Recenze Bára Basiková: Tragikomická paralela mezi úspěchem na pódiích a přehmaty v soukromí

Největší síla filmu tkví v ochotě jít s kůží na trh.

Hudební dokumenty o velkých osobnostech mívají až příliš často tendenci sklouzávat k patetickému, naleštěnému promo videu o nedotknutelné ikoně. Helena Třeštíková na to jde naštěstí úplně jinak. Přistoupila k jedné z nejvýraznějších zpěvaček naší scény se svou typickou metodou: s mnohaletým pozorováním, v němž kamera slouží jako tichý a bezprostřední svědek plynutí času. Snímek tak neotravuje strojeným dramatem, ale staví na odzbrojující otevřenosti.

Hned od úvodních minut je přitom jasné, že největší síla filmu tkví právě v ochotě “hlavní hrdinky” jít s kůží na trh. Sledujeme holku s neuvěřitelným hlasem a křehkou vizáží, která začínala s dravou energií v kapelách Precedens a Stromboli, aby později ovládla pódia v legendárním Jesus Christ Superstar, jak se před námi proměňuje nejen jako zpěvačka, ale především jako člověk. Nostalgický duch starých časů na nás dýchne hlavně ze začátku, například u úsměvných archivních záběrů z normalizační soutěže Zpívá celá rodina. Třeštíková se vyhýbá otravnému schématu „mluvících hlav“ a učesaných vzpomínkových rozhovorů s kolegy z branže. Místo toho dává dohromady neuhlazený portrét jednoho lidského života s jeho oslnivými vrcholy, ale i nekompromisními pády. Basiková ze sebe před kamerou nedělá žádnou nedostupnou divu: bez obalu odkrývá své slabosti, psychické propady, vztahovou naivitu i finanční průšvihy.

Právě v téhle civilní rovině je dokument neskutečně trefný.Právě v téhle civilní rovině je dokument neskutečně trefný. Snímek bez pardonu cupuje na kousky nablýskanou image z obálek časopisů a ukazuje, že i hvězda, které tleskaly tisíce lidí ve vyprodaných halách, má taky sevřený žaludek, když ve schránce objeví nedoplatek za elektřinu. Zásadní kostru filmu tvoří Bářin osobní život, přesněji rekapitulace vztahových katastrof. Divák s mírným kroucením hlavy sleduje až tragikomickou paralelu mezi obrovským úspěchem na pódiích a totálními přehmaty v soukromí. Bára se s dojemnou naivitou vrhá po hlavě do nových vztahů, skáče do manželství bez předchozího testování vztahu v reálném provozu. Rozvody na plátně fungují jako výstražný vykřičník, jak pekelně těžké je skloubit umělecký život s rolí matky a partnerky. Na druhou stranu to značí i jistou neschopnost mužů žít po boku úspěšné ženy. Snímek ale naštěstí nezůstává jen u konstatování marnosti a lítosti. Nejcennější je sledovat Bářinu pomalou, věkem vykoupenou sebereflexi. Zatímco u prvních rozchodů má člověk tendenci vídat jen nešťastnou oběť osudu a špatných mužů, později přichází klíčový moment vystřízlivění. Zpěvačka dokáže s pokorou i nadhledem přiznat vlastní chyby a limity.

Sluší se dodat, že se film nevyhnul ani několika zásadním karambolům, které celkový zážitek docela zbytečně srážejí. Tím nejsmutnějším je naprosto promarněný potenciál v práci s hudbou. U dokumentu o jedné z nejlepších zpěvaček v historii naší popmusic trestuhodně chybí pořádný prostor pro samotné písničky. Hudba je pouhá kulisa k debatám o nezaplacených účtech a nepovedených vztazích. Zároveň na nás poměrně rychle padne pocit zmatku a udýchané zkratkovitosti. Narvat materiály zachycující skoro půl století do devadesátiminutové stopáže byl očividně úkol pro kaskadéry a výsledné tempo je tak urputné, až to celému vyprávění škodí. Filmu zkrátka chybí nadechnutí, abychom v sobě sem tam zpracovali i nějakou emoci (k tomu mohly pomoct právě písně). Místo toho letíme vpřed takovým fofrem, až má člověk pocit, že mu půlka podstatného kontextu utekla někde mezi střihy. Škoda je i toho, že se režie v určitých tématech drží až příliš při zdi.

Helena Třeštíková opět stvořila poctivý kus filmařiny, který z hlavní hrdinky nedělá nedotknutelný svatý obrázek a ani se nesnaží diváka vydírat levným dojákem. Pro skalní příznivce je to skvělá vzpomínková jízda.

Dokument sleduje Báru Basikovou od jejích prvních úspěchů.