Renomovaný režisér, kvalitní obsazení a příběh, který nás nutí si během sledování často pokládat jednu konkrétní otázku.
V roce 1381 se Anglie, stejně jako naprostá většina dalších evropských zemí, potácela v problémech. Zatímco ostatní evropské země se z nich jakž takž dostaly, Anglie si je (v jistém smyslu a s nadsázkou) nese dál. Tenkrát, tj. nikoli teď, stanul v čele panovník, který nebyl zrovna dvakrát způsobilý k vládnutí. Ostatně tohle známe i z našich zeměpisných šířek. Každopádně, zvyšování daní nebylo, není a nebude něčím, co by poddaní, resp. „běžní obyvatelé“, nějak zvlášť uvítali. Jeden z nich, Oráč mu říkají (shoda jmen s Přemyslem ze Stadic, manželem kněžny Libuše, je pochopitelně čistě náhodná), se s tím nehodlá jen tak smířit. A vyšlápne si proti vrchnosti, což skončí špatně … pro vrchnost. Jeho skutek nespokojenosti a odvahy se rozkřikne i bez sociálních sítí a postupně začne inspirovat další poddané, jejichž hněv okusí prohnaná šlechta a snad i prolhaný panovník.
Jestli je pravdivá oficiální informace, která uvádí, že rozpočet tohoto filmu byl pouhých 20 milionů dolarů, znamenalo by to, že byl levnější než český Jan Žižka od Petra Jákla. Zatímco loňský Willem Tell, jehož tvůrce český epos s největší pravděpodobností přímo inspiroval, byl ještě dražší, leč zároveň taky tuctový a absurdní, u Povstání za svobodou lze vlastně ten nízký rozpočet přičíst k dobru. Přesto bude mít tenhle počin zřejmě problém, aby se zaplatil. Nejde jen o to, že nejen u nás, ale i jinde ve světě není situace v kinech nejlepší. Jde o to, že zrovna tahle novinka opravdu nabízí máloco, co bychom už neviděli. Na jednu stranu je dobré, že se vyhýbá například úderným motivačním projevům, jaké jsme slyšeli nejen ve Statečném srdci, na tu druhou se často musíme při sledování sami sebe ptát, v čem tvůrci asi viděli tu největší přidanou hodnotu.
To, že bojují za svobodu, je samozřejmě samo o sobě vysoce záslužné, nicméně jejich charaktery rozhodně nejdou do hloubky.Že by měla být v atmosféře středověku? Ta je zachycená pěkně, ale určitě jsme ji v několika jiných filmech viděli zachycenou (o dost) lépe. Že by měla být v explicitnosti, co se zobrazovaného násilí (které k dané době podle současného přesvědčení tak nějak automaticky patří) týče? V tomto směru se tvůrci, trochu překvapivě, přeci jen drží zpátky, třebaže má u nás Povstání za svobodu přístupnost až od patnácti. Že by měla být v hereckých výkonech? To určitě ne. Spíše než jednotlivce totiž sledujeme kolektivního hrdinu. Několik postav, v nichž rozpoznáváme předobrazy těch z báje o Robinu Hoodovi, sice vyčnívá, ale ne až natolik, abychom si k nim stihli vytvořit nějakou vazbu. To, že bojují za svobodu, je samozřejmě samo o sobě vysoce záslužné, nicméně jejich charaktery rozhodně nejdou do hloubky.
Kvůli středověké špíně v podstatě ani pořádně nepoznáme některé herce a herečky, včetně Jonnyho Lee Millera (Sickboy z Trainspottingu), Toma Hollandera (Lord Cutler Beckett z Pirátů z Karibiku) a Thomasin McKenzie (Elsa z Králíčka Jojo), což je jaksi trochu kontraproduktivní. Sám režisér Paul Greengrass pochází z Anglie, takže dává smysl, že chtěl film režírovat a že ho taky napsal. Je pravda, že z jeho tvorby přeci jen vybočuje. Přistoupíme-li na to, že se zobrazené události skutečně staly, protože to se po tolika staletích obtížněji dokazuje, nemá Povstání za svobodu až tak silné vyznění, jaké mít mohlo a mělo. Nejde jen o to, že se vracíme do daleké minulosti, což u Greengrassových snímků jako jsou Let č. 93 či Kapitán Phillips jsme se tolik roků zpátky samozřejmě nevraceli. Ve finále se totiž vlastně ani nevěnujeme té svobodě, nýbrž osobní nevyzrálosti postavy, která navíc není tou, co by nás měla nejvíc zajímat.
Povstání za svobodu obsahuje několik pěkných scén, především tedy až v závěru, ačkoli během nich může leckoho stejně překvapit reakce kladných figur. Na rozdíl od v předchozím odstavci zmíněných titulů z roků 2006 a 2013, ke kterým nutno přiřadit jak Zelenou zónu, tak Bourneovky (s výjimkou Agenta bez minulosti, kterého režíroval Doug Liman), tentokrát režisér paradoxně zůstává svému dokumentárnímu stylu s neklidnou ruční kamerou věrný méně, než by asi bývalo bylo záhodno. I proto platí, že Povstání za svobodu, ač souvisí s Robinem Hoodem, nedosahuje kvalit nedávné Smrti Robina Hooda, což je film, který možná nemá nejatraktivnější název, ale stoprocentně má mnohem působivější přesah.
Ve středověku nebyl nikdo nikde v bezpečí.
Tento král je spíše politováníhodný klaun.
Za lepší podmínky je třeba bojovat!
Povstání za svobodu / The Uprising
Povstání za svobodu obsahuje několik pěkných scén, především tedy až v závěru, ačkoli během nich může leckoho stejně překvapit reakce kladných figur. Na rozdíl od v předchozím odstavci zmíněných titulů z roků 2006 a 2013, ke kterým nutno přiřadit jak Zelenou zónu, tak Bourneovky (s výjimkou Agenta bez minulosti, kterého režíroval Doug Liman), tentokrát režisér paradoxně zůstává svému dokumentárnímu stylu s neklidnou ruční kamerou věrný méně, než by asi bývalo bylo záhodno. I proto platí, že Povstání za svobodu, ač souvisí s Robinem Hoodem, nedosahuje kvalit nedávné Smrti Robina Hooda, což je film, který možná nemá nejatraktivnější název, ale stoprocentně má mnohem působivější přesah.
- Hodnocení
