Oficiální synopse: „Každý z nás má nějaké tajemství. Ale Titta Di Girolamo jich má víc než jen jedno.”
Jeden z nejprogresivnějších a nejoriginálnějších současných italských režisérů Paolo Sorrentino vytvořil v roce 2004 pozoruhodný film Následky lásky. Rafinovaně v něm zkombinoval prvky kriminálního žánru s působivou analýzou stárnoucího člověka, kterému mezi prsty uniká život, a který už jen nečinně pozoruje okolní svět bez známky jakéhokoliv sentimentu či emoce.
Padesátník Titta vede extrémně nudný, extrémně rutinní a extrémně nezáživný život v blíže nespecifikovaném švýcarském hotelu. Jeho každodenní rutinu, která sestává pouze z několika neměnných úkonů, však naruší láska a všechny problémy, které z ní vyplývají. Jeho dosavadní život bez práce, plný samoty, ticha, vykouřených cigaret a vypitých skleniček v hotelovém baru, se najednou začne měnit.
Sorrentinův originální snímek divákovi nabízí vizuálně opojný filmový zážitek s precizní obrazovou stylizací a podmanivým elektronickým soundtrackem. Byl nominován na Zlatou palmu na MFF Cannes 2004, odnesl si několik cen Davida di Donatella a Italské národní sdružení filmových novinářů mu udělilo několik ocenění Stříbrná stuha.
Skvělé je i prostředí a jeho použití. Hotel pro našeho znaveného muže představuje skoro až hrobku z kafkovsky absurdního světa. Jediným dalším výrazným hostem je tu nešťastný stařík podvádějící v kartách a neustále brblající o tom, jak jednoho dne bude opět bohatý a vydá se cestovat po světě. Na rozdíl od Titta, on zde má alespoň manželku. Všichni blízcí našeho protagonisty jsou příliš vzdáleni a ve skutečnosti na tom byl celý život zřejmě podobně, jen si to neuvědomoval.
Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat.
PřijmoutVíce informací
