Je tomu právě 22 let, kdy jsme se s Arnoldem Schwarzeneggerem mohli vydat do továrny na sny, do Rekallu a máme tu remake. Stejné název, stejná literární předloha (“We Can Remember It For You Wholesale” od Philipa K. Dicka), stejné postavy, jen se trochu učesal hlavní motiv ústřední megakorporace a meziplanetární lety byly prozatím zrušeny. A je praktiky hotovo. A že jsme se starším bráškou inspirovali víc, než je zdrávo nevadí, on i fanoušci nám to zajisté odpustí.
Douglase Quaida (Colin Farrell) i po letech trápí stejný sen, ve kterém jde jemu i jeho tajemné přítelkyni (Jessica Biel) o život. Jeho manželku Lori (Kate Beckinsale), se kterou sdílí jedno lože, to samozřejmě trápí a zahrnuje ho přívalem dotěrných otázek. Práce také není nic moc. Stejně jako Arnie pracuje rukama. Tentokrát nepředvádí obří svaly při práci se sbíječkou, ale pomáhá budovat svého brzkého nepřítele na život a na smrt. I když netuší, v jakém hnízdě zmijí pracuje, jeho dosavadní život ho netěší, nudí se a touží po něčem víc. Právě proto se nechá zlákat reklamou Rekallu a zatouží po vzpomínkách na neuvěřitelné dobrodružství. A právě tehdy se začnou dít divy (tedy skoro).
Světelné efekty jsou dobrá věc, ale musí se s nimi pracovat rozumně a s mírou. Proč je zmiňuji hned na začátku? Protože se s nimi budete setkávat v průběhu celého snímku, ale nejvíc vytočí právě v úvodu. Psychedelické rychlé pablesky světla situaci znepřehlední a navíc vás z nich může rozbolet hlava. Tzv. lens flare – odlesky v objektivu s mnoha scénami dokáží divy, ozvláštní je a dodají jim originální punc, ale musí se používat s mírou. Čeho je moc, toho je příliš a ne všude se uměle přidaný záblesk hodí.
Nechci moc prozrazovat, na jakých místech se bude děj tentokrát odehrávat (moc novinek by vás totiž jinak nečekalo), ale musím říct, že zejména domovské město Douglase Quaida se povedlo. Možná právě proto, že z velké části bylo opravdu vybudováno a herci se tak mohli pohybovat mezi dokonale propracovanými kulisami a nejen před zeleným plátnem, působí výsledek tak realisticky. Sice není dvakrát originální, až na pár prvků, ale to se v jeho případě dá odpustit. Celkově v celém snímku najdete mnoho inspirací odjinud. Hráli jste Mass Effect 3? Pokud ano, budete vám pár věcí povědomých.
Kopírování předchozích snímků a narážky na známé scény či postavy jsou dvě odlišné věci. Druhé v pořadí, především fanoušky daných děl, mile potěší. Jeden malý příklad. Pamatujete si korpulentní dámu ve žlutém, která chtěla na Marsu strávit dva týdny? Setkáte se s ní znovu.
Herecké obsazení nedopadlo nejhůře. Colin Farrell sice není takový ranař jako Arnold, ale i tak se s rolí Douglase Quaida / Hausera popral dobře. Někdy sice mává pistolkou trochu zmateně, ale jeho výrazy očí jsou perfektní, hlavně když si prohlíží okolí s nevyřčenou otázkou: „To jsem udělal já?“ Lori (Kate Beckinsale) a Melina (Jessica Biel) si jsou v tomto zpracování velice podobné. Blondýnka a brunetka byly vyměněny za dvě brunetky, které jsou téměř jako sestry. Někomu to může přijít matoucí, ale režisér Len Wiseman vysvětluje tuto volbu takto: „Napadlo mě sehnat mu falešnou manželku, která se podobá jeho skutečné lásce. Pokud se mu do jisté míry vracejí vzpomínky, dává smysl, aby se chovala a vypadala podobně.“ Pravdou je, že se obě ženy umějí ohánět a vypadají více než dobře.
Ovšem ani všechny krásky světa a vlahé pohledy Colina nedokáží ze snímku vykřesat to, co tam není. Celá akce stojí na motivu s hodně vratkými základy, které jsou nahlodávány spoustou nezodpovězených otázek. Navíc Total Recall 2012 opisuje od toho z roku 1990 tak moc, až to není hezké. Až na zajímavou myšlenku s přepravou osob s názvem The Fall, která popírá hodně fyzikálních zákonů, nenabízí nové zpracování nic, co by vám déle utkvělo v paměti a na co byste rádi vzpomínali. Takže, pokud Total Recall, tak ten z minulého tisíciletí.
Není nad vřelé manželské objetí.
„Přejeme vám sladké a ničím nerušené sny.“
„Slezte z toho lustru Donalde, vidím vás.“
Ovšem ani všechny krásky světa a vlahé pohledy Colina nedokáží ze snímku vykřesat to, co tam není. Celá akce stojí na motivu s hodně vratkými základy, které jsou nahlodávány spoustou nezodpovězených otázek. Navíc Total Recall 2012 opisuje od toho z roku 1990 tak moc, až to není hezké. Až na zajímavou myšlenku s přepravou osob s názvem The Fall, která popírá hodně fyzikálních zákonů, nenabízí nové zpracování nic, co by vám déle utkvělo v paměti a na co byste rádi vzpomínali. Takže, pokud Total Recall, tak ten z minulého tisíciletí.