Recenze Vandráci na ostrově lidojedů: Cestopisný dokument chvíli hledá cíl, ale když ho najde, je to pěkná a vtipná podívaná

Velké putování na konec světa a ještě dál.

S cestopisnými dokumenty, ve kterých někdo na nějakém prostředku projíždí cizí krajiny, se v posledních letech přímo roztrhl pytel. Ať už se cestovatelé přemisťují Trabantem, karavanem, letadlem, pěšky, nebo lodí. V tomto případě k tomuto účelu používají motorky. Vandráci si už vyzkoušeli točit seriál, takže od celovečerního filmu už nebyli daleko.

Pavel Liška, Jan Révai a Hynek Bernard vyrazili společně na motorkách do Papuy Nové Guineje. Jedná se o jedno z nejméně probádaných míst na světě. O domorodých kmenech se ještě donedávna mluvilo jako o kanibalech. Na jejich cestě je doprovází také loutka známého cestovatele Miloslava Stingla.

Větší důraz je dáván na poznávání tamních lidí, jejich kultury a způsobu života.Nejedná se o cestopis v klasickém slova smyslu. Nemusíte se bát, že by vás unudily zdlouhavé popisy míst, kterými se zrovna projíždí. Větší důraz je dáván na poznávání tamních lidí, jejich kultury a způsobu života. Zároveň je zde patrná snaha celé putování zaštítit nějakým příběhem. Kvůli tomu byli osloveni také scenárista Milan Kuchynka a režisér Marek Najbrt.

Když se cestovatelé dostanou na ostrov, mají nejdříve potíže získat zpět vlastní motorky. Nakonec se jim to však podaří a může se vyrazit. Problémem je, že tak úplně nemají jasný cíl cesty. Jen tak objíždějí domorodé kmeny a hrají jim loutkové divadlo. Teprve potom přijmou výzvu doprovodit jednoho místního do jeho rodné vesnice, která se nachází kdesi hluboko v džungli.

Ještě štěstí, že dostali nějaký úkol. Nejdříve chvíli působili pouze jako bloumající Evropani toužící po nějakém velkém dobrodružství. Což tak ve skutečnosti je, ale alespoň to teď dělali s nějakým dobrým účelem. Na druhou stranu se jim povedlo autenticky přiblížit život tamních lidí, se kterými se jim podařilo sblížit. Ne každý se může jen tak dostat do Papuy Nové Guineje, takže se tam někteří diváci můžou podívat alespoň takhle.

Co se opravdu povedlo, to jsou nádherné záběry krajiny. Hynek Bernard zachytil kamerou různorodou přírodu, kterou projíždějí. Úplně nejpůsobivější jsou pak pohledy z dronu. Pocítit drsnou cestu ale můžeme také prostřednictvím kamer, které mají všichni připevněné na helmách. Ta nás zase udržuje pěkně nohama na zemi. A to doslova, když kolikrát vidíme záběry na nohy nebo padání z motorky do bláta.

I když má trojice nějaký scénář, kterého se občas drží, je vidět, že si lidsky velmi sedli. Spojuje je nejen humor, ale také to, že se dokážou dívat na věci s nadhledem. Právě vtipné poznámky cestovatelů na aktuální situace a jejich rozpravy jsou to, co diváka baví ze všeho nejvíce. Zároveň se jim daří držet to v přiměřené míře, takže to nepůsobí tak, že by si utahovali z místních.

Děj má kromě putování také magickou zápletku. Těžko říct nakolik pravdivou, ale Pavel Liška vypadá dost přesvědčivě, když si povídá s oživlou loutkou Miloslava Stingla. Byť v některých chvílích si divák může říkat, že už to možná začíná být za hranou únosnosti. Každopádně to dodává filmu další rozměr, který není v tomto žánru tak obvyklý.

Dokument Vandráci na ostrově lidojedů nepřináší jen strohý výklad zajímavostí z míst po Papuy Nové Guineje. Pavel Liška, Jan Révai a Hynek Bernard v něm mnohem více než přírodu chtějí poznat tamní lidi a jejich kulturu. Sbližují se s nimi prostřednictvím loutkového představení, které jim na svých cestách hrají. Diváka při sledování nejvíce baví jejich styl humoru. Jen některé situace mohou působit trochu vykonstruovaně. Ostatně tím, že se řídili také scénářem, se cestovatelé nijak netají. Jen vám ze začátku bude trochu připadat, že tam vlastně neměli pořádně co dělat. Naštěstí potom dostali úkol, který je zaměstnal, a navíc jim poskytl zajímavý příběh. Ať už je to jakkoliv, při sledování se budete bavit a nádherné záběry na okolní krajinu rozhodně také nejsou k zahození.

A takhle to s loutkami umíme rozjet u nás v Česku.