Údajně velmi oblíbená původem německá postavička se vrací v dalším celovečeráku.
Holčička Conni stráví nějaký čas s dědou, se svým kamarádem Simonem, kamarádkou Annou a jedním pohodovým kocourkem. Vypadá to, že všechno proběhne v naprosté pohodě a nebude potřeba cokoli důležitého řešit. Možná s výjimkou trochu nepříjemného chování souseda pana Oswalda, který si neustále na něco ztěžuje. My víme, že mu to nemůžeme mít za zlé, jelikož se prostě vypořádává se ztrátou. Jenže, jak uvidíme v závěru, každá voda nakonec steče dolů. Taky se v okolí pohybuje liška, o kterých se ví, že můžou mít vzteklinu. To ovšem není případ filmu Conni: Tajemství jeřába. Jak už název napovídá, nesmírně podstatnou úlohu v něm totiž bude mít jiný druh zvířete.
Samozřejmě jde o jeřába, který se svými „parťáky a parťačkami“ původně vyrazil na dlouhou cestu. Bohužel zavadil křídlem o dráty elektrického vedení. Měl štěstí, že ho to neuškvařilo. Nicméně křídlo je pochroumané a bude nutné ho spravit, což podle veterináře vyřeší kvalitní mast (pochopitelně nikoli ta Bierhanzlova). Chvíli to potrvá, než se zjistí, že to, co se podezřele pohybuje po zahradě, není E. T. z vnějšího vesmíru. Chvíli to potrvá, než se zjistí, že to, co skřehotá, není zločinec, kterého by měla zatknout policajtka Selena. Jedná se tedy o jeřába, který má na zádech sledovací zařízení, což ještě neznamená, že by byl špion nebo tak (v animákách jsme přece už viděli ledacos). Zkontrolovat si jej tedy přijede ochránkyně zvířat Renata, která ho zná z dřívějška a která udělá všechno pro to, aby se mohl vrátit do volné přírody, kde bude mezi svými. Veškerou zodpovědnost však paradoxně přehodí na děti.
A teď to hlavní, protože jeřáb má jméno. Říkají mu … Zeman! Ne, jmenuje se Klaus, samozřejmě. Ale když se hlášky typu „Klaus není jako ostatní, je jiný“ dají do souvislosti s bývalým prezidentem, nutí to se usmívat. Objeven bude nedlouho poté, co se po italském vzoru házejí nudle na zeď, aby se vidělo, jestli jsou už vařené. Není od ostatních zrovna hezké, když potom panu Oswaldovi namluví, že skřehotavé zvuky – takové, jaké vydávají jeřábi, slyší jenom on. Přitom mohli rozpoznat, že tenhle pan soused ve skutečnosti není zlý. V tomto počinu se vlastně nevyskytují žádné zlé postavy, které by měly proradné, morálně sporné, natož vyloženě zločinecké cíle a záměry. Že je někdo posmutnělý a při mytí dodávky si do sluchátek pouští vážnou hudbu, ještě přece není důvodem k tomu, aby byl považován za nevyzpytatelného podivína.
Conni: Tajemství jeřába ukazuje, že povedené německé pohádky nepochází jenom od bratří Grimmů …Jediný, kdo se tváří, že by mohl chtít Klausovi ublížit nebo jej třeba prodat překupníkům, je ten veterinář. Dětem vysvětluje slovo laik, přestože sám působí dojmem, že titul MVDr. před svým jménem tedy rozhodně nemá. A jediný potencionální konflikt nastává ve chvíli, kdy se kamarádka Anna na Conni naštve, že se vůči Klausovi chová majetnicky a nedovolí jí, aby se o něj taky pořádně starala. Děvčata se zkrátka někdy takhle naštvávají, nicméně pokud jsou opravdickými kamarádkami, tak to by bylo, aby se zase nesmířily. Pak se samozřejmě ještě nabízí varianta, jestli jej po návratu od lidí ostatní jeřábi přijmou, tj. jestli v něm neuvidí „nabarvené ptáče“ a podle toho se k němu zachovají. Ale, jak už bylo naznačeno, a protože se jedná o podívanou pro děti, tak to klidně můžeme i potvrdit, nic takového se fakt nestane.
Conni: Tajemství jeřába ukazuje, že povedené německé pohádky nepochází jenom od bratří Grimmů a od v Čechách narozeného Ottfrieda Preußlera (Malá čarodějnice, Čarodějův učeň), ale také třeba od Liane Schneider. Že v některých momentech z více úhlů pohledu musíme přimhouřit oči nad nelogičností, přece v případě projektů pro děti ničemu nevadí. Trochu ovšem zamrzí, že Klaus za celou dobu nezakřehotá přímo do kamery, protože v jedné scéně se to maximálně nabízelo. A vlastně vůbec nemusíme řešit, že to, že otec Conni její matce často opakuje, že ji miluje, zavání při čtení mezi řádky podezřením, že ji možná podvedl a teď ho to mrzí, protože si uvědomil, že by ji mohl ztratit, jelikož to není podstatné. Podstatné je, že Conni: Tajemství jeřába není filmem, při kterém by se děti od začátku do konce měly smát. Ale ty, které byly na premiéře přítomné, dění na plátně po celou dobu pozorně sledovaly a po naskočení závěrečných titulků (přerušených ještě jednou scénou) dohromady třikrát dlouze zatleskaly. Nutno dodat, že pro tuhle podívanou to byl potlesk určitě zasloužený.
Jeřábi, nebo plameňáci?
Conni (vpravo) a Klaus.
Tohoto Klause politika nezajímá.
Conni: Tajemství jeřába / Meine Freundin Conni 2 - Abenteuer mit Kranich Klaus
Conni: Tajemství jeřába ukazuje, že povedené německé pohádky nepochází jenom od bratří Grimmů a od v Čechách narozeného Ottfrieda Preußlera (Malá čarodějnice, Čarodějův učeň), ale také třeba od Liane Schneider. Že v některých momentech z více úhlů pohledu musíme přimhouřit oči nad nelogičností, přece v případě projektů pro děti ničemu nevadí. Trochu ovšem zamrzí, že Klaus za celou dobu nezakřehotá přímo do kamery, protože v jedné scéně se to maximálně nabízelo. A vlastně vůbec nemusíme řešit, že to, že otec Conni její matce často opakuje, že ji miluje, zavání při čtení mezi řádky podezřením, že ji možná podvedl a teď ho to mrzí, protože si uvědomil, že by ji mohl ztratit, jelikož to není podstatné. Podstatné je, že Conni: Tajemství jeřába není filmem, při kterém by se děti od začátku do konce měly smát. Ale ty, které byly na premiéře přítomné, dění na plátně po celou dobu pozorně sledovaly a po naskočení závěrečných titulků (přerušených ještě jednou scénou) dohromady třikrát dlouze zatleskaly. Nutno dodat, že pro tuhle podívanou to byl potlesk určitě zasloužený.
- Hodnocení
