V roce 1984 Tim Burton o frankensteinovském psu natočil (s požehnáním Velkého Bratra) hraný třicetiminutový film a trvalo mu dlouho (díky odporu Velkého Strýčka – Disneyho), než jej dostal na veřejnost. Nedalo mu to a dlouho se k filmu chtěl vrátit, což si prosadil ve stejnou dobu, jako podepsal smlouvu na Alenku v říši divů. Frankenweenie svůj původ nezapře. I s přidanou hodinou a animovanou formou ala Mrtvá nevěsta působí jako „kraťas“ či přinejmenším jako experiment nadějného talentu s velkou budoucností. Nebo možná výjimečné vzedmutí sil režiséra za zenitem…
Běžnou strategií animáků je vzít si nějaké ne-lidské objekty (hračky, zvířata, postavy ve videohrách, hollywoodská monstra) a přiblížit je divákovi, co nejvíc je antropomorfizovat. Někdy se mohou odehrávat v normálním prostředí, ale cizí prvek se pomalu a jistě prodírá na povrch (Norman a duchové). Frankenweenie na to jde nezvykle. Odehrává se sice v jakoby normálním městečku, ale přinejmenším jeho dětské obyvatelstvo jsou naprostí exoti připomínající většinou vyšinuté padouchy z hororů, v čemž je podporuje nový excentrický učitel (Martin Landau). Malý Victor Frankenstein (Charlie Tahan) je sice outsider, ale na této škole bych řekl, že on je právě nejnormálnější… A to je pořád šílený vědec. Rodiče jsou typičtí nudní maloměšťáci, ale o ty přece nejde.
Reference na staré horory jsou vůbec smyslem Frenkenweenieho jako takového. Nejen jména, postavy, příšery a dějové zvraty. Celá prezentace je rovněž silně retro. Počínaje samozřejmě černobílým obrazem a konče lehce stylizovanými projevy herců. Snímek je závislý na staré kinematografii natolik, až mu nezbývá mnoho „vlastního života“ a Burton musí nasadit svou překombinovanost známou z několika svých posledních filmů.
Stačí to, abych prohlásil kreslenou parodii za krach? Ve skutečnosti vůbec ne. Díky masovým odkazům na Frankensteina a celou řadu dalších děsivých snímků spojuje nostalgii fajnšmekrů s veselou rozpustilostí. Začíná to jako autentický příběh chlapce s milovaným psíkem a umě pak k tomu přibude chaos v podobě nezapomenutelných postav Victorových spolužáků. Nenajdeme dějovou komplexnost, zato náladu si určitě trochu vylepšíme. Za jednu návštěvu kina to celkem stojí.
Myslím, že nejednoho kritika naštve, když z letošních strašidelných animáků má zajištěn sequel pouze Hotel Transylvánie. Inu, upíři budou nadále vládnout.
Během natáčení tohoto filmu bylo jedno zvíře oživeno.
Edgare, opravdu bych rád věděl, co brala tvá matka, když tě čekala.
Teď bych se raději venku nehoupal…
Myslím, že nejednoho kritika naštve, když z letošních strašidelných animáků má zajištěn sequel pouze Hotel Transylvánie. Inu, upíři budou nadále vládnout.