Recenze Hokum: Kreativně děsivá podívaná, která nás nenechá vydechnout

Vydejte se na pomalou, černým humorem protkanou cestu za odhalením tajemství.

Damian McCarthy už ve svých předchozích filmech potvrdil, že ticho je v jeho rukách nebezpečnější zbraní než nabitá pistole. Umí ho napnout k prasknutí a pak nás v něm nechat topit. Má vzácný dar vidět zlo tam, kde ostatní vidí jen prázdný kout nebo neškodnou tmu, a tuhle svou optiku nám v Hokum zručně vnucuje. Hraje si s naším instinktem, který nám našeptává, že něco je v nepořádku. Tentokrát nás bere do zchátralého hotelu, místa, které vypadá, že se živí špatným svědomím svých hostů a zapíjí ho deštěm smíšeným s whisky.

Vydejte se s ním na pomalou, černým humorem protkanou cestu za odhalením tajemství, co skrývá novomanželské apartmá i minulost hlavního hrdiny. Tím je Ohm Bauman (Adam Scott), spisovatel historických thrillerů, kterému v žilách proudí žluč místo krve a jehož jedinou vášní je pohrdat světem, který mu nerozumí. Přijíždí do Irska rozptýlit popel svých rodičů na místo jejich dávných líbánek. Scott ho hraje se zábavnou nesympatičností, ale i křehkostí. Je to arogantní cizinec, jehož tělo je jen chatrnou schránkou pro staré křivdy a nevyřčené omluvy, které už dávno nemají adresáta.

Film si pokládá mrazivou otázku, zda jsou víc strašidelná samotná místa, nebo lidé, kteří jimi procházejí.Ošuntělý hotel je jako klaustrofobní past, kde každá chodba vede hlouběji do nitra šílenství a kde se ticho stává hmatatelným nepřítelem. Film si pokládá mrazivou otázku, zda jsou víc strašidelná samotná místa, nebo lidé, kteří jimi procházejí. Odpověď, kterou Hokum nabízí, je krutá symbióza obojího. Každá postava, od zfetovaného Jerryho, který vidí pravdu díky místním houbám, až po divný personál, v sobě nese nádech podezření. V tomto světě neexistuje nevinnost, jen různé stupně viny, které čekají na své zúčtování. Když se Ohm rozhodne proniknout do uzavřeného novomanželského apartmá, neotvírá jen dveře od pokoje, ale trhlinu ve své vlastní minulosti. Tady se film mění v jeho osobní peklo, kde se fyzické zákony ohýbají pod tíhou traumatu.

Práce s tíživým tichem a omezeným prostorem vytváří příjemně děsivou atmosféru. McCarthy ví, že největší strach nepramení z toho, co vidíme, ale z toho, co tušíme vteřinu předtím, než se to zhmotní. I když se v porovnání s jeho předchozí tvorbou může zdát tato novinka o něco přímočařeji vystavěná, stále si uchovává onu znepokojivou auru věcí, které nejsou tak úplně v pořádku. Může nám připadat, že slyšíme ozvěny klasiků jako King nebo Kubrick, ale s ryze irskou, drsnou duší.

Konečně jsme se dočkali moderního hororu, který sází na plíživou atmosféru namísto prvoplánových nechutností. Užijeme si klasické lekačky i dávku černého humoru, ovšem bizarní obrazotvornost udržuje krev diváka v příjemně mrazivém chladu až do úplného konce. Je to kreativně děsivá podívaná, která nás nenechá vydechnout, dokud se nezavřou dveře hotelu. Navíc Scottův výkon a nečitelná postava povyšují snímek na jiný level.

Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá?

Jestlipak se po zhlédnutí budete bát v noci na záchod?

Navštívit místo líbánek vašich rodičů můžete jet jen v případě, že se jim stalo něco hrozného.