Výstaviště v pražských Letňanech nabízí až do 28. června jedinečnou příležitost navštívit unikátní výstavu věnovanou „nepotopitelné“ lodi, od jejíhož tragického konce uplynulo dne 15. dubna 2026 už 114 roků.
„Titaniku se říkalo Loď snů. A to on byl …“ Uvedenou větu řekne více než stoletá Rose v jedenáctioscarovém filmu Jamese Camerona, který naprosto zásadním způsobem oživil zájem o nejluxusnější a nejimpozantnější parník společnosti White Star Line, který byl postaven v belfastské loděnici Harland & Wolff. Pravda, velkolepá love story na pozadí smutně proslulé události z roku 1912 by patrně nevznikla, kdyby 1. září 1985 oceánograf Robert Ballard se svým týmem neobjevil v hloubce necelých čtyř kilometrů na dvě části rozlomený vrak. Z něj byla v průběhu let vyzdvižena řada předmětů, které buď patřily k vybavení lodi, anebo byly majetkem cestujících, případně členů posádky. Řadí se k nim mimo jiné dlaždice, šperky, hrací karty, stříbrná konvice na horkou čokoládu, pár bot či zapékací misky.
Ocitnout se v těsné blízkosti stovek skutečných exponátů představuje nesmírně silný zážitek! Tím spíše, že porcelán tenkrát dodala také firma Pirkenhammer z Březové u Karlových Varů. Mimochodem, v této souvislosti můžeme dodat, že se nedá s určitostí ověřit, jestli se na Titanicu plavili i Češi. Někteří o sobě tvrdili, že na palubě byli, ale chyby v jejich výpovědi naznačují, že se s největší pravděpodobností jednalo o podvodníky. Takový Josef Kielbasa říkal, že na lodi pracoval jako číšník a seznámil se s jedním z telegrafistů, kterým měl být John Phillips (uvedl však jeho zkomolené jméno), jenž kvůli méně důležité práci nevěnoval patřičnou pozornost varování lodi SS Californian před výskytem ledovců a jenž – na rozdíl od svého podřízeného Harolda S. Bridea – katastrofu nepřežil. Viktor Halva z Moravy zase prohlašoval, že na palubu proniknul jako černý pasažér (podobně jako Jack Dawson v podání Leonarda DiCapria), zachránil se ve člunu, ale následnému sčítání lidí na Carpathii, která jako první přispěchala přeživším na pomoc, se překvapivě vyhnul. Karel Stanke pro změnu říkal, že byl členem legendárního lodního orchestru, avšak v tomto případě se ví, že nikdo z osmi hudebníků se do New Yorku nedostal.
Naopak podrobně zdokumentovaný je senzační příběh slovenských dvojčat Navratilových, o kterých se výstava samozřejmě taky zmiňuje. Co se jednotlivců týče, přečíst si můžeme o konstruktérovi Thomasi Andrewsovi (ve filmu Victor Garber), jehož mimořádné úsilí při stavbě lodi se přesto ukázalo býti nedostačujícím. Dále můžeme číst o kapitánu Edwardu J. Smithovi (Bernard Hill), který měl jít po doplutí do Ameriky do důchodu a který sedm měsíců předtím zažil incident na palubě Olympicu, neboli sesterské lodi Titanicu, když se srazil s válečnou lodí Hawke. Každopádně, výstava se ve stručnosti zmiňuje také o dalších významných osobnostech, mezi které patřili například šikovný podnikatel Isidor Straus se svou ženou Idou, průmyslník Benjamin Guggenheim, šlechtic Sir Cosmo Edmund Duff-Gordon se svou manželkou Lady Lucy, „Nepotopitelná“ Molly Brown (Kathy Bates) nebo herečka Dorothy Gibson, která si ještě téhož roku zahrála sebe samotnou v první filmové adaptaci. Tady bude dobré dodat, že každý návštěvník při vstupu obdrží palubní lístek reálného cestujícího/reálné cestující, o které(m) se díky tomu můžeme dozvědět víc. Na mém bylo právě jméno zmíněné herečky. A ještě zrovna dodejme, že všechny popisky jsou v češtině a angličtině, a že lze absolvovat i komentovanou prohlídku.
(Foto: Červený koberec, Tom Kordík)
Ve veletržním areálu se ovšem pro lepší pochopení souvislostí správně začíná ještě předtím, než k osudové plavbě došlo. Zmíněný tedy bude i přelomový rok 1848 a hned na vedlejších tabulích si prohlédneme časovou osu, která shrne, co důležitého se ve světě odehrálo mezi lety 1900-1912. Vedle premiér a založení významných institucí nebudou vynechány ani vynálezy, přičemž ve spojitosti s Titanicem nemůže být opomenuto jméno Guglielmo Marconi, který to – jak známo – se svým telegrafem už na přelomu 19. a 20. století na radu Járy Cimrmana zkusil bez drátů. Telegrafisté díky tomu mohly vysílat nouzové signály CQD, SOS, a také MGY, což bylo kódové volání RMS Titanic. Na úvod si exkluzivně můžeme pro lepší představu prohlédnout dobové oděvy a módní doplňky, Křižíkovo dynamo nebo odlitek Resslova lodního šroubu (ty tři na samotné lodi byly pochopitelně o poznání větší).
V jednotlivých sekcích výstavy čteme stručné, jasné a výstižné informace, které se zaměřují na nejrůznější aspekty týkající se výstavby, provozu a potopení ikonického parníku, který byl skutečně plovoucím pětihvězdičkovým hotelem, jak dokazuje možnost využití tureckých lázní, bazénu, tělocvičny či odpočinkové Verandah Café. Zjistíme a na vlastní oči si při nahlédnutí do kajut ověříme, že vybavení ve druhé a dokonce i ve třetí třídě bylo oproti ostatním zaoceánským plavidlům vysoce nadprůměrné. Prostory věnované kotelně mají pochopitelně docela jinou, ale neméně působivou atmosféru … Opět si tedy připomeneme, že Titanic byl zázrakem moderní techniky a lidské vynalézavosti. Možná proto dodnes tolik fascinuje, přestože před ním i po něm došlo na ještě tragičtější lodní neštěstí. Všem dominuje potopení lodi Wilhelm Gustloff, kde byl počet obětí, jak rovněž budeme mít příležitost zjistit, v podstatě šestinásobný.
Na úplně všechny události a legendy obklopující Titanic se nedostalo (např. situace kolem lodi Samson). Stejně tak by zasluhovaly zmínku některé další osobnosti, z nichž na prvním místě určitě nutno uvést jméno novináře Williama Thomase Steada, na kterého nezapomněli tvůrci počinu Zkáza Titanicu (1958) a jehož životní příběh by stoprocentně stál za zfilmování. Parník se čtyřmi komíny, z nichž tři byly plně funkční, zatímco čtvrtý sloužil k ventilaci a ke zkrášlení celkového vzhledu, nabízí značné množství příběhů za příběhem. Výstava jich pokrývá velkou většinu. A efektivní je také v tom, že snadno dokáže přinutit k tomu, abychom si odpovědi na hrstku případně nezodpovězených otázek sami dohledali. Zkrátka nemůže být nejmenších pochybností, že by tenhle nevšední zážitek, za kterým se do Letňan vydávají lidé nejen z České republiky, nýbrž i ze zahraničí, bylo nedobré propásnout.
(Foto: Červený koberec, Tom Kordík)
V Hale 6 se můžeme podívat na více naučných filmečků, včetně toho, který sestává z unikátních archivních záběrů natočených v době, kdy se celá loď teprve dávala dohromady. Málokdo si nechá ujít šanci se projít přímo vedle nádherného hlavního schodiště. Málokdo si nebude chtít sáhnout na studený ledovec. Každý se projde lodní chodbou, což je opravdu silný prožitek! Zamilované páry zase určitě neodolají společné fotce na přídi. Těsně před návratem do třetí dekády 21. století se pak nachází plocha vyhrazená pro suvenýry. Na někoho asi bude spojení slov „Titanic“ a „suvenýry“ působit poněkud sporně, nicméně k tomu nutno dodat, že se jim fakt složitě odolává. A nezáleží na tom, jestli se bavíme o kapitánské čepici, modelu lodi, plátěné tašce, talířích, stylových lžičkách, puzzle o 2000 dílcích nebo o oblečení. V tento moment bude už patrně všem jasné, že ti, kteří mají o Titanic a všechno, co s ním souvisí, doopravdy zájem, by si měli pro prohlédnutí výstavy vyčlenit minimálně tři hodiny.
Protože se na Červeném koberci obvykle věnujeme hlavně filmům, nelze se na závěr ještě jednou nevrátit k Titanicu z roku 1997, který zůstává s celosvětovými tržbami přesahujícími 2,2 miliardy dolarů čtvrtým komerčně nejúspěšnějším filmem všech dob. Připomeňme, že čtrnáct oscarových nominací získal v kategoriích Nejlepší film, režie, herečka v hlavní roli, herec ve vedlejší roli, výprava a dekorace, kamera, kostýmy, střih, zvuk, střih zvuku, hudba, původní píseň, masky a vizuální efekty. Nevyhráli pouze Kate Winslet, Billy Zane, Greg Cannom, Simon Thompson a Tina Earnshaw (všichni tři masky).
Nominace za scénář se nekonala, a to především proto, že starší Rose vypráví o situacích, u kterých nebyla fyzicky přítomná (např. Cal Hockley si dává Srdce oceánu do kapsy kabátu), ale ledacos se přece mohla dozvědět během těch 80 roků až zpětně. Pointa je taková, že světová výstava Titanic, která je sama o sobě velice silným zážitkem, přinutí návštěvníky a návštěvnice se co nejdříve znova podívat i na film, protože potvrzuje, že James Cameron, který se lodí zabýval též v dokumentu Tajemství Titanicu (2003), odvedl při jeho vzniku naprosto skvělou, a co se nejrůznějších průzkumů týče, opravdu maximálně detailní práci! Některé pozoruhodnosti sice vynechal, nicméně jeho blockbuster evidentně funguje i bez nich. Kdo chce Titanic prozkoumat ještě hlouběji, ten má ideální příležitost právě díky jedinečné pražské výstavě.
(Foto: Červený koberec, Tom Kordík)
