Pasák zvoní vždycky dvakrát.
Čtyři roky starý thriller 96 hodin neměl možná tu nejlepší režii, nebo skvělé postavy, ale rozhodně se mu nedala upřít atmosféra. I v té malé části ze světa obchodu s bílým masem se ukázala temná drastičnost. Jednoznačně z něj divák také cítil smysl naléhavosti, na nějž upozorňoval právě český název. Vítejte do světa druhého dílu, kde obojí bylo „čistě“ vypreparováno a zůstal tuctový akční film se supermanem Neesonem.
Pokračování s tuzemským podtitulem Odveta (časový údaj již nedává smysl) je vskutku příběhem pomsty. Bohužel za okolností, jaké se už jen málo vztahují k tomu, o co vlastně v předešlém filmu šlo. Jistě, nějakou roli v tom hrály albánské gangy, ale v centru dění stálo jejich „živobytí“ jako takové. Tahle záminka pro akci má na své straně jenom surovost, stejně jako hlavní hrdina se ohání prostě a jednoduše naordinovanou neporazitelností, jakou kritici neodpouštějí ani Batmanovi (a to je nějaký kabrňák!). Jasně, pár stříleček a automobilových honiček neurazí… Tedy krom chvil, kdy něco z nich vypadá jako neúmyslná komedie – to je v případě 96 hodin: Odvety ještě docela pochvala. Jelikož film skončí sotva, co divák začal dávat pozor, nejlépe bych ho přirovnal k počítačové hře s lineárními misemi a pouze třemi levely (+ temnou grafikou).
Výše popsaná vymývarna mozku není vyloženě špatná, ba je dokonce i trochu napínavá. To ale nic nemění na nepřítomnosti jakéhokoliv kouzla, příchuti nebo snad výrazu, díky němuž bych ji za pár týdnů odlišil od jiných vymýváren (no dobře, ta holka s granáty na střechách Istanbulu se zapomíná těžko). Možná akorát na konci se zpochybňuje kruh pomsty a násilí krvavého kruhu jménem vendeta (jakmile už ve filmu není takřka koho zabíjet). Pokud nebudou další zbytečná pokračování, jsem připraven zanechat krvelačnosti a nastoupit na cestu usmíření.
„Poslouchejte, pohřebáci. Až to tady skončí, bude potřeba alespoň 90 rakví.“
Lepší bejt oblečená nalehko než skončit jako lehká holka.
„Co jste to vlastně za národ, když hlavnímu městu pořád říkáte Tirana?“
Výše popsaná vymývarna mozku není vyloženě špatná, ba je dokonce i trochu napínavá. To ale nic nemění na nepřítomnosti jakéhokoliv kouzla, příchuti nebo snad výrazu, díky němuž bych ji za pár týdnů odlišil od jiných vymýváren (no dobře, ta holka s granáty na střechách Istanbulu se zapomíná těžko). Možná akorát na konci se zpochybňuje kruh pomsty a násilí krvavého kruhu jménem vendeta (jakmile už ve filmu není takřka koho zabíjet).