Paralelní světy / Upside Down – recenze

Nejhorší soupeření je mezi horňáky a dolňáky.

 

Paralelní světy se jako žádný jiný film v poslední době blíží vágnímu žánrovému označení „science fantasy“ a ani to plně nevystihuje zvláštní prostředí dvou planet (de facto prostě dvojice Zemí), každé z nich s gravitací, která přitahuje pouze hmotu svého světa, takže obyvatelé se při setkání za normálních podmínek vnímají vzhůru nohama.

Opaky se někdy přitahují, a proto dochází ve vlastním příběhu k romanci mezi Adamem (Jim Sturgess) a Eden (Kirsten Dunst). Bohužel, kromě opaků existuje i hierarchie a pochopitelně také přírodní zákony, takže se můžou zařadit do řady milenců, jimž nepřeje osud.

Hned zkraje musí divák překousnout pár problémů – jednak možná se samotnou premisou, jednak s trochu uspěchaným  začátkem. A jakmile se rozeběhne hlavní děj, až do konce zůstává pohádečkou o lásce mezi znepřátelenými stranami narážejících na cosi jako nacionalismus a třídní předsudky zároveň podporované obří korporací. Sturgess je jako Adam  sympaticky bezelstný mladík (naštěstí bez „vyplesklého“ ksichtíku Shia LaBeoufa) a také „zázračný sirotek“ na prahu převratného objevu, zatímco Eden je, ehmm,  hlavně krásná a milá dáma.

Takže romantický příběh toho moc neinovuje, ale herci  tří nejdůležitějších rolí (včetně Timothy Spalla jakožto „hodného horňáka“ a Adamova kolegy Boba) jsou sympatičtí a svým jednoduchým postavám oddáni. Režisér Juan Diego Solanas dokázal ve  francouzsko-kanadské produkci netknuté americkým průmyslem složit hezkou poctu prosté představivosti a zapracoval na tom, aby vypadala k světu. Nejen díky hříčce námětu, nýbrž i zachycením už tak impresivních obrazů. Jak rád čas od času upozorňuji, nejen děti potřebují občas kombinaci fantazie a něhy. Ať si pátrající nezadaní co nejdřív najdou někoho, s nímž si budou také spojovat své dva světy…

„Nejsem první, koho napadl kavorit, ale Wells mne už neudá.“

Segregace se hroutí.

Kravata od společnosti Freud a syn není vhodná ke společenskému oděvu.

0%

Takže romantický příběh toho moc neinovuje, ale herci tří nejdůležitějších rolí (včetně Timothy Spalla jakožto "hodného horňáka" a Adamova kolegy Boba) jsou sympatičtí a svým jednoduchým postavám oddáni. Režisér Juan Diego Solanas dokázal ve francouzsko-kanadské produkci netknuté americkým průmyslem složit hezkou poctu prosté představivosti a zapracoval na tom, aby vypadala k světu.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací