nastává ve chvíli, kdy auto – možná následkem té drobné nehody – vypoví službu. Místní člověk se naštěstí nabídne, že pomůže. Jeho parťák, pan Vahid, uslyší známý hlas a známý zvuk protézy, kterou nosil ten, který mu připravil období těžkého utrpení. Coby nepřítel režimu, jaký panuje v Íránské islámské republice, byl totiž odsouzen a následně mučen. Špinavou práci vykonával právě Ekbál, jenž se teď nepotrestaný pohybuje po stejné budově. Ať jde o náhodu, nebo o vůli nějaké vyšší moci, jedno je naprosto jasné: Nadešel čas pomsty.
Trýznitele se podaří zmlátit lopatou, tím pádem zpacifikovat a odvést do pouště, kde bude férově zaživa pohřbený do mělkého hrobu. Jenže neustále tvrdí, že je nevinný, čímž nahlodá pana Vahida, který se jakožto opravdu slušný člověk dožaduje spravedlnosti. O to horší pro něj bylo snášet fyzický i psychický teror, který spolu s ním zažívali další vězni a vězeňkyně, jichž mohly být stovky. Ale co když se Vahid plete? Určitě přece můžou existovat další lidé s podobnou protézou. Zabít nevinného je nemyslitelné. Proto bude zapotřebí najít někoho, kdo pomůže s identifikací. Přes kamaráda je nasměrován k fotografce Šivě, která má zrovna před objektivem nevěstu Goli a ženicha Aliho. Obě dvě ženy poslal režim také do vězení a obě touží po pomstě. Dvojnásob se jí bude později dožadovat Hamid. Taky pro něj platí, že emoce pramenící z traumat minulosti můžou snadno zcela zatemnit střízlivý úsudek. Je vůbec možné, aby dobrota a odpuštění v tomto případě zvítězily nad mocí a nenávistí?
Ve finále není důležité, jestli se tomu říká komunismus nebo teokracie, protože podobnosti bychom mezi oběma režimy rozhodně našli. A Jafar Panahi to dobře ví. Jakožto neúnavný bojovník za svobodu nemohl předpokládat, že by dostal oficiální povolení k natáčení, takže natáčel načerno. Během předchozích přísných zákazů nechal vzniknout filmu, který nazval Tohle není film, případně se při zapnuté kameře vydával za taxikáře. Tak se zrodilo pozoruhodné dílko Taxi Teherán, které běželo i v našich kinech a na Berlinale získalo hlavní cenu. Tu si režisér dále odvezl z Locarna, Benátek a díky Drobné nehodě také z Cannes. Vítězstvím na těchto čtyřech prestižních festivalech se nemůže pochlubit žádný jiný filmař! Zároveň si Drobná nehoda připsala dvě nominace na Oscara za nejlepší film a nejlepší původní scénář. Březnového slavnostního udílení se bohužel pětašedesátiletý nezmar nebude moct zúčastnit, protože se vrátil zpátky do Íránu, třebaže věděl, že bude zase uvězněn. V minulosti přitom za jeho propuštění orodovali takoví velikáni jako Francis Ford Coppola, Steven Spielberg, Robert De Niro, Terrence Malick, Ridley Scott nebo krajan Asghar Farhadi.
Přestože jsme v minulosti nepochybně viděli ještě ostřejší kritiky totalit, Drobná nehoda bude patřit do té sorty filmů, na které po odchodu z kina jen tak nezapomeneme.Poslední jmenovaný zařídil Íránu dva Oscary za Rozhod Nadera a Simin a za Klienta. Jeho plagiátorství spojené především s dramatem Hrdina protentokrát nechme stranou a připomeňme si, že v jeho tvorbě rovněž nacházíme momenty, ve kterých ukazuje íránským autoritám prostředníček. Ovšem oproti Panahimu tak činí o poznání méně otevřeně. V případě Drobné nehody to chvíli vypadá, že se v ní její režisér u svého o dvanáct roků mladšího kolegy inspiroval, a proto chtěl ponechat otevřený konec, ale pak si uvědomil, že by to nebyla ta správná cesta. Místo toho nám v závěrečné scéně naprosto jednoznačně sdělí, co chtěl říct, aniž by přitom nechal postavy pronést jediné slovo. A my si hned po naskočení titulků začneme sami domýšlet, co by se teoreticky mohlo s Vahidem, Šivou, Hamidem, Goli, Alim i Ekbálem stát v následujících minutách, týdnech a měsících. Přestože jsme v minulosti nepochybně viděli ještě ostřejší kritiky totalit, Drobná nehoda bude patřit do té sorty filmů, na které po odchodu z kina jen tak nezapomeneme.
