Víte, co má společného Joshua Ferris s jeho knižním hrdinou Paulem O’Rourke?
Je mladý, talentovaný a označovaný za jednoho z nejvýraznějších literárních hlasů své generace. Americký spisovatel Joshua Ferris koncem října přijel do Prahy představit svoji knihu Vstát znovu se slepicema. Pokud Vám při četbě humorného románu vrtalo hlavou, proč je Paul O’Rourke zubař a jak to má s Facebookem a internetem samotný spisovatel, začtěte se do krátkého rozhovoru. Kromě zajímavostí o knize se dozvíte, co Ferrise zaujalo na Praze a co na Vstát znovu se slepicemi říkali fundovaní zubaři.
Červený koberec: Do Prahy Vás přivádí Váš humorný román Vstát znovu se slepicema, mohl byste nám ho v krátkosti přiblížit?
Joshua Ferris: Je to o zubaři, jehož identita je odcizena. Na rozdíl ale od těch běžných krádeží identity, které se dělají za účelem obohacení, tak tato se odehraje za účelem jiným.
Červený koberec: Kde, nebo čím, jste se inspiroval při psaní příběhu?
Joshua Ferris: Několika věcmi. Chtěl jsem napsat o zubaři a o náboženství, kterých máme v Americe několik. Speciálně o židovství, z pohledu mě samého. Já nejsem žid.
Červený koberec: Vy osobně máte k zubařině nějaký vztah?
Joshua Ferris: Ne, ale fascinují mě ty malé hračky, ty nástroje, které při práci používají.
Červený koberec: V knize se nachází spousta odborných výrazů z odvětví zubařiny. Spolupracoval jste při práci na knize s nějakým odborníkem?
Joshua Ferris: S žádným skutečným zubařem jsem nespolupracoval, ale až po vydání knížky mě pár skutečných zubařů upozornilo, co tam mám špatně.
Červený koberec: Prozradíte, co to bylo?
Joshua Ferris: Zubaři jsou soustředění vidět ty nejdrobnější chyby. Takže se skutečně jednalo o pouhé jednu, dvě drobnosti, které tam byly.
Červený koberec: Má Paul O’Rourke, hlavní postava z knihy Vstát znovu se slepicemi něco z Vás?
Joshua Ferris: Myslím si, že máme něco společného, ale jsou to spíše takové ty vnější věci. On žije v New Yorku, já žiji v New Yorku, jemu je asi čtyřicet, mě je čtyřicet… Ale v podstatě bych mohl o podobnostech a rozdílech mezi námi mluvit celý den.
Červený koberec: V knize se naráží na vliv internetu a sociálních sítí na dnešní společnost. To se nevyhýbá ani dětem. Vy sám jste otec, co byste chtěl, aby měl Váš syn možnost zažít, co dnes už není úplně běžné jako dřív?
Joshua Ferris: Myslím si, ž
e to není takový rozdíl. Je mu šest a čte si, jako já jsem si četl, hraje si s hračkami… Žádné nebezpečí tam zatím necítím.
Červený koberec: Vy patříte ke klasickým každodenním moderním konzumentům, kteří jsou neustále „on-line“, na Facebooku, na internetu, nebo se snažíte sociálním sítím spíše stranit?
Joshua Ferris: Patřím mezi lidi, kteří jsou dost návykoví. Takže kdybych začal ošetřovat svůj Facebookový profil nebo internetové stránky, tak bych tomu propadl a dělal bych to pořád. Proto jsem si raději řekl, že to dělat nebudu a omezuji svoje aktivity na internetu na ověřování a shromažďování faktů k mým knihám. Kdybych to dělal jinak, tak bych žádnou knihu neměl ani čas napsat. Takový je můj vztah.
Červený koberec: Když se z knihy stane bestseller, začnou se o ni zajímat filmaři a producenti. Už jste zaznamenal tento druh zájmu?
Joshua Ferris: Ano, nějaký zájem byl, ale nějak to vyšumělo. Jednalo se o lidi, které to téma zajímalo, ale shodli jsme se na tom, že je to dost obtížné pro zadaptování do filmové podoby.
Červený koberec: Jste držitelem Dylan Thomas Prize za rok 2014 a finalistou Man Booker Prize 2014, kam Vás tato ocenění posunula?
Joshua Ferris: Určitě mě posunuly. Například právě proto jsem tady. Díky tomu, že jsem byl finalistou Man Booker Prize se knížka prodala do několika dalších zemí a dostala se k více čtenářům. Ale nevyhrál jsem, takže to zatím není žádný úžasný výkon.
Červený koberec: Vy jste vystudoval angličtinu a filosofii. Co Vás inspirovalo k tomu, abyste se pustil do Vaší první knížky?
Joshua Ferris: Spisovatelství jsem nestudoval jenom proto, že na fakultě žádné spisovatelské kurzy nebyly. Od mala jsem ale věděl, že chci být spisovatelem.
Červený koberec: Měl jste, máte nějaký literární vzor?
Joshua Ferris: Určitě, byla spousta autorů, kteří se mi líbili, ale žádný nebyl takový, abych si řekl, chci psát jako on. Pro spisovatele je důležité, aby se od nich včas odpoutal a začal tvořit po svém.
Červený koberec: Kniha vychází i v různých jazycích. Baví Vás pozorovat rozdílnost obálek v jednotlivých zemích?
Joshua Ferris: Je to vždy zajímavé se podívat. Některým nakladatelstvím se to daří lépe, jiným hůře. Ta česká je například velmi hezká. Některé jsou dobře přeložené, jak jsem slyšel, ale nemohu to nijak ovlivnit. To jsou věci, které jdou mimo mě. Vždycky jsem ale rád, když přijde krabice, jsou v ní knížky a já vidím, že kniha vyšla i v zemi, kde jsem nikdy nebyl.
Červený koberec: Spolupracujete s překladateli, nebo to necháváte zcela na nich?
Joshua Ferris: Ano, určitě. Když je potřeba, tak se mě zeptají a já s nimi rád spolupracuji, jako to bylo například i při českém vydání.
Červený koberec: V České republice jste poprvé?
Joshua Ferris: Ano.
Červený koberec: Co se Vám u nás líbí? Kde všude jste se již byl?
Joshua Ferris: Skvělá thajská kuchyně. Líbí se mi tady.
