Recenze filmů

Raubíř Ralf / Wreck-It Ralph – recenze


Kdo si hraje, ten nezlobí. Na to máme záporáky.

 

S podzimem přichází obzvlášť na ty dětinštější a ukňouranější z nás ukrutná depka. Je dobře, že animační studia, včetně klasika strýčka Walta na nás stále ještě myslí a posílají nám povzbudivá kreslená dobrodružství. V kinech se k nim navíc někdy automaticky dočkáme i něčeho malého navíc – Ralfův romantický předfilm „Papíry“ zasáhne vaše srdce nejednou vlaštovkou složenou z kancelářského materiálu. Následovně začne hlavní kus a….

Takřka každý se do Ralfa musí zamilovat „na první pohled“. Z hlediska grafiky se v něm dají zažít naprosté orgie. Jelikož se odehrává ve světě videoher napříč jejich žánry, zalíbí se vám roztomilost lidiček v Ralfově vlastním prostředí, směšnohrdinské provedení scifistického boje v „akčňárně“ Hero´s Duty, bláznivá, ale vymakaná infantilita světa Cukrkár a dav postav ze skutečných klasických her, z nichž mnozí mohli kdysi být vaši kamarádi, nebo je dosud znají vaše děti. Se svou vizuální stránkou a pop-kulturními referencemi si Ralf poradil daleko šikovněji než například Hotel Transylvánie, kterému se to zdařilo spíš jen napůl.

Grafický kabát je perfektním dotažením velmi vtipného námětu o postavách z videoher schopných se vzájemně navštěvovat. Už když se setkají dva nepřipravení zástupci rozdílných pixelových světů, vznikne z toho vtip jako hrom a další potenciál spárování podobného druhu je zřejmý. Ralf toho využívá především ke kontrastu mezi temnotou Hero´s Duty, jež se díky neopatrnosti titulního hrdiny na několik způsobů střetne s komiksovou nevinností. Možná budete mít nutkání vykřikovat opakovaně: „Dalo se z toho vytěžit víc!“ No, sequel vypadá pravděpodobně, tak máme naději….

I kdyby dobrodružství zůstalo samostatným, stejně se dokáže udržet na vlastních. Média již dlouhodobě přirovnávají film k Toy Story, Megamysli a Já, padouch, ale v tomto kontextu dostává námět svébytný život. Pořád pochopitelně mluvíme o Disneyho dílně. Bylo by totiž zajímavé, kdyby v příběhu o roli záporáka a hrdiny vlastní padouch nebyl, ale to bychom toho chtěli moc. Příběhové souvislosti, jak postupně zjistíme a mnohdy i domyslíme, jsou vlastně… nejlíp se asi hodí slovo konzervativní. S trochou nadsázky se tajemství dá označit za variaci na lidové pohádky. Stejně tak na svého výrobce poukazuje krajina v Cukrkárách. Jasně, oficiálně je to videohra… vypadající jako Barbieno kouzelné království. Mám to brát tak, že něco takového má učarovat holkám, které ještě nepropadly Belle a Edwardovi, zatímco na mně je směřováno Hero´s Duty? Možná. Ale mimochodem, žádná nevinná mysl si nezaslouží být oblbována všudypřítomným product placementem jako právě tady. Styď se, Walte!

Scénář tolik spoléhající na své technické provedení zanechal na dosti klíčových místech (včetně úvodu do děje) jednodušší dialog a ultradětinské „plácání“ (na to je expert otravná holčička Vanilopky) vyvážené přidělením pamětihodných hlášek a snahou o poctivě citlivé odvyprávění protagonistovy pouti. Režisér Rich Moore má zkušenosti s prací na raných Simpsonových, Futuramě i jisté „prasárničce“ jménem Drawn Together. On ví, jak se točí vážné i šílené historky ze světa potrhlé animace.

Směle hrajte! Musíte sice hodit víc mincí, ale zase si u téhle hry víc zalenošíte.
 
 

Ralf si musí promluvit s Bowserem, jelikož oba řeší souboje s řemesly… Co to je? To jsi ty, Robotniku, Eggmane, nebo  jak se tenhle týden jmenuješ?! Když jsem tě opustil, byl jsem jen žák. Nyní jsem mistr!


 
 

„Jsem taková drsňačka, až se bojím, že mne Cy-Brouci v sequelu asimilují a udělají si ze mne svou královnu.“


 
 

„S námi se nepouštějte do křížku. Naše pomsta je vždy sladká.“

 
 

Shrnutí

Hodnocení 80%
Hodnocení čtenářů
0 % dle 5 čtenářů
0


Napsat komentář