Recenze Aneta: Z true crime případu mrazí, ale tvůrci tlačí na pilu až příliš

Proč se něco takového stalo?

Za dokumentem stojí režisér Jiří Sádek, který na sebe před lety upozornil mysteriózním dramatem Polednice na motivy balady Karla Jaromíra Erbena. Tentokrát se věnuje skutečnému kriminálnímu případu, který se stal před deseti lety v Praze.

Česká policie ho tehdy uzavřela s tím, že třiadvacetiletá Aneta spáchala sebevraždu třinácti ranami nožem. Filmaři dokumentovali jeho pozadí celých pět let. Snažili se především zjistit, co se tehdy v noci skutečně stalo. Kolem případu je totiž stále poměrně dost neobjasněných nesrovnalostí.

Ty trápí především rodinu Anety, která kvůli nim nemůže tuhle trýznivou kapitolu života uzavřít. Najít odpovědi na nezodpovězené otázky se snaží hlavně její matka Anna. Už jednou se jí podařilo dosáhnout toho, že se případ znovu otevřel, ale výsledek byl stejný jako při prvním vyšetřování. Podle něj mělo jít o sebevraždu spáchanou ve stavu toxické psychózy.

Aneta se tehdy právě vrátila z dovolené v Dominikánské republice, kde byla s přítelem. Ten měl však mít v té době další partnerku, o které ona věděla. Při návratu jela Aneta rovnou do pražského Coco baru za svou kamarádkou Kateřinou. Společně s ní a jejím partnerem Ahmadem potom jeli do jeho bytu, kde se podle závěrů policie měla Aneta sama pobodat.

Postavili přesnou kopii místa činu a přizvali světové experty na psychologii, toxikologii, patologii a biomechaniku.Dokumentaristé se pokusili přinést další důkazy k tomu, aby se případ znovu otevřel. Kvůli tomu postavili přesnou kopii místa činu a přizvali světové experty na psychologii, toxikologii, patologii a biomechaniku. Ti hodnotí především postup práce české policie a realističnost jejich závěrů.

Sledujeme tedy konkrétní scénáře toho, co se v bytě tenkrát mohlo stát. Dění simulují najatí figuranti, což celému dokumentu dodává ještě děsivější rozměr. Tyto záběry se kombinují se záznamem rekonstrukce, kterou před lety prováděla policie. K případu se vyjadřují také přední české legendy kriminalistiky.

Všechno je to natočeno tak, že to diváka velmi rychle pohltí. Bohužel na něj dokument v některých aspektech tlačí hodně přehnaně. Například cíleně velmi silně působí na jeho emoce. Ať už to dělá prostřednictvím mnoha záběrů na zoufalou maminku Anety, zaměření kamery na některé „krvavé“ detaily při rekonstrukci, nebo nervy drásající smyčcové kanonády.

Další věcí, za kterou nicméně nemůžou filmaři, je to, že dokument nepřináší žádné nové rozhřešení. Znalci se shodnou na tom, že při vyšetřování udělala policie řadu chyb, ale jejich závěry jsou různorodé. Za to ostatně podle nich může také nedostatek zajištěných důkazů. Zatímco někteří říkají, že mohlo jít o sebevraždu, další vyvozují i jiné závěry.

Zvláštně působí také skutečnost, že některé detaily případu byly v dokumentu úplně vynechány. Toho si pravděpodobně nevšimnete hned při sledování, ale dojde vám to až později, když si začnete některé informace dohledávat. Konkrétně třeba úplně chybí pasáž, ve které by se rozebíralo to, že svědci byli také na detektoru lži. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, může vám potom dílo přijít nekompletní.

Dokument Aneta se zabývá skutečným případem, který se stal v roce 2014 a dodnes vzbuzuje kontroverzi. Filmaři pozvali světově uznávané kapacity v oblasti forenzní vědy, aby ho znovu přezkoumali. Jenže ti přes veškerou snahu nepřichází s žádným převratným odhalením. Styl vypravování diváka zaujme, ale uplatňují se nejrůznější prostředky k tomu, aby dokument zasáhl jeho emoce. I když je to u true crime obvyklý postup, není nutné dělat to takhle na sílu. Obzvlášť otravný začne být velmi brzy smyčcový podkres, u kterého se zdá, že snad nikdy neutichne. Ačkoliv pokud máte tento žánr rádi, možná vám to tolik vadit nebude. Jisté je, že tvůrcům se opět podařilo vzbudit zájem o tento případ, který stále obklopuje řada nejasností.

Dokumentaristé vytvořili kvůli natáčení přesnou kopii místa činu.