Pokud se někdy ožením, nechci prožívat manželskou krizi. Nejsem sice Tommy Lee Jones a moje případná žena pravděpodobně nebude podobná Meryl Streep, ale nyní si uvědomuji, že by mne mohla zatáhnout k manželskému poradci typu Steva Carella a já bych pak musel přetrpět něco, jako jsem právě několikrát zažil v těžce deprimujícím zážitku známém jako Druhá šance. Ke své ženě budu určitě pozorný!
Ústřední manželská dvojice čerpá veškeré své kouzlo ze svých představitelů. Nebýt výše zmíněných herců, šlo by jen o naprosto obyčejný pár, s jehož problémy se potýká nejeden skutečný pár, a tudíž kvalita Druhé šance spočívá, pokud vůbec v něčem, v realistickém ztvárnění životní situace. Oficiálně to je komedie, bohužel takové označení je nutno brát s rezervou, protože Američané sice dokázali dosáhnout Měsíce, ale skutečně humorný film natočí málokdy. Nakonec se autorce scénáře podaří nás trochu rozveselit – tedy po těch neuvěřitelně utahaných terapeutických sezeních plných detailních dotazů na sexuální a masturbační život… Nebo podobně zdlouhavých chvil, když se manželé snaží řídit podle získaných rad. Takové dialogy a banální epizody kazí dojem z dobrých hereckých výkonů a dojemnějších částí.
Jak jsem předeslal výše, zdá se mi, že film si jako reklamu muselo objednat sdružení manželských poradců. Pokud ano, připravilo nás především na hororový proces, jaký nás možná čeká před dosažením senility. Pokud Druhou šanci přece jen zhlédnete, udělejte si v mysli pár klíčových lifestylových poznámek a na zbytek radši rychle zapomeňte.
Je tohle návrat radosti, nebo sexuálního vzrušení?
“Už potřetí se mi zdál ten divný sen, jak lovím mimozemšťany.”
“Intimní život Meryl Streep zůstane mezi ní, mnou a pouze vybranými zástupci tisku.”
