Tentokrát musím začít mnohem subjektivněji než obvykle. Mám pocit, že tento horor byl natočen speciálně pro mne. Když je ve středu dění talentovaný literát zkoumající amatérské filmové pokusy očividného strašidla (sem vložte vtip o Uwe Bollovi), tak jsem musel být alespoň trochu nadšený a nedalo mi, než abych se neztotožnil se zvídavým spisovatelem Ellisonem Oswaltem (Ethan Hawke). Bubákova filmařina, ač nadějná, má ještě co dohánět. Je na tvůrcích Sinisteru znát větší zkušenost a podaří se jim tak potěšit ještě někoho kromě mne a mého ega?
Kulisy a obsazení se řídí známým schématem. Do nového domu přijíždí manželský pár s jedním synem a jednou dcerou, objevují se staré záhady, v okolí se mihne nepříjemný policista, ale máme tu i užitečného poldu a vzdáleného vědeckého experta poskytujícího expozici o fiktivním starověkém božstvu. Jeden by řekl, že tihle fiktivní starověcí bozi ztratili vážnost, když jeden z nich v New Yorku přijal podobu žužu panáčka (a měl by si od té doby říkat Osel místo Gozer), ale pořád zabírají. To úplně neplatí o dalších zaběhaných elementech. Se „spíchnutím“ základní situace nikdo nechtěl ztrácet drahocenné chvilky.
Na vratkých základech však může někdy stát pozoruhodná stavba. Sinister je vášnivým dominantem uspokojujícím ten neobvyklý masochismus strachu. Do těla vám vstrčí svůj pařát, sevře útroby a pořádně je zchladí. Padouch má navíc pamětihodný postup práce a způsob komunikace se světem. Není to možná Freddy Krueger, ale ani žádný neinvenční poltergeist.
Ač jde gradace napětí filmu úžasně, pořád mu trochu nohy podrážejí ty nedodělané základy. Dialog mezi členy rodiny má možná být hlavně každodenní, ale nějakou tu vtipnou hlášku bych přivítal. Oživilo by to zdlouhavé objasňování záhady, na jejíž řešení beztak muselo být pochopitelně použito jako část pointy. Z hereckého hlediska taky škobrtají Oswaltovy krátké předváděčky hysterie, které jsou o něco komičtější, než by se hodilo.
Před pár měsíci zatloukla Kletba z temnot do rakve hororového žánru další hřebík. Sinister ho osvobodil a vpravil do něj trochu parádního nemrtvého života. Teď už jen potřebuje sníst pár mozků a napít se čerstvé krve, aby se plně vzpamatoval.
„Podívejte se na tu scenérii! Holčička z Kruhu by se na tom mohla něčemu přiučit.“
„Zuuul! Vlastně, Bughuul!“
„Děti, jestli nepřijdu na pořádný zločin, stane se ze mne autor brakových duchařin.“
Před pár měsíci zatloukla Kletba z temnot do rakve hororového žánru další hřebík. Sinister ho osvobodil a vpravil do něj trochu parádního nemrtvého života. Teď už jen potřebuje sníst pár mozků a napít se čerstvé krve, aby se plně vzpamatoval.