[singlepic id=6631 w=200 h=200 float=left]Tam někde venku je pravda?
Ano, dejme tomu, že venku nějaká pravda je a můžeme ji zkusit hledat. Jenže je to mrška a ráda se před námi ukrývá, někdy můžeme jen vzdáleně tušit, kde se ta její skrýš nachází. Už léta musí s takovým pocitem žít Michal (Martin Finger), už po léta zmatený podezřelou smrtí své duševně narušené matky. V divokých teoriích jej po cestě z Prahy do rodného Šumperka podporuje i cholerický kamarád Adam (Ondřej Sokol). Je snad doopravdy možné, že šlo o vraždu spáchanou Michalovým otcem (Michal Pavlata) a „zlou macechou“ Horákovou (Jana Krausová)?
Detektivní aspekt řešené záhady je spíš parodován.Krásno zaplňuje mezi českými komediemi dlouho neobsazené místo pro taškařici schopnou cynicky hodnotit lidské konání a poukazovat na anomálie v rádoby normálních situacích. Můžeme v něm vzdáleně zachytit ozvěny Ondříčkova snímku Jedna ruka netleská nebo Zelenkových Příběhů obyčejného šílenství. Ondřej Sokol však jde ještě dál. Jeho dva hrdinové, z nichž jednoho sám hraje, jsou určitě vyšinutí, ale ocitají se v něčem, co spíš evokuje kriminální drama. Tudíž je to vše mnohem méně humorné, vlastně se to vás čas od času pokouší deprimovat. Sokol jako Adam bude vždycky trochu víc ten zábavný, zatímco Fingerův Michal nás kromě úsměvů poprosí i o naše politování. Detektivní aspekt řešené záhady je spíš parodován, a to nejen svým vyústěním.
Slušný podklad pro práci trápí nedostatek zrealizovaných možností. Michal a Adam truchlí, jaký je Šumperk nanicovatý (režisér se pochopitelně hned po projekci omluvil), verbálně napadají Horákovou a nešikovně navazují vztah s její dcerou Monikou (Zuzana Stavná), chvílemi „nevědí roupama, co dělat“, jindy se pokoušejí údajnou vražedkyni usvědčit nebo znervóznit vymyšlenými důkazy, nesnadno říct, jak může dojít k nějaké změně. Děj jako takový stojí na posilování zoufalé nálady vlastně na obou stranách, dokud se někdo neodhodlá k rozhodujícímu činu a příběh se tak může posunout, respektive dospět k cíli. Sokol i Krausová musejí oba nemálo přehrávat, jeden jako paranoik, druhá jako hysterka, která má zřejmě opravdu co skrývat. Jejich výkony obstojně vystihují žánrovou nevyhraněnost snímku, ovšem v normálním kontextu by zaváněly až improvizací.
Krásno má neobyčejně zajímavý nápad a několik sekvencí zvládnutých na jedničku – například existencionalistický rozhovor v kině následovaný řachavě komickým střetem s policií. Neurotické hlavní hrdiny navíc oživuje kolorit typu funebráka Kose (Karel Roden). Bývalo by stačilo připsat málo, aby scénář držel víc pohromadě.
„Jseš snad, k****, nějakej Gándhí?“
[singlepic id=6445 w=400 h=300 float=center]
Policisté jsou akorát dobří k tomu, aby zatkli detektivy- amatéry.
[singlepic id=6439 w=400 h=300 float=center]
Voda – nejhorší místo činu na snímání otisků.
[singlepic id=6443 w=400 h=300 float=center]
Krásno
Krásno má neobyčejně zajímavý nápad a několik sekvencí zvládnutých na jedničku - například existencionalistický rozhovor v kině následovaný řachavě komickým střetem s policií. Neurotické hlavní hrdiny navíc oživuje kolorit typu funebráka Kose (Karel Roden). Bývalo by stačilo připsat málo, aby scénář držel víc pohromadě.
