Recenze filmů

Recenze: Dej mi své jméno / Call me by your name


Co kdyby chtěl to, co chci i já?
 
 
Píše se rok 1983 a sedmnáctiletý Elio (Timothée Chalamet) se svými rodiči tráví léto v domě kdesi na severu Itálie. Tak jako každý rok pozvou i letos jeho rodiče studenta, aby byl v jejich vile hostem a mohl se v klidu věnovat své dizertační práci. Příjezd čtyřiadvacetiletého Olivera (Armie Hammer) vzbudí v Eliovi posedlost, která postupně přerůstá v potřebu a lásku. Ale má vůbec Oliver zájem a má ho vlastně samotný Elio? Působivý snímek podle stejnojmenného bestselleru Andrého Acimana si našel cestu i do českých kin.


Malý alternativní snímek italského režiséra Lucy Guadagniniho rychle přerostl ve světový hit.Malý alternativní snímek italského režiséra Lucy Guadagniniho rychle přerostl ve světový hit. Vysloužil si čtyři nominace na ceny BAFTA a stejný počet nominací na Oscara. Na první pohled zdá se, je to pouze další romantický slaďák o dvou mužích, po zhlédnutí v něm ale nalezneme o mnoho víc. Vynalézavou režii, podmanivý klavírní hudební doprovod několikrát nahrazený silnou hudbou, která vypráví příběh sama o sobě, dále pak kameru, absolutně přesvědčivé výkony herců, a především velmi ohleduplné zpracování knižní předlohy.

V tomto snímku nalezneme tolik detailů, že ho budeme muset pravděpodobně zhlédnout víckrát, abychom pochytili vše, co mělo být řečeno. Filmu nejde v prvé řadě o to, že se ti dva dají dohromady nebo o to, jak skončí. Něco takového dokážeme odhadnout už z plakátu k filmu. Jde spíš o proces zamilovávání se, o mladého člověka, který si není jistý sám sebou, o jeho myšlenkové pochody a „co by kdyby“, které zná každý teenager.

Elio, syn velmi liberálních rodičů, knihomol a zároveň přidrzlý mladík, kterého ztvárnil Timothée Chalamet. A jak. Nikdo z nás si ani na okamžik neodváží pochybovat o tom, že ten chlapec na plátně opravdu není Elio, kterého známe z knížky. Za 132 minut filmu toho předvedl tolik, co jiní herci nevměstnají do tří celovečeráků. Objevuje sám sebe, veškeré pocity se mu zrcadlí v pohybech i v mimice, a ještě nás stihne přesvědčit, že se svou žárlivost nebo smutek snaží skrývat. Je strašně těžké převést knihu, která v podstatě dokumentuje Eliovy myšlenky, do filmu. Ale Chalamet to zvládl. Svým herectvím nám toho sdělí mnohem víc než slovy. Jeho výkon postupně graduje a posledních pět minut vrcholí film tak emočně silným závěrem, že i největší citový pařez vytáhne kapesník.

Ostatní herci nedostali tolik prostoru jako Chalamet, ale i oni ho dokázali využít takřka stoprocentně. Armie Hammer se nám možná nejdřív nepozdává, chová se chladně a trochu arogantně, ale možná spíš nemáme rádi postavu Olivera. I Hammer ztvárnil svou roli, jak nejlépe mohl. Zejména scéna v pokoji po první společné noci je nenahraditelná. Vztah rodičů Elia Michaela Stuhlbarga a Amiry Casar k jejich synovi lze považovat za jeden z nejpovedenějších prvků snímku. Obzvlášť Stuhlbargův monolog k synovi na konci filmu nás dokonale rozloží, máme pocit, že už jsme viděli vše, co se dalo, ale přijde ještě něco navíc.

Esenci snímku nacházím v jeho bezprostřednosti, lehké nadsázce a hravému zpracování. Jen těžko se nám bude zařazovat do nějaké škatulky, v pravém slova smyslu to není „romanťárna“, komedie ani drama. Krásné na něm ale je, že v něm nemá místo sociální nenávist, obtížný coming out nebo nervy drásající nemoc. Dá se s čistým svědomím říct, že zde jako téma vítězí láska. Neohraně.

Dej mi své jméno je jemný, ale zároveň velmi intenzivní zážitek. Díky výraznému střihu působí dojmem příběhu sestavěného z dílků skládanky, přičemž každou jednotlivou scénu tvůrci vybrousili jako diamant. Naprosto právem proměnil nominaci na Oscara za nejlepší původní scénář, ve vztahu ke knížce se film stal přidanou hodnotou. Ne proto, že by byl úplně dějově přesný, nýbrž právě kvůli malým detailům, které se mohou zdát bezvýznamné, ale přitom dokreslují atmosféru snímku tak, že dokonale vystihuje podstatu knížky. K tomu si během víc jak dvouhodinové stopáže užijeme i precizní výkony herců a strhující podání hlavní postavy od vycházející hvězdy Hollywoodu Timothéeho Chalameta. Dej mi své jméno je původně malý film, ale plný velkých věcí. Byla by škoda si ho nechat utéct na velkém plátně, které nás ještě přesvědčivěji vtáhne do slunné severní Itálie osmdesátých let.
 
 

Tohle mě dělá šťastným.


 
 

Smlouva je uzavřena.


 
 

Jsi moc hezká holka.


 
 

Dej mi své jméno / Call me by your name

Shrnutí

Dej mi své jméno je jemný, ale zároveň velmi intenzivní zážitek. Díky výraznému střihu působí dojmem příběhu sestavěného z dílků skládanky, přičemž každou jednotlivou scénu tvůrci vybrousili jako diamant. Naprosto právem proměnil nominaci na Oscara za nejlepší původní scénář, ve vztahu ke knížce se film stal přidanou hodnotou. Ne proto, že by byl úplně dějově přesný, nýbrž právě kvůli malým detailům, které se mohou zdát bezvýznamné, ale přitom dokreslují atmosféru snímku tak, že dokonale vystihuje podstatu knížky. K tomu si během víc jak dvouhodinové stopáže užijeme i precizní výkony herců a strhující podání hlavní postavy od vycházející hvězdy Hollywoodu Timothéeho Chalameta. Dej mi své jméno je původně malý film, ale plný velkých věcí. Byla by škoda si ho nechat utéct na velkém plátně, které nás ještě přesvědčivěji vtáhne do slunné severní Itálie osmdesátých let.

Hodnocení 90%
Hodnocení čtenářů
94 % dle 5 čtenářů
94

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *