Recenze Thunderbolts*: Po dlouhé době opravdu povedená marvelovka? Aneb jak se obnovila víra v MCU

Tohle není Sebevražedný oddíl.

Ač by se mohlo zdát, že Thunderbolts* jsou marvelovskou odpovědí na Sebevražedný oddíl konkurenčního DC, není to tak. Ano, hlavní hrdinové jsou odpadlíci a původní záporáci, kteří teď dostali tzv. druhou šanci. Avšak koncepčně i příběhově je snímek někde úplně jinde. Thunderbolts* přináší skutečně záživnou, akčně nadupanou a komiksově přívětivou podívanou, po které fanoušci Marvelu baží už nějakou dobu, protože studio v posledních pár letech přinášelo (s pár výjimkami) spíše béčkové (a někdy i céčkové) filmy. To se teď však změnilo.

Příběh se točí kolem Yeleny Belovy, U. S. Agenta, Ghosta a Taskmastera. Ty najala Valentina Allegra de Fontain, aby za ní dělali její špinavou práci. Když však při „uklízení“ důkazů zjistí, že oni sami jsou důkazy, které de Fontain potřebuje zničit, jejich narativ se náhle mění. Na stejné misi potkávají tajemného Boba Reynoldse, který nečekaně přežil pokusy, jež na něm de Fontain prováděla s cílem vytvořit ultimátního hrdinu Sentryho. Jenže Bob je nestabilní, a když dáte superschopnosti někomu, kdo má psychické problémy, může se to pěkně zvrtnout. A tak tato nesourodá skupinka spojuje síly, aby se postavila Sentrymu, kterého na ně de Fontain poštvala. Na pomoc jim přispěchají i Red Guardian toužící po tom správném team-upu a čerstvý kongresman Bucky, který chce udělat dojem na své nové pozici.

Spojením těchto postav dokazuje režisér Jake Schreier (Papírová města), že zkrátka ví, co diváci chtějí a umí přinést na plátno to staré dobré MCU, po jehož nostalgii Thunderbolts* příjemně zavání. Určitě zde pomohl i fakt, že Eric Pearson, jeden ze dvou scenáristů, už pracoval na pár marvelovkách (filmy Black Widow a Thor: Ragnarok nebo pořady Agent Carter a krátkometrážní Marvel One-Shot), a tak ví, jak napsat příběh, který má duši původního MCU.

Velkým tahounem je také fakt, že se ve filmu vracejí staré dobré postavy z řady předchozích snímků, kterým tehdy nebyl věnován až zas takový prostor, a teď se jim otevírají nové možnosti. Toho tvůrci využívají v některých případech víc, v jiných bohužel trochu méně. Příběh je zaměřen především na Yelenu, která by měla být novou Black Widow. I když je film promován jako team-up několika postav, tak se děj točí skoro výhradně kolem Yeleny a Sentryho a ostatní zůstávají trochu upozaděni.

A to až na tolik, že to občas působí tak, jako by některé scény byly vystřiženy. Díky Sentryho schopnostem můžeme například nahlédnout do nejtemnějších vzpomínek daného člověka. Toto je detailněji prozkoumáno u Yeleny, a pak i samotného Sentryho, u zbylých postav zůstáváme pouze u krátké zmínky, ale na plátně jejich vzpomínky neuvidíme, což je škoda a působí to tak, že dané scény existují, ale byly vyškrtnuty.

Bohužel jsou tak zbylé postavy charakterizovány jen drobnými komentáři, které vlastně nepřinášejí nic nového, jen rekapitulují to, co už o nich už víme z předchozích filmů – Ghost byla jako malá zavřena v laboratoři organizace S. H. I. E. L. D., U. S. Agent je nepovedený Kapitán Amerika, Taskmaster zneužíval její otec k vraždění, Red Guardian chce znovu zažít slávu svých mladých let a Bucky je Bucky (tentokrát s přidanou hodnotou kongresmana). Je to škoda, protože tu určitě byl potenciál prozkoumat je i jejich motivace o něco víc. Nehledě pak na to, že jedna z postav je (menší spoiler) hned v prvních 15 minutách zabita, takže si divák říká, proč tu vlastně byla a co byl její účel.

Příběh baví a má spád, hlavně první polovina, která je plná klasické akce bez přehnaných efektů a CGI.Když však pomineme to, jak je nakládáno s protagonisty, tak jde o povedený a kvalitní scénář. Příběh baví a má spád, hlavně první polovina, která je plná klasické akce bez přehnaných efektů a CGI. A spojení Yeleny, Ghost, Red Guardiana, U. S. Agenta, Taskmastera a Buckyho prostě funguje. Kromě nadupané akce, která je plná hand-to-hand soubojů a honiček (snad nejpůsobivější je Buckyho cool vstup na motorce), má příběh i duši a velmi hluboké poselství. Dost překvapivě se totiž zabývá těžkými tématy psychických onemocnění, především pak deprese a schizofrenie. Poukazuje na to, že není dobře nechat naší stinnou stránku zvítězit, ale je také v pořádku, občas se cítit trochu pod psa a přiznat si, když všechno není úplně v pořádku a vyhledat pomoc. A tímto promyšleným sdělením se tvůrci diváka skutečně dotknou.

Velkou oporou jim v tom je hlavně herecké obsazení, které prostě umí prodat veškeré emoce. Nejsilnější výkon bezesporu podává Florence Pugh jejíž Yelena prochází ve filmu obrovským přerodem. Už od počátku v ní vřou rozporuplné emoce a Pugh je bezchybně zprostředkovává. Vedle ní je pak hlavní hvězdou Lewis Pullman jako Bob/Sentry. Pullmanův výkon je dojemný, komplikovaný a komplexní zároveň, čímž dokazuje, že ze své postavy dovede dostat opravdu co nejvíce. Atmosféru pak odlehčují David Harbour a Julia Louis-Dreyfus, kteří jsou hlavním zdrojem komediálních momentů a ty díky jejich výkonům nejsou křečovité, ale příjemně únosné. A i když se jim nedostává až zas tolik prostoru, tak skvělí jsou i Sebastian Stan, Hannah John-Kamen nebo Olga Kurylenko, bez kterých by to zkrátka nebylo ono.

V neposlední řadě stojí za zmínku i soundtrack, o který se postarala experimentální kapela Son Lux. Jejich netradiční a mírně elektronický hudební doprovod dodává snímku tu správnou atmosféru a podkresluje nálady jednotlivých postav. A i když se ústřední znělka Thunderbolts* nevyrovná té od Avengers, tak má stále něco do sebe.

Na závěr se nabízí otázka: Zachrání Thunderbolts* MCU? Vlastnoručně pravděpodobně ne, ale mají k tomu slušně nakročeno. Thunderbolts* jsou totiž solidní a zábavná podívaná, která má prostě všechno, co nám v marvelovkách už nějakou dobu chybělo – nadupaná akce, příběh s duší a postavy, které baví a chceme do nich investovat svůj zájem i čas. Schreier a spol. zkrátka ví, co dělají. A pokud bude Marvel takto pokračovat i v budoucích projektech, tak má ještě solidní naději vstát z popela.

Co koukáte? Tenhle výtah je obsazený!