Na Oscara a Zlatý glóbus nominované dokudrama, které bylo zároveň oceněno na festivalu v Benátkách, nechává vzpomenout na loňský Mnichov 1972.
V závěru ledna roku 2024 měli dobrovolníci z organizace Červený půlměsíc spoustu práce. Řešili tísňové volání dívky, která uvízla v autě ve čtvrti Tel Al-Hawa v Gaze, která byla pod palbou izraelské armády, která zároveň blokovala humanitární i jakoukoli jinou pomoc místním civilistům. Než dívka stačí pořádně říct, o co jde, je evidentně zastřelena. V autě se už nachází více mrtvých těl. Mezi svými příbuznými zůstává živá pouze Hind Radžab – malá holčička, která se teprve chystá objevovat svět. Místo toho trčí uprostřed nepřátelské palby a marně dobrovolníky žádá, aby ji přijeli vyzvednout a aby ji vzali do bezpečí. Nejdříve se totiž musí zajistit, aby se nic nestalo těm, kteří ji mají zachránit. A to podle nastavených regulí není jen tak.
Nejdůležitější jsou čtyři postavy: Omar, který přijme tísňové volání jako první, a proto se nejednou extrémně rozčílí, když se akce na osm minut protahuje na několik hodin. Rana mu pomáhá a postupně s holčičkou komunikuje hlavně ona. Jednak proto, že se jedná o Omarovu nadřízenou, a taky jí připadá, že na ni Hind lépe reaguje. Není to ale tak, že by malá ztratila při střelbě matku, neboť ta byla s otcem a bráškou někde úplně jinde. Lidé z Červeného půlměsíce i s ní několikrát promluví, resp. si vyslechnou její hněv, poněvadž záchrana dcery je blízko … a přece tak daleko. Nasrín zastává úlohu psycholožky, ale nelze se zbavit dojmu, že její metody – ač myšlené v dobré víře – situaci někdy spíše zhoršují. Ostatně to vlastně platí pro všechny zúčastněné.
V naprosté většině filmů nesmí chybět nějaká záporná postava. Tady se jí vedle celé izraelské armády stává šéf Mahdi, jenž sám nemá odvahu na to, aby učinil zásadní rozhodnutí, protože kdyby se nezadařilo, byl by za to s největší pravděpodobností extrémně popotahován. Takže se musí čekat a uvězněnou holčičku pokud možno neustále uklidňovat, aby pochopila, proč její prosba nemůže být snadno vyslyšena. Mezi tvůrce se z pozice výkonných producentů zařadili také Joaquín Phoenix, Rooney Mara, Jonathan Glazer a Alfonso Cuáron (Brad Pitt se později kvůli některým nazlobeným ohlasům veřejnosti stáhnul), nicméně hlavní odpovědnost nesla režisérka Kaouther Ben Hania, která z úcty ukazuje Hind Radžab pouze na fotkách. Na rozdíl od filmařů, kteří jsou podepsaní pod dalšími dvěma počiny na tohle smutné téma, které už stihly vzniknout, leč zůstaly na okraji mezinárodního zájmu. Přitom by nebylo překvapením, kdyby na celou tuhle událost zobrazovaly ještě působivějším a tím pádem taky důstojnějším způsobem.
Poselství, které v sobě chtěl film nést, určitě nemá takový dopad, jak bylo plánováno.Tenhle Hlas Hind Radžab se zjevně potřeboval v některých ohledech výrazně odklonit od skutečnosti, aby americké publikum všechno lépe pochopilo. Kvůli tomu se dočkáme některých bizarních momentů, u kterých bychom předpokládali, že se jim vzhledem k tomu, že se téměř po celou dobu pohybujeme na velice omezeném prostoru, podaří s přehledem vyvarovat. Některé repliky zní nelogicky a paní režisérka a scenáristka, která si na Oscara málem sáhla už se svým dokumentem Čtyři sestry, tentokrát ponechala některé důležité otázky bez odpovědí, protože si neuvědomila, že je mnohem složitější ukázat a dokázat pravdu, když věci přímo nevidíme, ale jenom slyšíme. Poselství, které v sobě chtěl film nést, určitě nemá takový dopad, jak bylo plánováno. Nevyplývá z něj závažnost a naléhavost celého případu, ke kterému by nikdy nemuselo dojít, kdyby v čele jistého státu nestál vůdce, který by spíše měl někde úplně jinde sedět.
Hlas Hind Radžab se do jisté míry tváří být palestinskou odpovědí na zmíněný Mnichov 1972, avšak o obou projektech se dá tvrdit, že si významné mezinárodní povšimnutí zasloužily za samotný námět, nikoli za jeho zpracování. Tento snímek, který do klání o cennou zlatou sošku nakonec vyslalo Tunisko, porazily filmařsky vyzrálejší tituly, jako jsou Orli republiky, 2000 metrů do Andrijivky nebo Franz. V tomto si znova akorát ověříme, jak zrádnou komoditou je čas. Ovšem tíže, jakou bychom po zhlédnutí filmu měli pociťovat, se nedostavuje, což představuje poměrně zásadní režijní pochybení. Nic na tom nemění ani fakt, že telefonáty jsou přesně přepsané a že při nich zazní reálné hlasy, které patřily reálným lidským bytostem, včetně té titulní.
Dobrovolníci a dobrovolnice z Červeného půlměsíce nepřestávají věřit tomu, že všechno dobře dopadne.
Mahdi ale svým přístupem složitou situaci ještě víc komplikuje.
Rana se naopak snaží, seč jí hlas stačí.
Hlas Hind Radžab / Sawt Hind Rajab
Hlas Hind Radžab se do jisté míry tváří být palestinskou odpovědí na zmíněný Mnichov 1972, avšak o obou projektech se dá tvrdit, že si významné mezinárodní povšimnutí zasloužily za samotný námět, nikoli za jeho zpracování. Tento snímek, který do klání o cennou zlatou sošku nakonec vyslalo Tunisko, porazily filmařsky vyzrálejší tituly, jako jsou Orli republiky, 2000 metrů do Andrijivky nebo Franz. V tomto si znova akorát ověříme, jak zrádnou komoditou je čas. Ovšem tíže, jakou bychom po zhlédnutí filmu měli pociťovat, se nedostavuje, což představuje poměrně zásadní režijní pochybení. Nic na tom nemění ani fakt, že telefonáty jsou přesně přepsané a že při nich zazní reálné hlasy, které patřily reálným lidským bytostem, včetně té titulní.
- Hodnocení