Bývá zvykem, že jména herců a hereček se v titulcích íránských protirežimních filmů neobjevují. Tady je ale normálně najdeme! Výjimečnost této skutečnosti nikterak nesnižuje, že velké herecké zkušenosti má z těch, které uvidíme před kamerou, de facto pouze představitel „Chromajze“ Ekbála. Ostatní nejdůležitější figury ztvárňují neherci a neherečky, nicméně režisér s nimi pracuje tak, že to vůbec není poznat – lhostejno, jestli se bavíme o náročných scénách na poušti, o té na parkovišti, na ulici nebo v noci u stromu. Díky preciznímu režijnímu vedení hrají všichni velmi civilně. Navíc chápeme jejich jednání a motivace. A skoro všichni, ač touží po pomstě, dokážou přemýšlet o následcích svých rozhodnutí. Ne proto, že musí, aby se vyhnuli značným nepříjemnostem, nýbrž aby dokázali, že nejsou jako systém, v jehož rámci jsou nejen uplácení, lži a zneužívání moci na denním pořádku.
Drobná nehoda je film, který klade do popředí silná témata, včetně důležitosti morálky a toho, že není slabost projevit vděčnost, když pro nás někdo něco významného udělá. Jak uvedeno, režisérovy snímky mají politický podtext, avšak jeho styl není založený na tom, že by tlačil výrazně na pilu a diváky by záměrně chtěl šokovat, aby se o jeho tvorbě mluvilo. Kdepak. Například tato novinka nabízí i úsměvné momenty. Současně jí ovšem prostupuje po celou dobu napětí, které vlastně není příjemné, ale přesto nutí dění na plátně neustále pozorně sledovat. Všechno vygraduje bezmála patnáctiminutovou jednozáběrovou scénou, při které je třeba dávat věci do širších souvislostí. Když postavy ve filmech či seriálech berou spravedlnost do svých rukou, bývá to divácky vděčná zápletka, která se dá uplatnit napříč žánry. V případě Drobné nehody má znova upozornit na to, že nesvobodné režimy není možné udržet donekonečna. A nutno dodat, že forma, jakou na to upozorňuje, je rozhodně působivá.
Je třeba zabít Ekbála.
Předsvatební focení je důležité, ale pomsta je víc.
Při poradě nutno zvážit všechna pro a proti.
Drobná nehoda / Yek tasadof-e sadeh
Drobná nehoda je film, který klade do popředí silná témata, včetně důležitosti morálky a toho, že není slabost projevit vděčnost, když pro nás někdo něco významného udělá. Jak uvedeno, režisérovy snímky mají politický podtext, avšak jeho styl není založený na tom, že by tlačil výrazně na pilu a diváky by záměrně chtěl šokovat, aby se o jeho tvorbě mluvilo. Kdepak. Například tato novinka nabízí i úsměvné momenty. Současně jí ovšem prostupuje po celou dobu napětí, které vlastně není příjemné, ale přesto nutí dění na plátně neustále pozorně sledovat. Všechno vygraduje bezmála patnáctiminutovou jednozáběrovou scénou, při které je třeba dávat věci do širších souvislostí. Když postavy ve filmech či seriálech berou spravedlnost do svých rukou, bývá to divácky vděčná zápletka, která se dá uplatnit napříč žánry. V případě Drobné nehody má znova upozornit na to, že nesvobodné režimy není možné udržet donekonečna. A nutno dodat, že forma, jakou na to upozorňuje, je rozhodně působivá.
- Hodnocení
