Recenze: Velký finále PSO je překvapivě sympatický dokument o tom, co dokáže udělat odhodlání

Aneb jak malý lokální orchestr ke slávě přišel.

PSO neboli Police Symphony Orchestra je amatérský tuzemský symfonický orchestr z (jak už jeho název napovídá) města Police nad Metují. Tvoří ho parta stovky muzikantů, zpěváků a dobrovolníku s nakažlivou energií a odhodláním dostat se dál a dál. A to se jim, i přes veškeré překážky jako je covid-19 nebo nedostatečné finanční prostředky, podaří. Zahrají si na vlnách Radiožurnálu v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, ve vyprodané Lucerně nebo třeba po boku francouzské zpěvačky Zaz.

Hlavním tahounem je Petra Soukupová, které prostě budete fandit od začátku až dokonce.Hlavním tahounem je Petra Soukupová, které prostě budete fandit od začátku až dokonce. Verva, s jakou se pouští do vedení orchestru a směřuje ho k jeho slávě, je přímo nakažlivá. Ono nakažlivého tu je víc. Režisér a scenárista Dominik Kalivoda ve svém celovečerním debutu dobře potrhává náladu celého příběhu. Jeho podívána má spád, jasnou napínavou strukturu a umí zabřednout do lidského jádra a emocí.

Kalivoda však nejvíce ze všeho umí vystihnout svůj subjekt a jeho nejvýraznější stránky – a to hudebním doprovodem. Ve filmu sledujeme cestu orchestru, což nám je neustále připomínáno hravými skladbami v pozadí. Zaznívají orchestrální verze moderních písní jako jsou Bad Guy Billie Eilish nebo YMCA skupinky Village People, filmových soundtracků např. z Gremlinů nebo klasických symfonií jako je Smetanova Vltava. Všechny jsou však velmi osobité, neboť jsou v podání titulního PSO. A to je něco tak unikátního.

Za pochvalu stojí i skvělý střih Michala Nováka, který má spád a ví, jak správně vyvolat emoce. Jeho střih je podobně mrštný jako energetické skladby, které slyšíme PSO hrát s tou největší vervou. Zkrátka Novákův střih dodává podívaná navíc povedenou vizuální stránku. A skrze střih se režisér Kalivoda fokusuje na Soukupovou a její cestu s orchestrem, ale dává dostatek prostoru i jeho ostatním členům. Poznáváme těleso skrz na skrz i jeho jednotlivé osobnosti, takže rozumíme, o co tu skutečně běží.

V závěru je Velký finále PSO krásným milostným dopisem vážné i nevážné hudbě, který je inspirativní i odvážný zároveň. Dominik Kalivoda se ponořuje do světa orchestrů a přináší záživnou podívanou o napínavé cestě maloměstského hudebního tělesa, kterou baví sledovat. Ano, občas je snímek trochu moc upovídaný, a ne vždy drží 100% pozornost, ale promineme mu to. Ať už jen pro ten skvělý hudební doprovod, který prostě baví a je jádrem celého filmu. Pokud tedy nevíte, na co jít do kina a hledáte příjemné zpestření a něco neotrlého, tak je tenhle dokument to pravé pro vás.

Zahrát si na vlnách Radiožurnálu…

…nebo dělat doprovod slavným zpěvákům.

PSO si to prostě umí užít!