Snímek celkem šlape, i když někdy jen díky opakovanému šlapání trola na lidi.
Není to tak dávno, co Netflix přišel s příjemným oživením žánru, s Trolem. Ten stál někde mezi dobrodružnou komedií pro celou rodinu a katastrofickým filmem. Oproti všem Godzillám a obřím mimozemšťanům, co pustoší pouze velkoměsta jako New York, byla tohle opravdu fajn změna: mýtická postava uprostřed norské přírody. Nám v Česku bohužel nejsou legendy o trolech pochopitelně nijak blízké, ale i tak jsme ochotni na tuhle hru přistoupit. Co nám taky zbývá, když se z nějakého důvodu stále ještě nikdo jako Michael Bay nerozhodl natočit akční fantasy o Blanických rytířích, co dávají na zadek našim nepřátelům.
A protože jeden trol fungoval, diváci jistě touží po dalším. Vrací se režisér Roar Uthaug, vrací se Sarah Connor trolí ekologie Nora Tidemannová, vrací se i víra, že když všechno z jedničky znásobíte, vznikne automaticky lepší film. Tenhle recept funguje opravdu málokdy, ale asi tušíte, do čeho jdete, takže pokud se vám první Trol z nějakého důvodu líbil, pak asi klidně dejte šanci i pokračování.
Film začíná návratem do dětství, což je vždy spolehlivý způsob, jak divákovi naznačit, že právě přichází povinná porce traumatu. Malá Nora poslouchá od dnes již zemřelých rodičů pohádky a písně o trolech. A pak střih. Dospělá Nora žije sama v chatě uprostřed zasněžené nicoty, obklopená minulostí nalepenou po zdech jako tapeta z výčitek. Je to dekorace, kterou by si normální člověk nikdy nevybral, ale filmové postavy ji milují, protože stěny domova jim musí neustále připomínat jejich minulost, jako v Mementu.
Do této melancholie vpadne dávný parťák Andreas s nabídkou účasti na novém projektu. V tajném vládním zařízení totiž drží dalšího trola, který zatím hibernuje. A protože Trol 2 nutně potřebuje zápletku dřív, než divák otevře pytlík chipsů, Nora jej probudí. Bez přemýšlení, bez důvodu. A veškerá následující zkáza tak nevisí nad Norskem jako osud, ale jako přímý důsledek jedné dětinské ženy, která si myslí, že rozumí trolům jako nějaký zaklínač. Zrovna tomuhle exempláři ale rozhodně ne. Ten už si razí cestu skrz krajinu, domy, noční kluby, hází lidi do tlamy jako drobné občerstvení a po zbytku šlape. Staří známí hrdinové ho zatím pronásledují ve vrtulníku, mají i nějaké nové posily, a aby byl film ještě zajímavější, nebo lépe řečeno méně nezajímavý, na tohoto trola nezabírají triky z minulého filmu, takže je potřeba vymyslet něco nového. A proč nepovolat na pomoc ještě dalšího tvora, kterého nemůžete ovládat? Nora totiž bezpochyby viděla Godzilla vs. Kong. Taky dál tvrdí, že trolové jsou inteligentní bytosti s emocemi, což by byl krásný motiv, kdyby jej film někdy skutečně rozvinul. Místo toho sledujeme, jak během pár minut přeskočí z role soucitné ekologické aktivistky-ochránkyně do polohy velkého inkvizitora se svěcenou municí.
Trol 2 si sice hraje s tématem násilně potlačené minulosti a zapomenutých pohanských kořenů, ale nakládá s ním jako s rekvizitou.Následují jeskyně, relikvie, svatý Olaf, křesťanství, pohanství, dějinné křivdy, hromada těžkých témat jak z antické tragédie, a film po nich klouže jako po mokrém hadru. Nedokáže se zastavit, ukázat nám je a říct: „Tohle je důležité.“ Místo toho nám servíruje další explozi. Trol 2 si sice hraje s tématem násilně potlačené minulosti a zapomenutých pohanských kořenů, ale nakládá s ním jako s rekvizitou. Trol má vlastně oprávněný vztek. Jeho svět byl vymazán, jeho rasa rozdrcena. A film s tím udělá co? Snaží se ho zlikvidovat, úplně stejně jako jiní lidé o pár staletí dříve. Největší ironie spočívá v tom, že ani příběh neví, koho nám má být líto. Trolové vypadají jako oběti, lidé jako viníci, ale během několika minut se role otočí jakoby nic a jede se dál.
Dialogy se točí v univerzálním kruhu dobrodružných filmů, čili napětí – vtip – vysvětlování a tak pořád dokola. Vizuálně je film paradoxně chladnější i navzdory množství akce. Norská příroda je tentokrát spíš pozadí než spoluhráč. Digitální šedivost vítězí nad hmatatelnou krajinou a ani na troly není příliš zábavné se dívat. Tempo filmu má zvláštní chorobu. Ne že by se nic nedělo – děje se pořád – ale zároveň se neděje nic, co by nám skutečně rozproudilo krev. Chybí napětí, chybí pocit, že by cokoli bylo nevratné. Ale v rámci žánru to není žádná katastrofa a snímek celkem šlape, i když někdy to je jen díky opakovanému šlapání trola na lidi.
Trol 2 je tedy filmem, který má všechno, co má mít moderní streamovací hit: víc akce, víc monster, lehký humor, náznak hlubších témat, trochu rodinných motivů, ale nic, nad čím byste se museli pozastavovat nebo přestat koukat do mobilu. Snímek nedokáže být ani úplně temný, ani lehkovážný, takže se občas tváří, že řeší vztah moderní společnosti k násilně pohřbené minulosti, ale pak si vzpomene, že má ještě odpálit další granát se svěcenou vodou a utíká dál. A až jednou přijde Trol 3, nikdo se nebude ptát proč. Jen kolik. Kolik trolů, kolik výbuchů, kolik plánů je zastavit.
„Pozor, lidi, trol! Už zase!“
„Proč mají tvoje trolí videa mnohem víc lajků než ty moje?“
Třeba se v příštím díle setká tenhle kamenný obr s internetovým trollem…
Trol 2 / Troll 2
Trol 2 je tedy filmem, který má všechno, co má mít moderní streamovací hit: víc akce, víc monster, lehký humor, náznak hlubších témat, trochu rodinných motivů, ale nic, nad čím byste se museli pozastavovat nebo přestat koukat do mobilu. Snímek nedokáže být ani úplně temný, ani lehkovážný, takže se občas tváří, že řeší vztah moderní společnosti k násilně pohřbené minulosti, ale pak si vzpomene, že má ještě odpálit další granát se svěcenou vodou a utíká dál. A až jednou přijde Trol 3, nikdo se nebude ptát proč. Jen kolik. Kolik trolů, kolik výbuchů, kolik plánů je zastavit.
- Hodnocení
